Trust My Rage

36. Kapitola

„Jsi naprostý hlupák!" vykřikla rozčíleně královna a odvrátila zrak od svého syna, který seděl u malého dřevěného stolku a pohrával si s pohárem vína, kterým čas od času zaháněl žízeň. Na první pohled vypadal, že ho situace ani trochu nezajímá, ale kdyby mu matka zpříma pohlédla do očí, všimla by si malé nejistoty, kterou skrýval za svoji povýšeneckou maskou.

„Matko, zbytečně se rozčiluješ," snažil se ji uchlácholit a lokl si ze své číše.

„Zbytečně?" zeptala se a praštila rukou do stolku tak silně, že se část vína vylila na dřevěnou desku. „Málem jsi zabil manželku muže, který je tvému otci milejší, než ty sám!"

Mark zatnul čelist, když uslyšel poslední větu, ale zůstal klidný.

„Nikdo se nic nedozví."

„Tvoje sebejistota je až zarážející."

„Jsem si jistý, protože oba dva ví, že kdyby veřejně promluvili o tom, co se v noci stalo, znamenalo by to napadení nejen mě, ale i koruny a to se rovná velezradě. Nemají svědky, až na toho jejich starého rytíře a nemají ani dostatečný majetek, aby vedli otevřenou válku s našim rodem. Jsou naprosto bezmocní," usmál se Mark a poprvé za poslední týden se skutečně uvolnil.

„Měl si ji jenom svést," řekla už klidněji královna a sedla si na protější židli.

„To jsem chtěl, ale ona se začala vzpouzet."

„Takže jsi ji chtěl v podstatě znásilnit..." odpověděla a nepřítomně hleděla na dno číše, ve které se ještě převaloval poslední zbytek vína. „Jsi princ, můžeš si brát to, co chceš, ale nemůžeš se k baronce chovat, jako ke služce z kuchyně."

„Teď už je to jedno."

„Věděl jsi, že je v požehnaném stavu*?" zeptala se po chvilce ticha a zpříma se mu podívala do očí.

„Nevěděl..." zašeptal a studem se slabě začervenal. Děti byla jeho jediná slabina. Od té doby, co viděl umřít svoji malou sestru v náručí jeho matky, se stalo tohle téma dost ožehavé. Cítil se provinile za to, že kvůli jeho touze a pomstě jeho matky, malém zabil nevinné dítě.

„Můžu už odejít?"

„Můžeš," odpověděla a jen mu nastavila pravou líci, aby ji mohl slabě políbit.

„Jen si pamatuj, že tímhle to všechno neskončilo, ale začalo..." dodala a unaveně zavřela oči.

- - - - -

„Liame! Dědečku!" zvolala nadšeně Caitlin, když spatřila známé postavy u dveří, které se tu znenadání objevily.

Svého bratra neviděla víc, jak 10 dní a to kvůli nařízení krále, který si myslel, že by ho okolí mohlo ovlivňovat, což by pozměnilo celý průběh soudu a dědeček se objevil po takové době, protože byl na návštěvě u svého dobrého přítele a o Caitlin se dozvěděl teprve před několika hodinami.

„Děvče," usmál se na svoji vnučku Edward a zatnul pěst, když viděl, její zesláblé a křehké tělo, které ničím nepřipomínalo tu divokou dívku, se kterou v lese lovil jeleny.

„Slyšel jsem, že jste rozhodli udělat ze mě pradědečka!" zaburácel zvesela, protože nechtěl s Caitlin probírat okolnosti, které se týkaly momentální situace. O tom si později promluví s Thomasem.

„Chtěla jsem ti to říct sama," zasmála se Caitlin a láskyplně objala Liama, který ji vlezl do postele.

„Nemyslíš, že jsem na roli pradědečka ještě moc mladý?" zeptal se a mrkl na ni.

„Jsi mladý, ale aspoň budeš mít víc času na výchovu toho malého zázraku. Někdo ho musí naučit lovit a hrát šachy," zašeptala a nechala vklouznout svoji ruku do teplé a vrásčité dlaně muže, který ji svoji přítomností neuvěřitelně uklidňoval.

„Takže já budu mít dalšího bratra?" zeptal se Liam, který se stále choulil v náručí své starší sestry.

„To nebudeš," zasmála se Caitlin i Edward. „Budeš mít synovce a to znamená, že se z tebe stane strýc."

„Jestli si s ním budu moct hrát, tak je mi jedno, co budu."

„Určitě si s ním budeš hrát," odpověděla a přes tvář ji přeběhl stín. Stále nebylo jasné, komu připadne opatrovnictví, takže bylo pořád možné, že si ho odvede strýc Jonathan a to by znamenalo, že by ho už neviděla.

„Co jsi celé ty dny dělal?" zeptala se, aby zahnala nepříjemné myšlenky, které ji naskočily při jméně jejího strýce.

„Učil jsem se latinu a matematiku," řekl hrdě a latinsky jim oznámil, jaké je venku počasí.

Caitlin se usmála, protože přehodil slovosled, ale i tak ho pochválila a po zbytek odpoledne

s nimi zůstala v komnatě.

- - - - -

„Thomasi, moc dobře víš, že mi na tobě a tvé rodině záleží, ale opravdu tě potřebuji, jako svého velitele," pokračoval král ve svém nekonečném monologu a každou chvíli upíjel ze svého poháru, který byl neustále plný, díky sluhovi, který stál ve stínu a doléval medovinu vždy, když bylo třeba.

„Můj králi, jsem váš nejvěrnější služebník už od dětství a vždy, když bylo třeba, pozvedl jsem meč v obraně naší vlasti, ale tentokrát tě žádám nejen jako krále, ale i jako přítele, aby si zvážil to, o co mě žádáš. Moje žena málem umřela a stejně tak i můj dědic, chci být u toho, až se dítě narodí a chci být první, kdo si ho pochová a ujistí se, že je všechno tak, jak má být," bránil se Thomas a byl čím dál zoufalejší. Nemůže si dovolit odjet na několik měsíců do ciziny, když ví, jak na tom Caitlin je.

„Vždy jsem měl pro tebe slabost, víš to? Jsi jako syn, kterého jsem si vždy přál," povzdechl si král a opět upil ze své číše.

„Máte syna a je to jeden z nejlepších šermířů v zemi," odpověděl Thomas, i když se musel ovládat, aby se mu hlas netřásl zlostí.

„Dobrý bojovník, ale špatný charakter. Je prohnilý, jako jablko napadené červy."

Baron překvapením ztuhl a naprázdno otevřel ústa.

„Nemůžu nechat velení někomu, kdo se zajímá jen o svoje dobro. Potřebuji muže, jako jsi ty – spolehlivého, čestného, loajálního a neústupného. Věřím ti víc, než komukoliv na světe."

Takto otevřená a upřímná slova, Thomas nečekal a proto se musel napít medoviny, aby se zbavil sucha v hrdle a utřídil si myšlenky. Nikdy by se nepokusil vzpouzet králi, ale teď byla jiná situace. Jeho prioritou byla Caitlin a dítě.

„Králi, děkuji za tvoji vloženou důvěru, ale i tak tě žádám, aby si vše zvážil. K výpravě se můžu připojit kdykoliv později. Věřím, že například baron Rochester je stejně schopný a spolehlivý velitel, jako já."

„Thomasi, Thomasi...připojit se sice můžeš i později, ale je dost možné, že už by to bylo příliš pozdě," povzdechl si král a stlačil si dvěma prsty chřípí.

„Prozatím můžeš odejít, ještě jednou si to promyslím," odpověděl a nechal zmateného Thomase odejít pryč.

*Požehnaný stav - těhotenství

** GIF - Princ Mark