Trust My Rage

12. Kapitola

 Tuhle kapitolu jsem psala včera a to dost pozdě v noci, tak se za případné chyby omlouvám.

Jakmile rozpoznala jednoho z útočníků, očividně se jí ulevilo. Ani se jí nemusel ptát, je-li si jistá. Věděl, že je. „Neříkal jsem ti, že je tvůj strýc naprostý hlupák?“ ozval se tiše Thomas. „Jen blázen by se vrátil na místo činu,“ dodal ještě a přesunul pohled na Caitlin.

„Měl masku,“ řekla. „Ale jeho smích ho prozradil. Co teď uděláš?“

„Ještě nevím.“

„Ty mi to nechceš povědět, že?“ zeptala se a její oči se najednou zalily slzami. Kdyby si je nepromnula dlaněmi, začaly by jí stékat po tváři.

Thomas ji nežně pohladil a ucítil, že má vlhký obličej. „Nedopusť, aby tě viděl, že pláčeš. Udělalo by mu to radost a za to bych ho musel jít zabít. To by mi dost narušilo plány.“

Caitlin byla jeho slovy a chováním dojata. Podívala se do jeho hlubokých očí a zahlédla kousek citu a něhy, který v sobě tak skálopevně ukrývá. Ty bys to kvůli mně udělal? Zeptala se málem, ale zůstala zticha, protože si uvědomila, že by toho byl schopen.

„Zapomněl jsi, že jsem se jednou zmínila o tom, že nikdy nebrečím,“ připoměla mu, tentokrát s úsměvem.

Když viděl její tvář, musel se Thomas usmát taky. Nejraději by ji pohladil a políbil, ale dokázal se ovládnout. Kdyby se nezkrotil, mohl by nakonec skončit, jako ochočený pejsek chodící za svou paní všude, kam mu přikáže...Co by na to řekli jeho vojáci? Odkašlal si a pronesl : „A tys zapomněla, že jsi řekla, že mi důvěřuješ.“

„Ale já ti důvěřuji,“ zaprotestovala. „A ctím tvoje rozhodnutí. Kdyby ne, Jonathan by ležel mrtvý v příkopu.“

Thomas se musel opět usmát. Byl rád, že si Caitlin tolik věří. Postavil se vedle ni a chytl ji pod paží. „Byla jsi dnes velmi statečná. A musím říct, že jsi mě tím náramně potěšila. Ale teď už bys měla jít spát, protože svoji přítomností vojáky omezuješ.“

„Já je omezuji? Myslíš, že mě zajímá, co...“

„Pivo jim rozvazuje jazyk,“ přerušil ji. „Jakmile odejdeš, budou se cítít volnější. Nechtějí být nevychovaní před svoji baronkou.“

„Dobře, ale počkám na tebe. Prozradíš mi pak svůj plán?“

„Uvidíme,“ odpověděl tajemně a vyprovodil ji do komnaty. Když se s ní rozloučil, trochu ho zamrzelo, že se ho nepokusila políbit. Byl už celkem zvyklý na její neobvyklé projevy. Ale neměl teď čas o tom přemýšlet a rychle se vydal zpět do síně.

 - - - - - - -

Thomas se vrátil až pozdě k ránu. Našel Caitlin spící, zcela oblečenou, pouze bez bot. Rychle se začal svlékat, ale neopatrností mu vypadl meč na zem a hlasitě se rozřinčel o kamennou podlahu. Na chvíli strnul, kvůli tomu, že Caitlin probudil, ale ta se jen převalila na bok a spala dál.

Když se odstrojil, začal opatrně svlékat i ji, ale nebylo to kvůli různým tkaničkám a přezkám vůbec jednoduché. Kdykoliv se přitom dotkl jejího nahého těla, naskočila jemu i jí husí kůže, zejména v dolní části zad. Musí jí dostat pod přikrývku co nejdřív, jinak se probudí chladem, přikázal si.

Když ji stáhl spodničku, usmál se, neboť si všiml dýky, připevněné k jejímu stehnu. Klade velký důraz na schopnost se ubránit, ale uvědomuje si, že ji protivník může dýku vzít a použít proti ní? Určitě ne, odpověděl si. Její sebevědomí, ho potěšilo, i když na druhé straně znamenalo větší potíže. Copak ji neučili, že jsou ženy od přírody slabé? Nikdo ji asi neřekl, že křehké stvoření potřebují silnou oporu. Caitlin sice byla soběstačná, ale určitě ho bude potřebovat. I když si to možná neuvědomuje.