Strážci Země 2 Nesmrtelní

48. Oheň a šílenství

„Snažte se ho příliš nenaštvat," zaprosí Fleur, zatímco se Lucy, Inna a Scarlet chystají na cestu do Austrálie.

Druhý den ráno po Nathanově pohřbu Scarlet, pobledlá a přepadlá, trvala na tom, že ohnivé Strážkyně doprovodí. Jednak kdyby se cokoliv zvrtlo a hrozilo by, že Sydney lehne popelem, jednak aby zkontrolovala situaci na svém území. Vůči Erikovým hlasitým protestům se ukázala být zcela imunní a řádnou oporu nenašla ani u Lilith, která jí po celou dobu nepřestala vyjmenovávat důvody, proč by se traumatizovaný Strážce neměl vydávat na složité mise.

„To ti nemůžu zaručit. Pokud byl jako Strážce nesnesitelný, tak teď z něj bude rosomák." Inna vrhne zamračený pohled na zmíněné savce, stále se zdržující v okolí Nathanova hrobu. Ti na ni zuřivě vycení zuby, Amanda je však zpraží pohledem. Ještě pořád si nesmyla ornamentální malování, přestože už se stihlo lehce rozmazat.

„A taky se snaž vyvarovat podobných přirovnání," dodá Fleur a zatváří se nanejvýš znepokojeně, když po ní Inna vrhne dravý úšklebek. Stačí však jediný významný pohled od Thundera, stojícího opodál, a úšklebek zmizí.

Od včerejšího obřadu jsme ho neviděly. Jakmile Nathanovo tělo zmizelo v zemi a my uvolnily stisk ruky a vymanily se zpod jeho křídla, už jsme mu nechtěly být víc nablízku. Ne, ta chvilková slabost, která mě nutila svírat jeho dlaň jako talisman, jako ochranný amulet, pominula, když jsem si opět na vše vzpomněla. Když se mi mysl projasnila dost na to, abych si mohla znovu uspořádat myšlenky. I když to bylo jen na chvíli. Na krátkou, bolestně krátkou chvíli. Ale stačilo to na to, aby se mě nepokusil znovu vyhledat.

Ostatním se už dlaně stihly zahojit, mně však na rukou zbyly krvavé, špínou zanesené šrámy. Hlubší, než bylo třeba. Nedovolila jsem, aby mi je zhojili či obvázali. Chtěla jsem si je ponechat. Bez mé moci po nich zůstanou jizvy. Jako památka. Ne že bych tím smyla to, co jsem provedla. Nenamlouvám si, že bych to dokázala smazat pár zářezy nožem.

Konečně to začínáš chápat.

Nedám na sobě nic znát. Žaludek se mi přesto sevře.

„Budeme hodné, slibuju," mrkne Inna na Thundera způsobem, který nenechá nikoho na pochybách – rozhodně nebudou hodné. Lucy se jen pro sebe ušklíbne a kývne na Scarlet. Je čas vyrazit. Loučení proběhne poměrně rychle a vlažně. Scarlet se bleskově vymaní z Erikova objetí a nevšímá si jeho stísněného výrazu, stejně tak nijak nereaguje na Lilithina tichá slova, určená jen jí. Inna si ještě stiskne předloktí s Rebekou a vymění si kousavou poznámku s Natašou.

Ochočený gryf stojící opodál netrpělivě vřískne.

„Vždyť už jdu, ty přerostlá slepice," zamrmlá Inna a ještě jednou na nás mávne, Lucy se jí drží v závěsu. Gryf, napůl lev, napůl orel, si cosi roztrpčeně zavrká a Thunder se opodál skoro usměje. Snažím si toho příliš nevšímat.

Když jsem ráno mezi stromy spatřila nestvůru, se kterou nebeští Strážci běžně bojují, spokojeně se kroutící pod Scarletinými doteky, skoro jsem se na to zeptala Thundera. Ale neudělala jsem to. Místo toho mi Lilith spěšně vysvětlila, že Kuru je Scarletin starý přítel. Jejich příběh je podle všeho dlouhý a na vysvětlení mi prozatím stačí jen toto – Kuru je takzvaný nestvůrný outsider. A tak jsem se na nic nevyptávala.

Kuru po Inně zlomyslně klovne a ta na něj zasyčí jako praskající oheň. Lucy se pouze uchechtne, a to už obě ohnivé Strážkyně nasedají na gryfův hřbet. Dvě máchnutí křídly, tolik podobnými Thunderovým, a jsou ve vzduchu. Scarlet se na nás ještě ohlédne: „Za týden jsme zpět. Jak jsme se dohodli." A to už je na obloze taky a obě černé tečky se stočí k jihu.