Trust My Rage

10. Kapitola

Když Thomas otevřel dveře jejich komnaty, našel Caitlin jak stojí u okna a silně svírá ruku jejího bratra, který vypadal dost zmateně.

„Běž za Rogerem, chlapče. Čeká na tebe u schodiště,“ baronuv příkaz vyjasnil malému tvář. Vytrhl se z Caitlininy ruky a rozeběhl se s úlevou ke dveřím.

Thomas pomalu zavřel dveře a přemýšlel co své ženě řekne. Jakmile se otočil, málem do ní vrazil. Vypadala klidná, ale v očích se jí zračila bolest a touha po smrti Jonathana. Ačkoliv nebyl zvyklý někoho utěšovat, položil jí ruce na ramena a měkkým hlasem řekl : „Chci, abys mi slíbila, že mě nyní vyslechneš a budeš repektovat moje rozhodnutí.“

Caitlin se zamračila, protože požadoval nemožné. „To po mě nežádej. Prosím.

„Tak mě aspoň vyslechni,“ vydechl Thomas.

„Ty jsi shledal Jonathana nevinným, že?“ zeptala se se sklíčeností v hlase.

„To jsem neřekl.“

„Je tedy vinen?“

„Ani to jsem neřekl,“ dodal už mírně podrážděně.

„Ale...“

„Tak už dost! Žádala jsem tě, abys mě vyslechla. Jsi má žena. Nemusím ti vůbec nic říkat, tak buď ráda.“

„Omlouvám se, už tě nebudu přerušovat,“ slova se jí skoro nechtěla prodrat přes ústa, jak s nimi nesouhlasila, ale neměla jednoduše na výběr.

„Tvůj strýc je naprostý hlupák. Nechápu, jak jeho a tvého otce, mohla porodit stejná matka,“ začal Thomas už mírnějším tónem. „ Ale i přes všechny okolnosti si nemyslím, že za vyvražděním tvojí rodiny stojí tvůj strýc. Není na to dostatečně inteligentní a ani silný. Za někým stojí a někdo ho vede.“ řekl a viděl, jak se Caitlin mírně otevřela ústa.

Uvědomila si, že má asi pravdu. Nebylo sice jednoduché si to přiznat, protože Jonathana nenáviděla, ale do teď nebrala v úvahu to, že by chtěl její rodinu vyvraždit někdo jiný.

„Použijeme tvého strýce, jako návnadu, která nás dovede k hlavnímu viníkovi.“ poznamenal Thomas. „Existuje člověk, jehož jméno ti zatím neprozradím, protože by jsi s tím nesouhlasila, ale musíš mi důvěřovat, protože myslím, že to je on,“ nadechl se a mluvil dál „A nyní tě chci požádat o jistou věc, která pro tebe bude asi obtížná.“

„Co je to?“ zeptala se zvědavě.

„Viděla jsi co se stalo, a také si pamatuješ tváře těch kteří neměli masky. Dneska proto dovolím Jonathanovi a jeho mužům, aby s námi povečeřeli.“

Caitlin se rozšířily oči hrůzou z představy takové společnosti.

„Bude strýc sedět s námi?“

„Ano. Chci, aby si myslel, že ho považuji za nevinného. Bude-li se cítit dobře, uklouzne a něco prozdradí.“

Caitli byla zaplavena zvláštní směsicí pocitů, ale jen přikývla a chtěla vyjít ze dveří, aby nachystala vše potřebné na večer. Jenže ji zastavil baronuv hlas, který ji vyzval, aby k němu přešla. Pomalými kroky k němu přistoupila a dřív, než se stačila vzpamatovat, ji Thomas stáhl do klína a věnoval hlasitý polibek. Jeho ústa byla příjemně teplá a voněla mátou.

„Neublížil jsem ti včera?“ zašeptal a usmál se nad červenajícími líčky Caitlin.

„Ani ne,“ odpověděla a podívala se do jeho očí. Teď byly přívětivé a měly barvu letního nebe.

„A co já? Neublížila jsem ti?“ dodala nevinně.

„Ani ne,“ opáčil překvapeně a pobaveně se zasmál, nad jejím šibalstvím. Zvedl ji ze klína a s dobrou náladou vyšel ven.

- - - - - - - -

Thomas zrovna rozdával rozkazy vojákům, když se nádvořím rozlehlo zatroubení, oznamující něčí příjezd. Caitlin se stáhl žaludek v domění, že tím příchozím je Jonathan a úzkostlivě začala sledovat bránu.

„Zdá se že máme návštěvu,“ vykřikl na ni baron. „Tvůj dědeček.“ dodal a sledoval, jak se jeho žena rozzářila radostí. Byl rád, že se zase usmívá. Brzy pozná, jak dobře se provdala a bude se usmívat i na mne, pomyslel si. Ne že by záleželo na tom, jestli se bude smát. Ale když byla v dobré náladě, jednalo se s ní lépe.

„Jsi ráda?“ zeptal se jí, když spatřil jezde na bílém koni.

„Ani nevíš jak!“ odpověděla. Chtěla se rozběhnout, aby dědečka přivítala, ale Thomasova ruka ji zastavila.

 „Přivítáme ho společně“ prohlásil.

Na baronuv příkaz se otevřela mříž u brány a na nádvoří vjel muž, který byl od pohledu příjemný. Byl vysoký, státný muž s hrdým držením těla. Jakmile sesedl z koně, plácl ho do hýždí a poslal pryč. Pak se obrátil na svoji vnučku.

„Přijel jsem, jak nejrychleji jsem mohl“ zaburácel zvonivým hlasem. „To mě ani nepřivítáš?“ zeptal se Caitlin. Ta nečekala na další výzvu, rozběhla se ze schodů a vtrhla dedečkovi do náruče. „Díky bohu, že jsi tady,“ zašeptala tiše a sotva zadržovala slzy.

„Promluvíme si později, děvenko. Jak se ti daří?“

„Už nejsem děvenka, ale baronka. Dovol, abych ti představila svého muže, barona Thomase Williama Montimera,“ řekla a pokynula směrem k Thomasovi.

„Doufám, že tě do ničeho nenutil!?“ zeptal se zhrozeně a výhružně se podíval na vysokého muže na schodech.

„Ne dědečku. Vážně jsem teď šťastná,“ poznamenala tiše, ale pravdivostí svých slov si jistá nebyla. Když to vyslovila, zdálo se jí, že se baronovi ulevilo, ačkoliv, jeho tvář zůstala pořád stejná. Vždyť se skoro vůbec nesměje, připoměla si.

„Proč jste se vzali tak rychle?“ zeptal se.

„Bylo to mé rozhodnutí a byl bych rád, kdyby jste ho nezpochybňoval,“ ozval se konečně Thomas.

„Ještě jste přede mnou nepoklekl,“ pokračoval. „ Zapomněl jste mi vzdát čest, i když víte, že jsem tady baronem,“ dořekl a položil ruku na meč.

„Jsem vyděděnec,“ pronesl hrdě dědeček. „Znáte můj původ, barone. Jsem čiskrevný Sas a bývalý šlechtic. Opravdu chce můj slib věrnosti?“

„Chci vaše slovo nebo život. Rozhodnutí je na vás.“

Caitlin nechápala o co ti dva usilují a začala se obávat, že dojde k tomu nejhoršímu. Závládlo hrobové ticho, které nechtěl narušit ani jeden z nich, ale hra za chvíli skončila... Dědeček poklekl, sundal si čepici, položil pravou ruku na srdce a pronesl : „Já Edward Kent Honor, vám přisahám věrnost a slibuji, že vás nezradím.“

„Vstaňte,“ vyzval ho Thomas mírně a na tváři se mu kupodivu objevil úsměv. Nebyl, ale připraven na silné poplácání po ramenou a málem se rozkašlal, když ho velká ruka Edwarda, přítelsky zasáhla.

„Myslím, že si máme hodně co říct. Pojďe půjdeme zapít svatbu moji vnučky a vás,“ zasmál se dědeček, jakoby se před pár vteřinami nic nestalo.

Oba muži se vydali do velkého sálu a za nimi se nesl zvučný smích, když si začali vyprávět o Caitlin, která nemohla uvěřit jedné věci. Thomas se právě od srdce a hlasitě smál...

Upozornění : Jelikož nám začala škola, nebudeme přidávat kapitoly, tak často, jako do teď. Rozhodly jsme se, že budeme přidávat nové části každou středu a sobotu :)