Trust My Rage

5. Kapitola

Ještě než začnete číst, tak by jsem Vám chtěla poděkovat za to, že tuhle povídu čtete, komentujete a dávate hvězdičky. Opravdu mě to hrozně těší a povzbuzuje v psaní dalších kapitol. PS: Nové kapitoly přidávam tak často kvůli tomu, že 1. září nastupuju do maturitního ročníku a nebudu mít na to tolik času. Takže využívám posledních dnů volna.

„Nevím, odkud se vzali, najednou tam prostě byli. Malý Liam a já jsme se projížděli venku na koních. Zbytek rodiny byl ve velkém sále, kde jsme se chystali oslavit bratrovi narozeniny. Vždycky jsme se na jeho narozeniny scházeli, byla to naše tradice,“ dodala.

Thomas přikývnul a pak si všiml, že se Caitlin dívá někam za něj. Jako by tu ani nestála. Z jejího výrazu bylo patrné, že se svým vzpomínkám poddala. Nejraději by ji vzal do náruče a utišil, ale věděl, že by tohle gesto nepřijala.

„Má nejstarší sestra Elizabeth a její manžel přijeli až z panství, které se nachází poblíž Oxfordu, ale Jacob, který má problémy s plícemi, se nemohl naší oslavy zůčastnit. Dovolil však Molly, aby přijela. Kdyby jí to zakázal, mohla být má sestra naživu,“ potřásla Caitlin hlavou a pokračovala.

„Liam a já jsme se vraceli boční vchodem, protože jsme byli špinavý a nechtěli jsme, aby nás matka viděla. Použili jsme proto vedlejší schodiště ukryté za velkými závěsy, a když už jsme byli skoro nahoře v prvním patře, zaslechla jsem výkřik. Poručila jsem Liamovi, aby na mě počkal nahoře, seběhla rychle dolů a odhrnula jsem kousek závěsu. Mě nikdo neviděl, ale já viděla všechno. Ti kteří vraždili, vypadali, jako obyčejní vesničani, ale s mečem to uměli jak zkušení vojáci. Strnule jsem pozorovala co se tam děje, až jsem uviděla svoji sestru Molly. Bránila se jednomu z útočníků a přitom mu vrazila díku do ramene. Pak se rozeběhla k matce. Ten můž ji, ale dostihnul a bodl do zad. Ucítila jsem vedle sebe pohyb a koutkem oka uviděla Liama. Objala jsem ho kolem ramen a přitiskla ruku na ústa, aby nevykřikl. Potom jeden z těch mužů zakřičel : „Najděte toho chlapce, jinak je tohle všechno zbytečný!“

„Věděla jsem, že hledají mého bratra, protože teď už byl jediným dědicem panství on...Chtěla jsem pomoc své rodině, ale zároveň jsem se nemohla pohnout. Stála jsem tam jak přibitá a sledovala jak z mé matky začali strhávat šaty. Hned se vedle ní objevil muž se sekerou a jedinou ranou ji uťal hlavu.“

Caitlin o tom s nikým dosud nemluvila. Měla pocit, že se rozpadne na tisíce malých kousků, když si vybavila to bolestné sténání a výkřiky.

„Co následovalo potom, si ani nepamatuju. Odvedla jsem Liama zadním schodištěm ven, kde nás našel náš sluha John. Společně jsem utekli z hradu a poslali vzkaz Jacobovi."

Thomas opatrně objal Caitlin a v duchu si přál, aby jí mohl tyto vzpomínky vymazat.

"Poznala jsi někoho?"                                                                                                          

„Ne, ale muž co zabil Molly...jeho hlas mi připadal hrozně známý,“ poznamenala.

„Tvůj sluha, chtěl odvést Liama do Londýna. Proč?“ zeptal se Thomas po chvíli.

„Nevěděla jsem, co mám dělat. Podle zákona by se měl stát Liamovým poručníkem Jonathan. Myslela jse si, že jste starý a senilní, a že rozhodnete ve prospěch strýce. Nemám žádný důkaz, který by dokládal Jonathanovu vinu, ale vím, že za tím stojí on. A proto jsem bratra chtěla poslat do Londýna za svým dědečkem.“