Strážci Země 2 Nesmrtelní

39. Cesta zpět

V nastálém vyjeveném tichu všichni dočista zapomenou, že kolem nás zuří sněhová bouře, cloumající s našimi obleky a trhající vlasy. Nikdo nevnímá třeskutou zimu a promoklá těla. Všichni jen zírají na mladého Strážce, který si to k nám nakráčel, jako by se nechumelilo. Doslova.

„Co na mě tak zíráte? Šel jsem po nich strašn-no do prdele, co to je?" Jeho pohled se poprvé upře na mrtvé Strážce roztroušené kolem nás. Vidět tolik rozpáraných, krvavých, probodaných a rozsekaných těl, které se však s úsměvem drží na nohou, na jednom místě, musí být pro neinformovaného člověka traumatizující. Mrtví Strážci se na sebe pohoršeně podívají, když do nich Mycah zapíchne pohled.

A že to tedy není ledajaký pohled. Když skrz hořící plameny ohnivých Strážců dohlédnu až na něj, jeho oči mě malinko znepokojí. Zprvu by se mohlo zdát, že jsou černé jako uhel. Stejné, jako měl Xandler, pomyslím si.

Když se na něj však zaměřím, všimnu si, že je má lehce zešikmené a kolem zorniček se mu táhne temně rudý prstenec. Jako rozžhavená ocel ponechána k vychladnutí. Čupřina jako noc tmavých vlasů mu padá do čela. Výrazný, široký nos se vyjímá ve snědé tváři pyšnící se vysokými lícními kostmi. Ano, pořád vypadá jako kluk, ale ve způsobu, jakým pohlíží na ostatní a na širé okolí, se skrývá muž, který musel dospět příliš rychle, aby přežil.

Je o něco málo menší než já, avšak pořád větší než třeba drobná Fleur. Nathan si očividně dal i tu práci, že ho doprovodil za Efriliem. Jeho oblek, umně vyrobený z tmavého ethirilu, je propracovaný do nejmenších detailů se složitými motivy, každý v barvách ohně a kouře. Na stehnech má připevněny dýky a u bot vysokých až nad kolena se mu pohupují třásně. Ramena a paže – na jeho věk pevné a vypracované – mu byly ponechány holé, naprosto neúměrně k počasí.

Jako první se vzpamatuje Brandon, plameny na jeho těle pohasnou a on se Antarktidskému Strážci ukáže ve své mohutné, holohlavé maličkosti. „To je na dlouhé povídání," pronese drhnoucím hlasem, „všechno ti vysvětlíme, ale-"

„Není třeba nic vysvětlovat, Nathan je příšerná kecka, vím od něj skoro všechno. Kde vůbec je?" To, že Mycah Brandona přeruší v půlce věty, vyvolá u ohnivých Strážců záchvěv podráždění. Amatér by to poznal už jenom z toho, jak vzduchem projede vlna horka.

„Jak jsem řekl, vysvělíme ti to," zopakuje Brandon, div že neskřípe zubama.

Mycah k němu nevzrušeně vzhlédne a konečně si nás všechny, jednoho po druhém prohlédne. Ohniví Strážci spustí své ohně, na ty se zaměří jako první. Svůj vlastní živel proletí jen s letmým zaškubáním obočí, než upře zrak za ně. „Ty musíš být Neitiri," zvolá najednou a neotesaně vkuří přímo do řady Ohnivých. Nataša se jako první neudrží a zasyčí na něj, jako když vyprskne kapka vody na rozpálený sporák.

Mycah si toho nevšímá a protlačí si cestu až ke mně. K mé nelibosti přiblíží obličej až příliš blízko tomu mému. Instinktivně se odtáhnu a vzdorovitě zatnu čelisti, připravená mu uštědřit hlavičku, kdyby to bylo potřeba. On na mě však nepřestává hledět těma prazvláštníma očima. „Hmm, čekal jsem, že budeš hezčí," zabrumlá téměř zklamaně a znovu se otočí na ostatní.

Překvapeně zamrkám. Pár slov a dokázal mě obrat o řeč i o zdravý smysl pro uvážení. Nezmůžu se na nic víc než tupě zírat. Hmatatelně cítím, jak se Thunder naježí, nemusím se ani dívat na jeho křídla. Kolem prstů mu zapraská elektřina.

„Fajn, to by stačilo, půjdeš s náma, není čas na všetečné pubertální kecy." Je jen málo případů, ve kterých jsem vděčná za Natašin ostrý jazyk a rázný přístup. Tohle je ale právě jeden z nich.