Strážci Země 2 Nesmrtelní

22.Pohled na tekuté stříbro

Moje srdce jako kdyby se najednou ocitlo na gymnastické soutěži. Nejdřív se zastaví, pak se šíleně rozběhne, udělá několik salt, hvězd, kotoulů a nakonec to zakončí piruetkou. Ještě hodnou chvíli na Erika zírám s otevřenou pusou neschopná se jen pohnout. Jako na běžícím pásu mi v hlavě koluje jediné slovo, jediná osoba. Thunder. Thunder. Thunder. Thunder. Thunder... "Kde je?"vyjeknu znenadání a stiknu Erikovi ramena. Když se nemá k rychlé odpovědi, hrubě s ním zatřesu a zaryju mu nehty do ramenou. "Eriku kde je?!" Stále nabývám na hlase. Erik se mi vytrhne a přikryje mi rukou ústa. "Nekřič nebo probudíš ostastní." Rozhořčeně se mu vytrhnu. "To je účel! Musíme ho najít! Hned!" "Neitiri..." "Eriku klidně tam půjdu sama pokud-" To bys stejně sama nenašla." Najednou jsem zcela probuzená a bleskově vyskočím na nohy. "Tak mě povedeš. Nemám páru jak ho můžeš cítit, ale dovedeš mě k němu." Erik se zatváří zoufale. "Neitiri to nejde. Nevím, jaké pasti tam jsou přichystané a ve dvou to určitě nezvládneme." Nevěřícně se na něho podívám. "Jde o Thundera! Eriku! Je tam někde uvězněný už více než deset let! Musíme mu pomoct a to hned!" Erik ještě více zkřiví pohledný obličej. "Musíme počkat, až se vzbudí ostatní." Zlostně zavrčím a vydám se k prvnímu spícímu tělu. Hrubě s Nathanem zatřesu a křiknu mu do ucha:"Vstávej!" Nathan sebou prudce škubne a kdybych nebyla dost pohotová, asi by mi urazil čelist. "Co-co se-" mumlá a mžourá na mě zmateně. "Odcházíme."prohlásím neoblomně. Nathan se zamračí a nechápavě ke mně zvedne hnědé oči. "Cože?" Erik si za mnou promne čelo a vystresovaně si prohrábne vlasy. "Erik ví, kde je Thunder."vyhrknu a v mém hlase zazní netrpělivost smíšená se vzrušením. Nathan na mě vykulí oči a pak se zahledí na Erika. Ten jenom vyčerpaně přikývne. Až teď si všimnu, jak je bledý a ramena má nahrbená. Co se mu stalo? Co viděl? V takovém stavu jsem ho ještě nikdy neviděla. Je to úplně opak rozesmátého, vtipného a blbosti vyvádějícího Erika. Tenhle je vážnej, možná až zoufalej. Nathan se pomalu postaví na nohy a dojde k Erikovi. "Vážně ho cítíš?" Erik pokývne, oči sklopené k botám. "Ale jak?"zeptá se nechápavě Nathan. Erik bezmocně zavrtí hlavou. "Já nemám nejmenší tušení. To samé jsem cítil, když jsem hledal Amandu, jenže teď je to ještě silnější. Nevím, co to je." Nathan pevně semkne rty. Pak najednou z plna hrdla zařve:"Vstávejte!!" A všechna těla sebou trhnou. Erik prudce zavrtí hlavou. "Počkat, to-" "Jdeme."řekne Nathan a jeho tón nepřipouští jakýkoli odpor. Erik ještě více zbledne. "Aspoň mi slib, že Neitiri tady zůstane, dokud se nevrátíme." Nevěřícně na něho vyvalím oči. "Cože?!!!!" vyštěknu pohoršeně. Nathan se na Erika zmateně podívá. "Proč?" Erik si zamne zátylek a zadrhovaně se nadechne. "Neviděl jsi to, co já. Kdyby to viděla ona-"mávne rukou směrem ke mně."-zničilo by ji to." Srdce mi poskočí. Co se Thunderovi stalo? Co s ním provedli?! "To mi nemůžeš udělat!"utrhnu se na něj. Erik se znovu kousne do rtu, až mu na hruď ukápne kapička krve. "Ale můžu. Bude to tak lepší. Neboj se! Uvidíš ho! Ale bude lepší, když ho neuvidíš v tom stavu, jakém je teď." Rozzuřeně k němu dojdu a zabodnu mu prst do hrudi. "Jdu-s-váma!" zavrčím přes zaťaté zuby. "Nejspíš opravdu půjde, Eriku. Nemůžeš jí to odepřít." Erik rezignovaně zavře oči a odstoupí ode mě. Ostatní už se zmateně zvedají a mžourají na ostatní jako slepejši. "Odcházíme. Erik ví, kde bohové drží zajatého Thundera! Musíme ihned vyrazit."zvolá hlasitě Nathan a ozve se překvapené mumlání. Já už jenom napjatě stojím na místě a netrpělivě čekám, až vyrazíme. Za ramenem se mi ozve Scarlet. "Co se Erikovi stalo? Je úplně bledý a-" "Nehce mi říct, co viděl."přeruším ji. Scarlet se zatváří ustaraně. "Bůh ví, co viděl." zamumlá a vzdálí se ode mě. K mému překvapení dojde až k roztržitě se tvářícímu Erikovi a položí mu ruku na rameno. Erik sebou mocně škubne a překvapeně na ni pohlédne. Neslyším, co si ti dva říkají, ale Scarlet se z něho očividně snaží vymámit, co přesně viděl, nebo co cítil. Erik ale jen odmítavě vrtí hlavou a obličej si složí do dlaní. Něco Scarlet říká a ona najednou udělá něco nečekaného. Přistoupí k němu a obejme ho kolem pasu, přičemž si hlavu položí na jeho hruď a holubí křídla se jí na zádech roztáhnou. Erik chvilku zůstane vyjeveně stát, pak ji ale obtočí silné paže kolem těla a natiskne ji k sobě. "Vidím dobře?"zeptá se vedle mě Lilith a povytáhne jedno obočí. "Asi jo..."zamumlám, oči stále upřené na tu dvojici. "Jak se cítíš?"objevís e přede mnou Amanda. Nevesele se zasměju. "Já? Na mě nezáleží! Tady jde o Thundera. Musíme se k němu co nejdřív dostat." Netrpělivě si zabubnuju prtsy o koleno. Nathan konečně zvolá, že odcházíme a že se všichni budou řídit podle Erika. Přeměním se na ladnou bílou klisnu a na záda se mi vyhoupne Inna. Nataša si nějakým způsobem zase přivolá Samsona a ostatní vodní a ohniví Strážci se vezou buď na nás zemních, nebo na koních, které jsme jim přivolali. Erik se odrazí od země a zamíří směrem na jihovýchod. Bleskově se rozběhnu a nechám svoji hřívu vlát v suchém větru.