Trust My Rage

16. Kapitola

„Zatím mi prostě ještě jednou řekni, co se v ten den stalo. Vím, že tě to vzpomínání bolí, ale pak ti možná budu moci všechno vysvětlit,“ řekl Thomas netrpělivě.

Caitlin byla jeho slovy zmatena. „Pomohla bych ti něco objasnit?“ zeptala se. Když přikývl, zhluboka se nadechla a opět mu vypověděla celý příběh. Thomas ji ani jednou nepřerušil a pozorně poslouchal, každé její slovo.

„Na něco jsi zapomněla,“ poznamenal na konci vyprávění a zamyšleně si třel bradu, jak měl ve zvyku vždy, když přemýšlel.

„Co?“

„Když jsi mi to vyprávěla poprvé, řekla jsi, že jeden z mužů, kteří měli kuklu, byl zraněný...myslím, že jsi se zmiňovala o bodné ráně.“

„Ano, zapomněla jsem, na to,“ řekla. „Molly ho bodla. Proč se ptáš? Je to důležité?“

„Možná. Kam přesně ho bodla?“ zeptal se klidně, i když v očích měl ostražitost.

Caitlin se musela soustředit, aby si přesně vybavila scénu s vraždou její sestry. V očích ji zaštípaly slzy. „Hned pod pravé rameno. Viděla jsem, jak mu oděvem protéká krev.“

„Dobře, děkuji ti. Až se vrátím ze své cesty, dostaneš své odpovědi.“

„Cože? Už zase musím čekat?“ zeptala se rozmrzele.

„Dala jsi mi slib důvěry. Musíš věřit tomu co dělám. Brzo se dozvíš, kdo stál za vraždou tvé rodiny.“ odpověděl prostě Thomas.

„Dala jsem slib i někomu jinému,“ zašeptala a vyběhla z místnosti.

Jakmile přiběhla do pokoje, sedla si na postel a přemýšlela. Cožpak už je po pomstě, tak posedlá? Zeptala se sama sebe. Je snad něco špatného na tom, že chci spravedlnost? Přemýšlela i nad Jacobem. Pojede za ním a řekne mu o zradě svého strýce. Ano, dá mu důvod k tomu, aby vyšel ze svých komnat a věděl, že se má komu pomstít. Však do Jacobova panství to není daleko. Vyjede chvíli potom, co se Thomas se svými muži vzdálí a vrátí se dřív, než nastane další den.

 - - - - - - -

Baron vstal s prvním jarním rozbřeskem. Rychle se oblékl a než vyšel z komnaty políbil svoji krásnou ženu na čelo. Nechtěl ji vzbudit, protože by ji musel všechno vysvětlovat, a tak co nejtišeji zavřel dveře a sešel na nádvoří. Roger na něj čekal s dalšími padesáti muži v sedlech. Thomasovi trvalo ještě dalších pět minut, než s Edwardem prošli plány, a pak celý průvod vyšel z brány. Opět se z něj stal bojovník, který táhne do boje. Tentokrát kvůli své milované.

Caitlin procitla v okamžiku, kdy se za jejím mužem zavřely dveře. Přistoupila k oknu ložnice a sledovala co se dole děje. Když vojáci opustili hrad, začala se rychle oblékat a vyšla ze dveří, k opačné straně hradu, kde na ni čekal Gerald. Když se uviděli, pouze se formálně pozdravili, nasedli na koně a vydali se nejkratší cestou k lesu. Jeli skoro celé dopoledne a odpoledne, když se konečně zastavili. Byli jenom hodinu cesty od Jacobova panství, ale Caitlin už byla příliš vyhladověla a rozbolavělá. Když dojídala poslední kousek ztvrdlého chleba, začal prožívat duševní muka. Nemohla svoji mysl uchránit, před pocitem viny a vyčítek, které se v ní usadily. Cítila se hrozně, kvůli tomu, že neposlechla Thomase. Bude zuřit, až zjistí, že odjela, aniž by něco oznámila.

„Geralde?“ promluvila na panoše, který seděl nedaleko od ní.

„Ano, má paní?“

„Myslíš, že by jsme se mohli dostat na místo, kde jsme byli před hodinou, než nás stihne tma?“