Strážci Země 2 Nesmrtelní

34.Bojová zuřivost

Jedna věc je, když se spojenci  mezi sebou začnou rvát jako divocí psi.

Ovšem něco jiného je, když v průběhu téhle bitvy uvidíte dole na pláži Lilith a Austina v dosti intimní poloze, jak se po sobě hladově plazí a div si nenaplivou navzájem do krku.

Ještě předtím, než se všechno tohle tak děsivě zvrhlo, nasupeně klusám nahoru po písečné duně směrem k Natalie a Bastienovi. Krev se mi pořád v žilách vaří, jako kdyby sporák zapli na nejvyšší teplotu a cítím, jak mi v ranách na krku a na zápěstí nepříjemně pulzuje. Musím vypadat opravdu komicky už jenom díky tomu, že se propadám do rozbředlého písku zatímco šlapu do kopce, na jednu nohu kvůli nedávnému zranění kulhám a ještě k tomu mě můj vztek nutí dupat jako kdybych si chtěla prorazit přímou cestu do podsvětí.

Natalie se ke mně okamžitě otočí, když mě uslyší. Doposud tady zřejmě stála sama a přemítala nad něčím velice zajímavým. Nad čím přemýšlejí teenageri? Kruci, to bych měla vědět. Vždyť mi,  když mě Thunder s Natašou a Angie našli, bylo šestnáct. A myslela jsem tehdy na...no, na Thundera.

"Proč jste se tam vy všichni tak divně shlukli kolem Austina?" vyhrkne s italským přízvukem bez toho, aniž bych na ni stačila promluvit. Ze svých ran, které schytalo převážně její oko, se zřejmě už začíná vylízávat, dokonce ani neskučí a nestěžuje si na neustálou bolest, což mě překvapuje.

"Právě kvůli tomu jsem za tebou přišla," odpovím jí chrčivým hlasem a založím si ruce na prsou. V hloubi duše se zamyslím nad tím, jestli jsem ve svých začátcích taky vypadala takhle. Tak křehce, mladě, nezkušeně...tak umordovaně.

Nejspíš ne. Já jsem taky začínala v daleko lepších podmínkách. Mohla jsem se v klidu cvičit, zabíjet si nestvůry podle libosti a takové ty různé Strážcovské věci. Pokud tedy nepočítám smrt mých rodičů...Ale ona měla sotva čas se naučit zacházet s několika málo zbraněmi a už ji stavíme do války mezi Strážci a Bohy. Uznávám, nemusí to být lehké, navíc ještě ani nedostala příležitost pořádně ozkoušet svou moc, když jí v tom brání božská živočišná síla. Doposud jsem ji vůbec neviděla použít její schopnost ovládat vodu. Ostatně si ji ani nedokážu zařadit do kategorie vodních Strážců, kteří jsou charakterističtí svou laskavostí, jemností a čistotou. Ba co hůř, moje fantazie očividně nesahá tak daleko, jak jsem si myslela, protože Natalie a bílé vlasy, to nejde k sobě. Už jsem si tak moc zvykla na její neodmyslitelné promelírované kadeře, že se mi představa této italky s bílými vlasy jeví vyloženě divná. Sama o sobě ve svém novém brnění vypadá jako opravdová Strážkyně, přesvědčila jsem se však na vlastní kůži, že její povaha tomu zdaleka neodpovídá.

Zato Bastien je její přesný opak. S odhodlaným zápalem se vrhl do boje s obříma kudlankama a bojoval proti Wendigům, ikdyž ho jeden z nich nehezky zranil a málem zabil. Chová se jako vodní Strážce mnohem víc, než jeho vrstevnice.

Strážci okolo se shromažďují do mohutného shluku, jak je Thunder volá k sobě, aby si od něho všechno vyslechli.

"No tak mluv," odsekne Natalie příkře a já si pomyslím, kde se poděla úcta ke starším.

"Potřebuju taky i Bastiena," řeknu ledově klidným hlasem, snažíc se nedát na sobě znát pohoršení.

"Nevím, kde je," pokrčí rameny Natalie a vytáhne si ze stehenního pouzdra jednu jehlici a začne se s ní dloubat v nehtech. Beztak tohle gesto vyjadřující absolutní lhostejnost pochytila od Nataši. Ta si brousí pařáty na svých dýkách pokaždé, když se debata netýká vyvrhování vnitřností a zlomyslných urážek.

"Neitiri?" ozve se za mnou zničehonic a já s uspokojením zjistím, že je to Bastien, což mi ušetří určitý čas, který bych promrhala tlačením se mezi mrtvými rozpáranými Strážci.