Trust My Rage

23. Kapitola

 - - - O týden později - - -

Přizpůsobit se novému domovu nebyl pro Caitlin žádný problém. Když poprvé uviděla Thomasuv hrad, byla ohromena masivní stavbou, obklopenou obrovskými zdmi. Kamenná pevnost byla tak velká, že v porovnání s Dorsetem připomínala sídlo obrů.

Uvnitř však byla poněkud chladná a nepřívětivá. Proto se rozhodla, že ji zútulní a rovnou začala výsadbou květin podél zdí. Služebnictvo k ní bylo nejdříve odměřené, ale brzy pod jejími zářivými úsměvy začalo roztávat a zakrátko se stali věrnými společníky, kterým nevadilo splnit žádné její přání.

Stoly nechala ozdobit vázami s čerstvými květinami a na zdech nechala rozvěsit pestré závěsy, které si přivezla ze svého domova. Mír a útulnost vystřídaly pochrmurnou jednotvárnost a pro obyvatele se pevnost stala konečně domovem.

Na konci července si byla Caitlin jistá, že čeká Thomasovo dítě. Několik dnů se připravovala, jak mu to sdělí. Zrovna stála v jídelně a byla odhodlaná mu tuto radostnou novinu oznámit, když vojáci začali zaplňovat místnost. Její pozornost upoutal Gerald, panoš z Thomsovi družiny, který se k ní skrz dav, snažil protlačit.

„Přijeli poslové krále Jindřicha,“ vyhrkl, jakmile k ní doběhl. „Budou chtít mluvit s baronem, co nejdříve.“

Caitlin se zamračila. „Zatím se o ně postarej, Geralde. Řeknu Rogerovi, aby mého muže našel,“ poznamenala a zamířila k vazalovi, kterému vše hned vysvětlila. „Proč jsou tady?“ zeptala, aniž dokázala skrýt obavy.

„Nevím, je to velmi nezvyklé,“ odpověděl Roger a prohrábl si šedivějící vlasy.

„Ty mě nepřivítáš?“ zeptal se Thomas, který se tiše objevil za ní.

Caitlin se usmála, postavila se na špičky a políbila ho na tvář. „Pamatuju si, že byly doby, kdy nebylo povoleno, projevovat náklonost na veřejnosti,“ zašeptala.

Thomas se zasmál a objal ji. „Ale to bylo před tím, než jsem zjistil, jak je pro tebe důležité, že se mě můžeš dotknout,“

„Jsem strašně nevychovaná,“ odvětila a trochu se ušklíbla.

„Thomasi, nerad ruším, ale jsou tu poslové krále Jindřicha. Čekají na chodbě,“ vyrušil ho Roger trochu netrpělivě.

Baron bez zaujetí přikývl. „Myslel jsem, že je náš král v Rouenu,“ poznamenal.

„Já si to také myslel. Musel se asi zrovna vrátit.“

Thomas se obrátil ke Caitlin a řekl : „Začni s večeří beze mě, jinak by se moji muži nenajedli. My s Rogerem půjdeme zjistit, jakou nám král posílá zprávu.“

Caitlin by nejraději posly vyslechla také, ale věděla, že nemá cenu smlouvat. Bude muset počkat, až jí to sdělí manžel. Věřila mu nyní víc, než kdy dřív, takže se neobávala toho, že by ji neřekl, co se děje. Hned, jak se Thomas vzdálil, se ujala role své hostitelky a zasedla ke stolu, vedle kněze. Všichni se společně pomodlili a pustili do jídla.

Caitlin se ho, ale sotva dotkla. Neustále myslela na to, proč poslové asi přijeli. Thomas přece odvedl povinné dávky a rovněž se účastnil všech tří soudních sezení. Možná se jejich návštěva týkala pozemkové knihy, do niž král Jindřich zapisoval všechny, kteří spadali do jeho pravomoci, včetně jejich majetků. Král tak měl přehled o bohatství všech svých vazalů a mohl podle toho zvyšovat daně. Zrovna ujídala kus svého jablečného koláč, když se Thomas s Rogerem vrátili do sálu a podle jejich výrazu ve tvářích věděla, že se něco děje.