Strážci Země 2 Nesmrtelní

37. Každý je svým způsobem sobec

Říct, že se ve vzduchu vznáší špatná aura, by bylo slabé vyjádření současné situace.

Jakmile jsme se totiž s Amandou protlačily davem zakrvácených mrtvých těl a spatřily scénu před sebou, bylo nám jasné, že tohle neskončí dobře. Amanda si se mnou vymění varovný pohled, zatímco já se podívám na Austina, který stojí za Lilith s Aramisem a roztěkaně přihlíží.

Zřejmě taky něco tuší a vrtá mu hlavou, co se tady děje, pomyslím si, ale moje zjitřené nervy to nezklidní. Z tónu Lilithina hlasu poznám, že její pohár trpělivosti přetekl, ale Aramis jako by tomu vůbec nevěnoval pozornost. Copak je slepý? Nevidí, jak příšerně se chová?

Tahle situace už překračuje hranice žárlivosti, tady jde o něco víc. Jenže o co?

Není mi to ani jasné, když Aramis hodí po Austinovi ukradenou sekeru. Já, Amanda, Lucy, Scarlet ani Lilith v tu chvíli nejsme schopné zareagovat dost rychle. V ten zloměk vteřiny jsem sice schopná zaregistrovat, jak se všechny dáme do pohybu, ale příliš pozdě.

Možná ani jedna z nás nevěřila, že by se Aramis doopravdy mohl uchýlit k násilí. Co jsme však ani jedna nečekaly bylo, že se ho otevřeně pokusí zabít. Ve chvíli, kdy se zdobená sekera zasekne Austinovi těsně pod hrudní kost do měkkých orgánu, se semele spousta věcí naráz.

Ve zpomaleném záběru se Lilith prudce otočí a vztekle zavřeští Austinovo jméno. Austin samotný se s heknutím zapotácí, stihl jen na poslední chvíli ve zmateném zákmitu povolat vítr a srazit sekeru z úrovně hlavy. Lucy se mihne kolem jako rezavý záblesk a vzápětí proletí vzduchem a přistane Aramisovi na ramenou a obmotá mu nohy kolem krku ve smrtícím objetí. Amandě se v luku objeví šíp a vmžiku už letí a neomylně se zasekne Aramisovi v oku. Scarlet roztáhne svůj ostnatý vějíř a vrhne se vpřed se smrtonosným výrazem v bouřkových očích. Já sáhnu po svých vrhacích dýkách, ale už zbytečně.

Aramis zařve jako týraná káně a svalí se k zemi pod Lucyinou vahou. Lucy tak dopadne na záda, ale nedá na sobě znát jediný náznak bolesti, zatímco pořád škrtí nohama Aramise a zároveň si všimnu, že  mu proklála skrz naskrz každé rameno svým samurajským mečem. Z oka mu trčí Amandin šíp a rázem stejně dopadne i to druhé.

Všude kolem vypukne chaos.

Mrtví se přes sebe valí jako masa krve a svalů , valná většina se rapidně snaží protlačit vpřed a vidět, co se to dějě, zbytek nevzrušených mrtvých se nechá vytlačit na okraje davu. Nad hlavami se nám vznesou desítky různorodých křídel jako kouzelná clona, která pokryje téměř celou oblohu nad námi. Vmžiku se v davu objeví i všichni živí.  Austin si se zavřenýma očima a vyceněnými zuby vytrhne z břicha sekeru a ztěžka se pokusí opřít o zábradlí, aby se nesvalil na zem. Na pažích mu zůstane rubínová krev, která se mu vyvalí z těla jako odtékající život.

Lilith je v milisekundě sekundy u něj a okamžitě ho podepře z jedné strany, zatímco Scarlet z druhé. Vzpamatuju se z šoku, který mohl trvat nanejvýš dvě, bohužel drahocenné, sekundy a přiřítím se k nim s Amandou v závěsu.

Lilith si vztekle měří Aramise, který stále vězí v Lucyině zajetí, a zornice už se jí proměnily na orlí tečky. "Zničím ho, přísahám, že za tohle zaplatí, " mumlá si spíš pro sebe, než pro ostatní. Když se ale otočí zpátky k Austinovi, její pohled překvapivě zněžní. "Dostaneš se z toho, hrdličko," poví mu, její hlas je ale přiškrcený a úsměv nucený.

"Jasně," zaskřehotá Austin, "na vyhřezlá střeva se neumírá," dodá a přidá k žertu krvavý úsměv. Ten způspobí, že se všechny čtyři akorát ještě více vyděsíme. Pohledem usoudíme, že ho nechceme zbytečně trápit tím, že ho budeme tahat do podpalubí. Místo toho ho jemně složíme na zem.