Strážci Země 2 Nesmrtelní

49. Zoufalství

Scarlet

„On je opilý," zkonstatuje Inna zamračeně, černé vlasy jí padají do snědé tváře.

Nejenže je však Rafael na mol – on je dokonce zpitý jako stájová doga. Kinklá se na nestálých nohou sem a tam, hlava mu padá do všech světových stran a hlas je podbarven alkoholem jako vodou nacucané podhoubí.

Supíma očima si ho můžu prohlédnout zblízka. Jako ohnivý Strážce Austrálie byl Rafael až hříšně pohledný, jak už to u našeho druhu bývá. Oči jako živý oheň, černé vlnité vlasy, snědá pleť, vytáhlé tělo. Vždy z něj sálala nezkrotná energie, oheň a sarkasmus. Míval velmi intenzivní pohled.

Muž, který nyní stane před námi, by mu nemohl být vzdálenější.

Věděla jsem, všichni jsme věděli, že už patnáct let je Rafael smrtelný. Avšak teprve teď mi dochází, že doopravdy stárne a bude stárnout i nadále. Jeho obličej už stačily zbrázdit mělké vrásky, na čelistech mu raší tmavé, neudržované strniště a jeho kdysi lesklé, krátce střižené černé vlasy se nyní nedbale kroutí v mastných vlnách až skoro k ramenům, protkané prvními šedivými prameny. Jeho kdysi hrdá póza se nyní vlní a hrbí jako loutka na šňůrkách. Na sobě má rozedrané džíny, černé triko – zřejmě trochu malé, soudě podle narůstajícího pivního pupku vykukujícího pod ním – a koženou bundu, vše značně ošuntělé, jako kdyby se za celých patnáct let nepřevlékl. Když ke mně směrem od něj zavane vítr, moje poslední domněnka se téměř potvrdí.

A jeho oči... zachovaly si svou neobyčejnou barvu, ale v jeho tváři zapadly, podbarvily se krví a ověnčily stíny. Jeho divoký, omámený pohled není schopen zaostřit na jeden bod.

Inna se na něj zašklebí. Lucy na něj hledí jako na nepříjemné zjevení, nehybná a podmračená. Okolo stále zuří ohnivá pokrývka, vrhá na naši kůži zlověstný odstín. Můj strach, a s ním i úzkost, je ale ten tam. Zůstal jen muž na schodech pod námi.

„Zruš neviditelnost," prolomí krátké ticho Lucy. Ani na mě nepohlédne, skoro nemrká. Má rezavé dokonce i řasy, všimnu si.

„Cože? Ale – "

„Zruš ji," zopakuje tvrdě, stále se na mě nedivá, upírá černé oči na motajícího se Rafaela, kterému pohled do výšky očividně ještě více narušuje stabilitu.

Bez dalších námitek pohnu prsty a neviditelnost zmizí. Ve stejnou chvíli plameny zařvou a vyšlehnou výš, aby naše postavy zakryly, co nejvíce to půjde. Lidé vykřiknou. S Lucy to ani nehne. Po spánku jí steče kapička potu.

Rafael se ochraptěle zachechtá, když se mu před očima zjevíme jako přízraky. „No to jsem si mohl myslet." Jeho hlas je hrubší, než si pamatuju. „Přišly jste se na mě podívat, dámy?"

„Nazdar, Rafaeli, jak se ti daří?" zapitvoří se Inna. Jindy veselé, škodolibé oči se teď však temně lesknou. Nikdo z nás už téměř nevnímá šlehající plameny a lidskou paniku v pozadí.

„Daří se mi skvěle, Inno, jak vidíš." Rozpřáhne doširoka paže a posměšně na sebe shlédne. Při tom se zakymácí. „Je od vás milé, že se tak staráte. Nevím, co bych bez vás dělal." Mezi popraskanými rty se mu zablýsknou zuby. Žlutější, než si pamatuju.

„Co se to s tebou stalo?" vydechnu dřív, než se stihnu zarazit.

Rafael si hlasitě krkne. Zaregistruju, že Lucy zbělají klouby prstů. „Copak? Nelíbím se ti, Scarlet? Musím říct, že ani ty nevypadáš moc čerstvě." Přestože se zdá, jako kdyby byl celých patnáct let v lihu, jeho ostrý jazyk jako by se časem ještě zabrousil. I v podnapilém stavu si uchovává břitký smysl pro humor.