Strážci Země 2 Nesmrtelní

32.Mysli taky sama na sebe

"O tom jsem nikdy neslyšel," odfrkne si Jasper po chvilce ticha a vítr a déšť se mu přitom snaží slova vyrvat z úst.

"To jsi taky nemohl. Jsou to otroci noci, stejně jako ty kudlanky by měli být zavření hluboko v Tartaru," zachraptí Thunder a zahledí se do dálky, přičemž stáhne obočí až úplně k sobě, což znamená, že se právě utopil ve svých vlastních myšlenkách.

"Proč jsme je nevycítili?" hlesnu přiškrceně a bojuju s nutkáním zavřít oči. Ze samé bolesti už ani pořádně nevnímám a víčka mi těžknou jako by byly z olova.

"Protože to kdysi bývali lidé," odpoví Thunder.

"Cože?!" vyhrkneme s Jasperem oba dva najednou a zemnímu Strážci se jantarové oči rošíří do velikosti měděných talířů.

Thunder si povzdechne. "Je to nezlomné prokletí, které je nutí dělat dál to, kvůli čemu se proměnili v tyhle běsy," řekne a já si všimnu, že se mu u koutku úst začínají sbíhat krvavé sliny. Jak hluboká jsou jeho zranění?

"Jaké prokletí? Co udělali?" nechápe Jasper a pohodí si bezvědomého Bastiena v sevření. Tomu se pořád ze zranění na krku a hlubokých škrábanců napříč tváří valí krev, ve tmě noci téměř černá.

"Jednoduše řečeno ochutnali lidské maso," hlesne Thunder. Přitom ucitím, jak se jeho tělo napnulo úsilím zadržet v sobě dusivý krvavý kašel.

Při jeho slovech mi přeběhne mráz po zádech. Ochutnali lidské maso...

"To...to znamená, že snědli člověka?" přeptá se ještě Jasper, zběsile mrká, aby viděl aspoň něco přes clonu deště.

"Jo, Jaspere, snědli člověka," zavrčí netrpělivě Thunder, skoro jako by mluvil s dítětěm.

"A kvůli tomu se z nich stalo tohle?" pokračuje dál Jasper ve vyptávání.

"Kanibaly prokleli. Byl to neodpustitelný hřích, dokonce ikdyž lidé trpěli hlady. Kdo ochutná lidské maso, není člověk a propadne noci. Tohle byla jedna z mála věcí, na které se Velká dvanáctka a Nyx shodli. Oni by potrestali kanibalistické smrtelníky a Nyx by připadly další děti noci. Tak tedy bohové dovolili Nyx, aby do těchto jimi prokletých stvoření vložila svou temnotu. Ukázalo se ale, že Nyx do nich vložila mnohem větší sílu, než bohové očekávali a nakonec byli nuceni tyhle stvoření svrhnout do Tartaru za svou matičkou kvůli jejich krvelačnosti a pustošení. Asi vás už ani nepřekvapí, že bohové měli svrhávání různých tvorů do Tartaru skoro na denním pořádku, ale zase se jim musí uznat, že mnoho z těch nestvůr bylo potřeba uvěznit. Wendigů nebylo navíc na počátku éry bohů málo, byly spousty lidí, kteří trpěli hlady a nakonec byli odsouzeni jíst lidské maso. A v tu chvíli připadli do moci Nyx a zmizeli v Tartaru. Takhle to je. Měli by tam zůstat. Nikdo jiný, než bohové je vytáhnout z podsvětí nemůže, ale proč by si oni dávali takovou práci s jějich uvězněním, když by je teď pustili? To nedává žádný smysl," Thunderův dlouhý monolog se neuvěřitelně dobře poslouchá, ačkoliv je to o něčem takovém, jako jsou Wendigové. Někdy skoro až zapomínám, jak už je starý. Zapomínám na to, že já jsem oproti němu nezkušené holátko, zatímco on byl u toho, když Země rostla, vyvíjely se říše, technika zlepšovala svou úroveň a kolem něho jako útržky filmu blikaly jedny události za druhými. Přestože vypadá mladě a krásně, jeho srdce si toho zažilo hodně, jeho hlava je přeplněná vzpomínkami, vědomostmi a informacemi a ještě jich na něho spousta čeká. Až teď si doopravdy uvědomím, že nás od sebe dělí celá staletí a nikdo nás nemůže k sobě víc přiblížit.

"Tak dlouho, abys tohle všechno věděl, nežiješ," namítne Jasper a přimhouří oči.

"Měl jsem spoustu času na to, aby mi tohle všechno Nathan vyprávěl. Na mé Oslavě přijetí mezi nesmrtelné jsem ho viděl poprvé a tehdy jsem celou noc a celý den poslouchal jeho zkušenosti, historické zvraty a-"