Trust My Rage

22. Kapitola

Thomasovi to připadalo jako celá věčnost, než stan postavili a nachystali sušené maso, chleb a ovoce. Netrpělivě bušil svými dlouhými prsty do stehen a snažil se pohledem naznačit Caitlin, aby si s jídlem pospíšila.

„Zdá se mi, že máš hrozně naspěch,“ pronesla. „Jestli si chceš dnes večer odpočinout, mohu se vykoupat jindy.“

„Ne!“ řekl Thomas stroze. „Dojez to, vezmi si svůj plášť a mýdlo. Musíme vše stihnout, než zajde slunce.“

Caitlin si tedy vzala, co měla a rychle vyšla za svým mužem ven. Ušli kousek cesty podél potoka až k zatočině, kde začala být voda dostatečně hluboká. V místě, které Thomas vybral, bylo potřeba se hodně sklonit, protože větve stromů sahaly až na zem. Caitlin byla poškrábaná od různých větviček, ale když se narovnala, usoudila, že se jejich námaha vyplatila. Před nimi se objevilo nádherné a klidné místo. Obrovské stromy tu stály jako vojáci na stráží a jejich větve se rozepínaly do šírky, takže propuštěly, jen tenké paprsky zapadajícího slunce. Na jednom místě byl malý kaskádovitý vodopád, který tiše plynul a podtrhoval atmosféru místa.

„Thomasi, je to tady nádherné,“ vydechla unešeně a trochu popošla směrem k průzračné vodě.

„Možná je to krásné tím, že jsme tady sami,“ opravil ji s úsměvem. „Dlouho jsem hledal, než jsem našel dostatečně skryté místo,“ dodal.

 Caitlin přikývla a sedla si na břeh, aby si mohla sundat boty. Když se jich zbavila, všimla se, že se její muž také vyzouvá. Seděla nehnutě a dál pozorovala, jak se svléká. Věděla, že se červená a připadala si kvůli tomu hloupě. Ale nemohla spustit oči z jeho pevných zad a rukou. Každý pohyb, který udělal napnul nějáký sval a ten se pod tenkou kůži zvedl.

„Slunce tě vymalovalo jako boha,“ zašeptala.

„Tvoje troufalé řeči tě přivedou do očistce,“ zasmál se Thomas.

„Nemyslela jsem to jako rouhání,“ hájila se.

„To je teď jedno. Budu muset zavolat služebnou, abych tě viděl svlečenou?“ zeptal se měkkým, mírně chraplavým hlasem. Svá slova řekl, aby ji poškádlil, ale v jeho pohledu byla taková touha, že to jako žert nevyznělo.

Caitlin cítila, jak ji zaplavuje něha. Nebyla schopna se na něj usmát, jenom ho pozorovala. Pak pomaličku zvedla ruku, kterou Thomas uchopil a přitáhl si ji k sobě. Beze slov ji začal svlékat šaty. Nejdříve kožený opasek, který měla kolem boků, pak ji přetáhl přes hlavu vrchní vrstvu šatů. Caitlin tam stála jenom ve své košilce v barvě slonoviny a sledovala každý jeho pohyb. Byl velmi opatrný, aby se nedotkl jejích prsou, ačkoliv svými prsty o jemnou kůži několikrát úmyslně zavadil.

Následně se otočil a šel k vodě. Zastavil se, až ve chvíli kdy byl v potoce ponořený po krk. Caitlin vzala mýdlo a rychle pospíchala za ním. Když vstoupila do vody, musela se prudce nadechnout. „Je příliš studená,“ zavolala jeho směrem a pokusila se o další krok. Vodu měla až po boky, když si klekla a rychle se ponořila po ramena. Třásla se po celém těle, rychle se namydlila a otočila se zády k manželovi. Nechtěla, aby ji viděl, jak ze sebe dře špínu a pot.

„Pojď ke mně,“ zahraptěl hlas nedaleko od ní.

Caitlin se obrátila a když viděla kde až je, zamračila se. „Je mi zima,“ poznamenala a skousla si spodní ret.

„Já čekám, ženo.“ V jeho hlase zazněl smích a Caitlin se přistihla, že se také usmívá.

„Je to tvá povinnost,“ podotkl Thomas s předstíranou drsností v hlase.