Strážci Země 2 Nesmrtelní

36. Vztahy se komplikují

Když jsem zahlédla Natašino tmavé mikádo levitující nad zábradlím lodi, na malý moment jsem měla téměř chuť ji obejmout, ovšem tento pocit pomine ve chvíli, kdy mě vytáhne na palubu se slovy: "Do prdele, ty vypadáš, dělej se sebou něco!" a zatahá mě za nos.

Ohnala bych se po ní jako po otravném hmyzu, jenže mé ztěžklé končetiny jsou sotva schopné mě vléct a vykonávat ty nejnutnější příkazy, natož aby se zabývaly nedůležitými pohyby navíc. "Posluž si, jen do mě," řeknu jen místo toho a teprve teď se pořádne rozhlédnu po nové lodi. Je daleko, ale daleko větší, než kterákoliv z těch našich, z nichž dvě už leží kdesi na dně oceánu. Stavěná ve Viktoriánském stylu, s vytaženými plachtami a palubou přeplněnou Strážci by mohla představovat historickou výletní loď, avšak postavy pobíhající sem a tam svědčí o nasazení každého, kdo se vydal na tuhle výpravu.

A taky by tady nikdo z nich vůbec neměl být.

Zatímco se za mnou nahoru vytahují bělovlasí vodní Strážci, mou pozornost upoutá záblesk pšenice a mechu. V davu se objeví dlouhý cop přerušovaný ozdobnými gumičkami a sukně s rozparky až ke kyčlím.

Amanda jako by se od doby, kdy jsem ji viděla naposled - což zase takové věky nejsou- proměnila z jemného, nenápadného polního kvítí v do očí bijící zářící orchidej. Po Danielově smrti jako by si jeho duše odvedla kus té její s sebou do podsvětí a zde ve smrtelném světě zbyly jen osekané, znesvěcené základy její podstaty. Nevzpamatovala se z toho, to ne, ale postupem času se dokázala vytáhnout zpět na příčku normálnosti. Nikdy se jí však nevrátila ta nespoutaná krása a záře.

A teď to z ní přímo kypělo, ten život, ta radost a vůle k bytí. Z tmavě zelených očí evokujících mechovou pokrývku téměř srší jiskry, koutky úst se jí samovolně zvedají v nepatrném úsměvu a ramena se jí vyrovnala. Jako by z nich tu tíhu ztráty sejmul Danielův návrat.

Jenže jakmile bude nucen znovu odejít a navrátit přírodě rovnováhu, její břemeno jí znovu ohne hřbet a tentokrát bude hrozit, že ji zavalí. "Neitiri!" vykřikne má přítelkyně a protlačí se ke mně mačkanicí.

Její paže mě popadnou do zdrcujícího objetí a já jsem po chvíli nucena poklepat po zádech, aby mě nezadusila. dnes jsem si nedostatku vzduchu užila na pár desítek let dopředu. Amanda se ode mě odtáhne a prohlédne si mě na délku paží, prohledávajíc každou píď měho těla. "Řekněte mi, že jsou všichni naživu," dostane ze sebe ztěžka a nevšímá si mrtvých Strážců, kteří se na ni pohoršeně ohlédnou. Někteří nebeští se vrhají přes palubu, aby pochytali z moře členy naší skupiny a pár ostatních si vezmě dokonce i člun aq spouští ho dolů.

Potřebuju se vzpamatovat. Sednout si a uspořádat si myšlenky. Informace se na mě hroutí jako zeď z cihel. "Já-ano, všichnou jsou v pohodě, jen-"

"Díky Bohu, potřebujeme toho hodně dořešit. Všichni by měli být tady, Erik je v podpalubí, drží se jak nejlépe může," vychrlí ze sebe Am a krátce se ohlédne po dřevěných schůdcích, kde  seběhne pod palubu Scarlet, aniž by mi věnovala jediný pohled. Před pár okamžiky přistála bez rozpaků přímo do moře těl tísnícch se na palubě a za pomoci křídel si probila cestu až za Erikem.

"Myslím, že by možná ocenili chvíli klidu, Amando," ozve se za mnou vyrovnaným hlasem Moos a já jsem mu nesmírně vděčná. V hlavě se mi rojí tolik myšlenek, až se divím, že mi ještě nevytekly z uší.

Amanda otevře pusu, jako by chtěla něco říct, když v tom se mi dlouze zahledí za rameno, čímž mě přinutí následovat její pohled. Za mnou zahlédnu zrovna přistávat Lilith s Thunderem, Kevinem a Austinem v závěsu. Lilith dvakrát mávne pestrobarevnými křídly a dopadne na prkna bez sebemenších potíží, stejně jako její mužské garde. Amanda ji přivítá stejně jako mně a Lilith to přežije jen díky tomu, že se nemůže udusit. Vřele přivítá i Thundera s Kevinem, než znovu upře pozornost na bělookou blondýnku.