Strážci Země 2 Nesmrtelní

26.Jen jed?

"Neviditlený klobouk dolů! Málokdo dokáže Sibyle tak bravurně zavřít držku jako ty!" zakření se Lauren stojící proti mě během katičké oddechové přestávky. Ještě neuběhl ani den a  tahle přestávka nebude zrovna moc dlouho trvat. Škodolibě se zasměju. "Patří jí to."zavrčím. Vedle mě s žuchnutím dopadne Lilith a složí si papouščí křídla na zádech, perleťově bílé oči zářící pobavením. O sekundu později vedle ní přistane Aramis a ten si taky složí o něco větší, zato jinak tvarovaná křídla na záda. Ledabyle si otře hluboce podříznuté hrdlo, jako kdyby to byla normální záležitost spjatá s průměrnýmk dnem. Tshe, zase si musím utřít krev z přořízlého krku! Za ním přistanou stejně světlovlasí a stějně rebelsky vypadající kluci. Jsou asi čtyři. Jeden má dlouhá vlaštovčí křídla, druhý ještě divnější křídla červené berušky, třetí kosí křídla a poslední mocná křídla velkého dravce, nejspíše sokola. Všichni si Aramise s podivnými škleby měří a tiše se smějí. "Aramisi! Jsi nějak přítulný, nemyslíš?!"křikne na něho ten s bronzovýma očima a kosími křídly. Aramis se na něho pobouřeně otočí a Lilith povytáhne obočí. Já v sobě udusím smích, což vyzní jako kdyby pomalu, ale jistě unikala pára. "Drž hubu Fénixi!"štěkne na toho kluka Aramis a křídla se mu vyzývavě roztáhnou. Ten kluk, podle všeho Fénix, se zašklebí a šťouchne do žeber kluky po svém boku. Lilith protočí bílé panenky a zamíří ke mně. "Budeš mi věřit, když ti řeknu, že chlapi od nebeských Strážců jsou strašní tupci?"zeptá se a přitom vrtí hlavou. "No promiň!"ozve se za ní. Vyprsknu smíchy, když zjistím, že to je Thunder a ohnu se v pase. Zrovna hladce přístál na zemi. Asi nejhladčeji ze všech přítomných i přesto, že má největší křídla. Ano, má největší křídla. To jsem ještě nezmiňovala? "Promin, Thundíku! Ty jsi samozřejmě ten nejvostomilejší a nejlepšejší Strážce!!"pronese Lilith sarkasticky a pobaveně se zakření. Thunder si založí ruce na hrudi a rty roztáhne do ůsměvu na půl rtů. "To spíš já bych měl šišlat na tebe Lilinko."vyplázne na ji jazyk a podívá se na mě. Srdce mi šťastně poskočí. "Připadám ti tak moc tupý?"opáčí směrem k Lilith. Lilith ho popleská po rameni, přičemž musí zvednout ruku trochu výš, než je pohodlné. "Nemyslím tebe."zašklebí se a hodí očkem po Aramisovi, který dotčeně ukáže na sebe a posléze zavrtí hlavou. "Thundere, ty úplně záříš!"usměje se Lauren, doposud opírající se o strom, na thundera a mrkne na mě. Thunderovi zrůžoví tváře. "Mám pro to dobré důvody." Podívá se na mě. "Já jsem ale nadprůměrně inteligentní tvor."pronese Aramis a narovná se. Lilith ho praští do břicha, což on ani nezaregistruje, a zatlačí ji proti stromu se škodolibým smíchem na rtech. "Zapomínáš, že necítím bolest holka. Kdo tě t vychoval? Takhle se můj nástupce nechová." Lilith se jakoby zamyšleně podrbe na hlavě.  Sleduju to ze vzdálenosti dvou metrů a pobaveně se culím, zatímco ti čtyři kluci, z nichž jeden se jmenuje Fénix, se hystericky smějí Aramisovi, Lauren si povídá s Thunderem a až podezřele často se na mě otáčí. "Vážně už necítíš bolest?" zopakuje jeho slova Lilith a v očích se jí 'ábelsky zebleskne. Aramis podezřívavě přimhouří oči a přikývne. Pořád ji podivně tiskne ke stromu a rukama jí brání v úniku. "Tak to by tě možná ani pořádná rána neměla bolet."pronese tiše Lil a s brutální silou a rychlostí ho kopne do rozkroku. Očividně Aramis ještě trošičku bolest cítí, protože tlumeně vyjekne a zhroutí se na zem jako pytel brambor s rukama přitisknutýma v rozkroku. Fénix a spol se začnou ještě více smát a já se k nim přidám spolu s Lilith. "Úvaha vyvrácena."poznamená a obkročmo si na něho sedne, když se převalí na záda. "Ty jsi mrcha."procedí Aramis skrz zaťaté zuby. "Souhlasím."křiknu směrem k nim a Lilith po mě ze srandy vrhne vražedným pohledem. "Je to možné."pokrčí Lil rameny a ještě více ho přišpendlí k zemi. Z povzdálí zahlédnu Angie, která nesouhlasně vrtí hlavou směrem k těm dvoum a zároveň se věnuje Jasperovi. Nevím, jestli za ně mám být ráda...Vlastně jsem ráda, ale nevím, jestli je dobré, aby se takhle moc sblížili. Angie jednou odejde...Tohle ostatně platí i pro Lilith s Aramisem. Když se na to tak kouknu, vážně je k ní nějaký přítulný. Až podezřele...Thunder se zčistajasna objeví vedle mě a jemně mě šťouchne do boku. Zakřením se. "Takoví jsou všichni?"zeptám se ho. Pokrčí rameny a stejné gesto provedou i jeho křídla. "Myslíš jako retardované hyperaktivní lázeňské veverky, nebo jako vygumovaní matláci?" Zakřením se. "Může být obojí dohromady?" Podívá se na mě. "Máš o mě opravdu dobré mínění, řekl bych."pronese. Plácnu se do čela. "Tak jsem to nemyslela!!"zasměju se. Aramisovi se mezitím podařilo dostat se nad Lilith a to už se kolem nich semkl menší kroužek mrtvých Strážců. "Tak jak jsi to myslela?"povytáhne jedno obočí. "Já jsem taky nebeský Strážce."ukáže na sebe důležitě. "Ale nejsi takový osel jako oni." řeknu a Lilith to nejspíš slyšela, protože se na mě zamračí. "Jsem! Nebo přinejmenším jsem byl!"zasměje se Thunder a kývne na mrtvé Strážce z nichž nejspíše většinu zná. "To si nedokážu představit."zavrtím hlavou. Protočí stříbrné panenky. "Konec téhle debaty, tuhle moji vyšinutou stránku možná poznáš až ti naroste něco dalšího mezi nohama." V tu chvíli vyprsknu smíchy. "To se takhle chováš jen v blízkosti chlapů?"heknu se smíchem. Thunder se na mě s ůsměvem podívá. "Dalo by se říct, pokud jako chlapy počítáš tyhlety ztracené existence."ukáže na dávno mrtvé Strážce fandící Lilith nebo Aramisovi, kteří se mezi sebou pustili do nemilosrdného boje, kdo deset sekund udrží toho druhého na zemi pod sebou. Vypadá to, že lehce vyhrává Aramis, ale Lilith se to očividně nelíbí a začne zase vyrovnávat. "Takže jsi v nitru stejný jako Austin s Erikem?"zatlemím se a strčím do něho bokem. Ani se nehne, jen se na mě s úsměvem zadívá. "Na ty snad nemá nikdo."zavrtí hlavou. "Notak holka, nezahazuj se s kanárkem!!! Berušky jedou!! Poskytnou ti více potěšení!!"vykřikne ten s beruščími křídly a tmavě zlatavými vlasy na Lilith. Lilith na něho vrhne znechucený pohled. "Flynne, to ti nevyšlo kámo!"drcne do něho ten s vlaštovčími křídly. Bezmyšlenkovitě obtočím Thunderovi ruku kolem pasu. Překvapeně se na mě podívá. "No nezírej tak!"napomenu ho. "A zavři tu pusu, ať ti tam něco nenalítá." Zatřepe hlavou a vzápetí mě obejme kolem pasu. "Já jen, že to jsem většinou já, kdo se tě dotkne první." "No Thundere, kámo!! Já myslel, že jsi na blondýny!"křikne na něho Flynn, zatímco Lilith už pátou sekundu drží Aramise pod sebou. Thunder po něm šlehne kovovým pohledem. "Shoř v pekle, Flynne."zavrčí. Flynn pokrčí rameny. "V pekle už jsem byl!" "A věříš, že já taky!"řeknu a vesele na něho vypláznu jazyk. Flynn se na mě zmateně zadívá. "Neitiri? Jmenuješ se tak, že?" Thunder mě k sobě ještě více přitáhne. "Jo."vystrčím bradu. Aramisovi se po několika těžkých zvratech konečně podařilo udržet Lil na zemi deset sekund a sklízí tak salvu pochval. "Dračí podstata?"vyptává se Flynn dál a beruščí křídla se mu zatřesou. Trochu zdráhavě zamrkám, ale když se mi moc dlouho nechce odpovědět, Thunder to udělá za mě. "Jo, je dračí podstata, v osmnácti zemřela a vrátila se zpátky, dostala mě z ovládnutí seregalem, skoro se nechala uškvařit temnou mlhou, aby zachránila Scarlet, byla hrozně dlouho mučena Xandlerem aniž by mu řekla to, co chtěl, zachránila Angie před smrtí způsobenou otravou, s Jasperem zabila původní sukubu, je úplně stejná jako Araelus, zachránila mi při válce o Washington život, vlastně mi zachránila život ještě mnohokrát,  a porazila Xandlera." Všechno to ze sebe vychrlí s hlavou hrdě vztyčenou a s pyšným tónem na rtech. Užasle od něho poodstoupím a zadívám se na něho. Flynn se podívá z něho na mě a zase zpátky. "Když o tom takhle mluvíš, zní to úžasně."dostanu ze sebe. Thunder se na mě sladce usměje. "Ono to nejenom zní úžasně, ono to úžasné je." Zahlédnu Angie zavěšenou v Jasperově náruči, tvář proti tváři s úsměvem an rtech, Lilith v oklopení mrtvých nebeských Strážců včetně Aramise, Lauren sedící na zemi proti další drsně vypadají Strážkyni ohně a bodá si neuvěřitelnou rychlostí do mezer mezi prsty. Velké riziko, že si usekne prsty, ale takoví ohniví už prostě jsou. Všichni mají rádi drsnou a nebezpečnou zábavu. "Co já vím, Thundere, tak ty jsi toho taky dost dokázal."pokývá hlavou Flynn. "Taky jsi mi hodněkrát zachránil život."vzhlédnu k Thunderovi a pohladím ho po křídle. Pevné peří se mu načechrá. "Neřekl bych."zahuhlá a otočí se ke mně čelem. "No tak neflákejte se vy nádhery!!! Vyrážíme! Denglere!!! Zvedni tu svou nažehlenou prdel! To, že tě zabili ještě neznamená, že se musíš pořád válet!" Emmet nakráčí mezi nás a nevrle se podívá po Thunderovi. Thunder se vedle mě napne. Emmetovi přeběhne po obličeji stín, ale potom přesune světle hnědé oči na mě a jeho pohled trochu zněžní. Obličej se mi  promění v tvrdou grimasu. Odvrátím se. Strážci se začnou opravdu pomalu zvedat. Lilith zrovna něco říká Aramisovi, obrátí oči k nebi a vznese se do vzduchu jako šipka, následována Aramisem. Thunder má pohled zabodnutý do Emmetových vzdalujících se zad. Konějšivě ho znovu pohladím po pernatém křídle. Zachvěje se a jemňounce mě políbí na špičku nosu, až se trochu zardím. Světlé vlasy mu tak spadnou do očí. Pak se vzdálí směrem k odlétajícím mrtvým Strážcům nebe. Ani nevím proč, ale bezdůvodně se zahledím do křoví, ponořená do svých úvah. "Ahoj."ozve se vedle mě. Prudce trhnu hlavou a v zorném poli se mi objeví záplava bílých kudrnatých vlasů, pod nimi roztomilá modrá kukadla. "Baste! Nazdar!"heknu překvapeně. Bastien se zářivě usměje. "Tak jak se ti mezi námi líbí?"zeptám. Bastien pokrčí rameny a začne si pohrávat s obourukojetními dýkami. "Zatím jsem si ještě moc nezabojoval, ale snad se to vylepší. A všichni ostatní vypadají dost fajn. Ehm...ten...Thunder, že?" Podívám se mu s povytaženým obočím do očí. "Ano?" Bastien si zamne zátylek. "Asi ho máš hodně ráda, co?"vypadne z něho znenadání. Překvapeně otevřu ústa, než však stačím nějak odpovědět, v křoví, do kterého jsem se předtím díval, se něco mihne. Stihnu jen otočit hlavu tím směrem, zaslechnu svist něčeho dlouhého protínajícího vzduch a najednou přede mnou bokem ochranitelsky stojí Thunder s křídly v pohotovosti. Jeho ruka zachytila svištící šíp těsně před mým obličejem. Překvapeně vytřeštm oči a Bastien vedle mě zalapá po dechu a trochu klopýtne dozadu, překvapen náhlým Thunderovým zjevením a šípem před  mým obličejem. Všichni se zarazí v jednom pohybu. Nikdo už neodchází. Thunder trhnutím prstů přelomí šíp  v ruce. Všimnu si, že to vlastně není ani šíp. Je to jakýsi dlouhý a neuvěřitelně ostrý předmět podobný šípu, zelené barvy...Rozhodně to není vyrobeno uměle...Skoro to vypadá, jako kdyby to bylo...živé. Jako kdyby to kdysi bývalo částí jakéhosi těla. Všimnu si, že po tom šípu Thunderovi zůstala dlouhá rána na dlani, jako kdyby to byl bodlák ostrý ze všech stran. Do žil se mi vlije nový adrenalin a já se napnu jako struna. Hmátnu po své holi z červeného kříšťálu a postavím se s ní do bojové pozice. Bastien mě ještě trochu vyjukaně následuje se svými dlouhými zvláštními dýkami. Thunderovi se najednou v ruce objeví jeho dlouhý luk obložený černými pery. Strážci jsou v pohotovosti. Není nikdo, kdo by nedržel v ruce svou zbraň. Dokonce i Emmet přestal pokřikovat, ať zvedme ty svoje líné zadky a hneme se. Očividně se v té roli dikrátora vyžívá. Drží v ruce svůj vždy blyštivý stříbrný meč. Překvapí mě, že Aramis se vytasí s velkou ostnatou koulí přivázanou na tlustém řetězu k rukojeti. Než se nad tím ale stačím zamyslet, Thunder se prudce pohne a vystřelí šíp přesně na místo, odkud přiletěl osten. Ozve se zlověstné zacvakání čehosi. Vyletí z něho další osten, ale tentokrát ho ho Thunder zarazí poryvem větru a ned na to švihne rukou proti porostu. Křoví se pod náporem větru sníží až k zemi a odhalí něco, z čeho mi odporem a hrůzou zamrznou vnitřnosti. Vlastně to není nic tak neobvyklého. Je to obrovská, ale opravdu obrovská zvětšenina kudlanky. Slyšíte dobře, kudlanky. To nechutné stvoření je větší než velbloud, má zelené tělo s tenkýma nožičkama a dvě velké tlusté a ohavné přední nohy ohnuté jako dinosauří máma. Kdybyste si ty dvě končetiny představili jako lidské ruce, tak mají na zadní straně předloktí obrovské ostny. Ano, na těch dvou končetinách má přesně ty samé ostny, z nichž jeden na mě byl vypuštěn. Trojúhelníková hlava budí ještě děsivější dojem s ošklivými očky a klepajícími kusadly. Té zelené potvoře se nějak daří ustát Thunderův vítr, protože se ještě stále drží na tenkých nožičkách. Thunder ale ještě více zatlačí a mrští jí o protější strom. Tím ji ale jen více rozběsní. Nic jí to neudělalo. A v tom se najednou objeví ze všech stran. Všude. Stejné trojúhelníkové hlavy, kusadla, klepeta...Najednou nás obklopí jako při invazi kobylek. Zespoda nahoru odrazím první potvoru do geometrické hlavy, přetočím se a udeřím druhou ze strany. Normální nestvůře, pokud se tedy nějaká nestůra dá nazvat 'normální', by to urazilo palici, ale těmhle ne. Ani to nezakřupe. No jasně, bezobratlovci. Useknout jim hlavu bude možná o něco těžší. Ta zelená tkáň je moc pružná, než aby se dala jen tak lehce přeseknout. Vzduchem létají bodce vystřelující z předních klepet kudlanek, Strážci už nejspíše pochopili, že jim žádná bodná ani sečná zranění neublíží a tak se je snaží prostě zlikvidovat. "Nemáš náhodou repelent?"křikne na mě Bastien, zatímco se mu úspěšně podaří useknout jedné kudlance dvě nohy. Zasměju se a s holí držíc v obou rukou nad hlavou udeřím ostnatou částí kudlanku do hlavy, otočím se o tři sta šedesát stupňů, hůl jako nějaké okruží letí se mnou koordinovaná mými dlaněmi, a silou vyvinutou tím pohybem se mi podaří kudlance urazit hlavu. Oakmžitě se rozpadne na prach. "Netřeba!"křiknu na Bastiena a soustředím se na svou sílu země. Natáhnu ruku a z prstů se mi začne linout tmavě hnědá a zelená záře, která se na zemi zformuje do dvou zvláštních obrysů. Článkované tělo. Osm noh. Kusadla. Dva skoro stejně nechutní pavouci vířící hlínou a rostlinami se na mě otočí. Nechci je přímo zhmotnit. Za prvé, je to ztráta energie a za druhé si nejsem jistá, na kolik jsou ve hmotné podobě takoví tvorové důvěryhodní. Přece jenom jsou to stará a už neexistující zvířata velikosti vodního skůtru. Jako nehmotné je můžu hned vypařit. Co si přeješ, paní? zeptají se jednohlasně pavouci vtíravým a trošičku šišlavým hláskem v mé hlavě. Zničtě kudlanky. nakážu jim a mávnu rukou. Celé to trvá sotva pár vteřin a jakmile to dořeknu, pavouci se hned vrhnou na první nestvůru a začnou ji...požírat?? Nechci vědět, co to s ní dělají, hlavní je, že se jí to nelíbí. Udělám rukama několik složitých gest následně rozpřáhnu ruce, z nichž v jédne stále držím hůl. Ze země po obou stranách vyrazí tlusté masožravé kytky. Napřáhnu ruce před sebe a rostliny se vrhnou na své oběti. Hůl v mých rukou působí efektivně, ale nepřekáží mi. K zádům se mi někdo přitiskne a já se ohlédnu. Thunder zvolil dost chytrou taktiku, což není žádná novinka. Neuvěřitelně přesně střílí kudlankám po očích a na oslepené se hned vrhají ostatní Strážci. Nemá problém vystřelit v tom zmatku, pohybujících se cílech a nedostatku prostoru a soustředění  dva šípy najednou, jenž zasáhnou obě dvě oči. Je jich opravdu hodně, uvidím Jaspera, jak se svýma tenkýma dýkama obratně proplétá mězi nimi, usekává jim nožičky, připoutává je k zemi nebo je prostě jen tak na odlákání pozornosti provokuje. Nechám masožravky si volně požírat všechny kudlanky a místo toho zakroužím svou bojovou holí kolem zápěstí jako mažoretka. Svou hůl používám různými způsoby, různými využitími. Nemám problém s ní bez ustání kroužít jako mažoretka, ale hodně často s ní míhám tak, až z ní zbyde jen rozmazaná šmouha. Ta hůl nění tak moc těžká. Proto ji chytím uprostřed a začnu s ní koružit. Přoblíží se ke mně dvě kudlanky, každá z jedné strany. Tu první udeřím z jedné strany, přetočím si hůl a tu druhou z druhé strany a vrhnou se na ně pavouci. Thunder stojí pořád přitisknutý na má záda, já jsem opřená o prohlubeň mezi jeho křídly. "Společně?"zašeptám a on přikývne. Bleskurychle si hůl zastrčím do pochvy na zádech, Thunder si luk přehodí stabilizovaně přes rameno. Pořád zády k sobě se on sehne dopředu a já mu kotoulem vzad přeletím přes hlavu, v letu vytáhnu obě dvě své dýky a už stojíc si  je zaseknu do podpaží. Zasáhnou něco měkkého a křupavého zároveň a já se instinktivně otočím, přičemž se sehnu, useknu kudlance tlusté klepeto, Thunder mi přeletí přes hlavu a a jediným plynulým pohybem utrhne kudlance trojúhelníkovou hlavu a ona se sesype na hromádku popela. Ucítím, že se ke mně zezadu blíží další. Rychle zase vytáhnu svou hůl, zatočím s ní jednou rukou nad hlavou, švihem se otočím a vyskočím s vývrtkou. Pod nohama se mi mihnou kudlančina klepeta a já dopadnu přímo za ni. Thunder se bleskurychle otočí vznese se do vzduchu, natáhne jednu ruku a kudlanku vzápětí vynese do vzduchu proud vzduchu. Thunder několikrát mávne rukou a doslova kudlanku otříská o zem, dokud se znaveně nezačne potácet a já jí neutnu hlavu. Další kudlanky sežehne bleskem, já je roztrhám úponky rostlin, přesto je jich pořád moc. Všimnu si Bastiena, jak kolem sebe obratně šermuje oboustranými dýkami, seká nožičky, hlavičky a všechno, co mu přijde pod ruku. Ještě větší šok mi však přivodí Natalie. A teď pozor, držte se, protože...ona bojuje!!! Ano!! A dovolím si říct, že celkem slibně! S jehlicemi v rukou vypadá, jako kdyby jí kolem dlaní poletovalo miniaturní tornádo. Mrštně se otáčí a štítivě bodne nebo sekne po šem, co je bezobratlé. Takže samozřejmě zasáhne i mé pavouky. Kdybych jim včas nenařídila, aby ji nechali být, nejspíš by ji sežrali zaživa. Jediným ladným odrazem od země bez použití rukou přeletím vývrtkou kudlanku běžící cupitavým tempem za mnou a ocitnu se tak za ní. Provedu čelem vzad, takže teď na ni vidím, jak se otáčí a bleskurychle se vrhá ke mně. Když už je skoro u mě, snad metr, přepadnu dozadu. Pod pažemi mě zachytí silné štíhlé ruce a já vymrštím pravou nohu nahoru, takže kudlance skoro urazí hlavu. Thunder mě pustí, já si kleknu na kolena a on přese mě provede přemet a překroutí kudlance krk a odkopne ji dál, dokud se kompletně nerozpadne. Ano, ačkoli byste to do něho neřekli, taky dokáže dělat hvězdy, přemety a rozštěpy ve vzduchu, ikdyž to nepotřebuje tak moc jako my, co se pohybujem na zemi. Jednu nestvůru si vzali do merku Flynn, Fénix, Aramis a ti další dva a teď ji pěkně trhají na kousíčky. Svou holí odrážím všechny nestvůry, které se na mě vrhjí ze všech možných směrů, zběsile jí točím v rukou, biju zespoda, seshora, ze stran, opakovaně z jedné strany na druhou, dokud se i poslední bezpáteřní tělo nerozpadne na prach. Zůstanu stát na místě, s holí v pohotovosti, vlasy padající do obličeje. Lauren si jakoby nic vytrhne ze stehna kudlančí osten a odhodí ho na zem. V ruce drží ...no...nemám absolutní tušení, co to má být, ale představte si to takhle. Řekněme, že máme dýky. Držíme rukojeť. Odebereme čepel a nahradíme ji desítkami úzkých ohebných pásečků působících jako chobotnice miniaturních bičíků, až na to, že ty pásečky nejsou z kůže, ale nejspíše z Ethirilu. Ostrého Ethirilu. Rozhlédnu se kolem. Nikde nic. Nikde nikdo. Tedy až na Strážce jak živé, tak mrtvé. Thunder si přehodí luk na záda a podívá se na svou ruku. Dojdu až k němu, přičemž si zastrčím hůl do pochvy na zádech. Vyděšeně zjistím, že mu z rány na dlani začíná vystupovat odporný černý hnis. Ustaraně se na něho zadívám. "Co bylo v těch bodcích?"zeptám se pomalu. Zahledí se mi stříbřitými kukadly do očí. "Nevím. Možná jen nějaký jed."pokrčí lhostejně rameny. Vytřeštím na něho oči. "Jen nějaký jed?!" Thunder se kysele ušklíbne a ruku spustí podél těla. "Nic vážného. To se zahojí." "Přesně tak, nemáme čas řešit bebí tady našeho okřídlence."ozve se za jeho zády jízlivý tón. Emmet dojde až k nám. Jaká to troufalost. Už teď se divím, že mu v takové blízkosti ještě Thunder neurazil čelist. Pokud to neudělá on, udělám to já. "Sklapni!"okřiknu ho a založím si ruce v bok. Do dlaní mě příjemně zastudí brnění. Emmet se ještě více zašklebí. "Takže teď chrání tvoji čest holka jo?"provokuje ho dál. Thunder viditelně zatne pěsti, až mu zbělají klouby. Na krku mu vystoupne pulsující žíla. "Najednou jsem jenom holka, že?!"štěknu na Emmeta, hlas se mi při tom vzteky chvěje, a postavím se mezi ně. "Hele přestaňte tam řešit ten svůj milostný trojúhelník a jdeme!"křikne někdo a Emmet se na něho pobouřeně otočí. Po chvíli zvolá:"Fajn! Jdeme! Hejbněte těmi zadky a jdeme dál!" Podívám se na Thundera. "Jsem v pohodě, Nei."uculí se, když uvidí, jak starostlivě se tvářím. Zamrkám a pohladím ho po hřbetu zraněné ruky. "Hlavně, že jsi mi nikdy nezachráil život, co?"usadím ho. Trochu mu zrudnou tváře, ale okamžitě to zakryje. "Jen jsem chytil letící osten, nic těžkýho." Obrátím oči v sloup. "Zachránil jsi mi život. Ani jsem se nestačila otočit a ty už jsi ho chytil. Takže se mi nepokoušej vyvrátit, že jsi mi zachránil život. Několikrát!" Zvednu varovně prst, aby nic neříkal a on se zasměje. "Musíme jít." kývne hlavou na odlétající a odbíhající Strážce. "Dobře."hlesnu a dívám se, jak odlétá. Proč jsem si jenom vzpomněla, jak kdysi Angie málem umřela kvůli jedu? Proč mám takový špatný pocit, že to není jen tak obyčejný jed?

Nuže, zde je další kapitola a já se moc omlouvám, že mi to trvá tak strašně dlouho, ale zkrátka toho mám moc :/ Škola, úkoly a tak...Ale co už, přísahám, že se snažím přidávat co nejvíce :D Jo a kdyby náhodou jste někdo četli Akademii pro démony, tak tam přidám taky hned zítra kapitolu :D Nebojte :D Zajímalo by mě, jaký máte názor na tuhle kapitolu? Klidně kritizujte! Vytkněte něco, co se vám nelíbí a já se s tím pokusím něco udělat, ale potřebuju to slyšet :) :D Ani nevíte, jak moc mě potěšily vaše komentáře a abyste věděli, opravdu mě to zahřeje u srdíčka ;) :D Nikdy jsem si nemyslela, že někdo o mém příběhu něco takového napíše...takže děkuju :) Jste super :O

(Na facebooku bude další fotka Strážce a možná tam přidám i obrázek Elaizy z Akademie pro démony :D )