Trust My Rage

15. Kapitola

Vaše hvězdičky a komentáře za poslední dobu mě potešily tak, že jsem se rozhodla přidat další díl už dnes. Doufám, že se bude líbit a další kapitolu očekávejte v úterý  :)

 Celou cestu do hradu, už nepromluvili ani slovo a každý se následně věnoval svým záležitostem. Caitlin pomáhala opravovat stále poničenou vstupní halu a objevovala pořád nové skvrny od krve, které ji vháněly slzy do očí tak často, že musela přestat a zničeně odběhnout do svých komnat.

Thomas mezitím dohlížel na vojáky venku, když k němu přišel Liam a hrdě prohlásil, že se dnes bude učit házet sekerou.

 „A kdo s tebou bude cvičit?“ zeptal se s úsměvem baron.

„Gerald. A podívejte co udělal!“

Thomas stočil pohled směrem, kterým Liam ukazoval. Stál tam do země zaražený kůl asi dva metry vysoký. Přes horní část byla napříč upevněna deska, s jejíž jedné strany visela slaměna atrapa postavy a na druhé straně byl pytel s pískem. Úkolem bylo trefit sekerou figurínu, ale muselo se to provést velmi rychle a přesně, jinak pytel s pískem, jezdce na koni shodí. Tohle cvičení měli rádi spíš starší vojáci, ale pro takové malé dítě, jako byl Liam, to bylo příliš nebezpečně.

„Dnes se budeš jenom dívat,“ řekl Thomas, „a zítra můžeš při cvičení sedět před Geraldem na koni.“

Když sluha viděl, že se baron dívá, chtěl se před ním předvést. Toužil ukázat, jak je rychlý a hbitý. Obrátil proto koně, rozjel se směrem k figuríně a hodil sekerou. Zacílil na hrudník, ale ve svém přilišném nadšení se netrefil. Sekera zasáhla chomáč slámy, těsně pod přilbou, takže slaměné tělo spadlo, zatímco hlava se zhoupla, jako by byla useknutá.

Gerald se cítil zahanbený. Bylo dost ponižující ukázat takovou nemotornost před svým pánem. Začal hledat slova výmluvy, když zahlédl chlapcův obličej. To, co viděl, jej doslova zmrazilo. Liam stál s vytřeštěnýma očima a chvíli lapal těžce po dechu. Pak začal křičet. Jeho jekot projel vzduchem a zasáhl všechny přímo v duši, takže si postupně přítomní zakrývali uši, aby netrpěli spolu s ním.

Thomas zareagoval jako první. Hnal se k chlapci, otočil ho a podíval se mu do tváře. Obrovská bolest, kterou v ní spatřil, ho zasáhla, možná víc než křik. Jediné co pro něj, baron mohl udělat, bylo silně si ho přitisknout k sobě. Věděl, že je to hrozně málo, protože očividně chlapec, vůbec nevěděl, že ho někdo drží. Vzápětí přiběhli i Roger s Edwardem. Thomas jim posunkem naznačil, že nemají chodit blíž a zvedl malého do náruče. Křik postupně utichal, až ho nahradilo vzlykání. Malý byl z šoku tak vyčerapný, že baronovi brzy položil hlavu na rameno a občas zničeně zašeptal slovo : maminka.

„Tady jsi v bezpečí. Neboj se,“ utěšoval ho Thomas a chtěl ho odvést ke Caitlin, když se náhle objevila ve dveřích. Běžela jim naproti a v obličeji měla stejný výraz utrpení, jako její mladší bratr. Podle obav v jejich očích, usoudil, že se bojí, že je Liam zranění. Proto zakroutil hlavou a jemně zašeptal : „Vrátila se mu pamět.“

Jeho žena přikývla a oči se ji zaplnily slzami. Thomas si ji přitikl k druhému boku a spolu kráčeli směrem do věže. Pro tuhle chvíli byli spojenci, kteří nabízeli utěchu a sílu, malému chlapci, který je teď potřeboval víc, než cokoliv na světě...

- - - - - - - - O týden později - - - - - - - -

 „Liame, nevykláněj se z toho okna tolik,“ řekla Caitlin přísně. „Spadneš dolů a zlomíš si vaz.“

Chlapec, ale její příkazy ignoroval a dál se vykláněl. Plival dolů na své oběti, které nic netušily, a měl z toho radost, jaká náleží normálnímu bezstarostému dítěti. Když se trefil, hlasitě se rozhihňal a poslouchal nadávky zasaženého.