Felix je normální mladík, kterého baví tanec a hudba. všichni v jeho věku obdivují jednoho velmi známého zpěváka Bang Chana, on ne. Proto se také liší od ostatních.
sledujte jak jim osud skříží cestu. Změní Felix svůj názor? Potká někdy Chana? Čti a...
Otráveně se přetočím k onu zabijáckému zvuku, který přerušil můj spánek a pokusím se ho vypnout či nijak ztišit. Stále nemůžu nahrávat ten pitomej budík. Pootevřu oči a víc se natáhnu k nočnímu stolku, kde je ta ona skáza spánku a pokusím se ho vypnout. Nedosáhnu. Zkusím ještě kousíček, ale to už má rovnováha je tu tam a spadnu na zem.
,,auuu"
Zhluboka se nadechnu.
,, No skvěle mi začíná den."
Rozespale a neochotně vstanu ze země a konečně ukončím ten mučivý zvuk. Po svém úspěšném pokusu se odeberu do koupelny, kde se umyju a spáchám raní hygienu.
S ručníkem kolem pasu potom dojdu ke skříni, kde vybírám svůj outfit do školy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Svůj outfit mám vybraný a jsem s tím spokojený.
Jako každé ráno ukojím svůj hlad snídaní, která se skládá z ovesné kaše. Není to nic moc, ale mě to stačí.
Po vydatné snídani si vezmu batoh a zamířím si to do školy.
Jako každé ráno před školou na mě čeká můj nejlepší kamarád Jisung. Známe se už odmalička a jeto jediný můj kamarád.
Do školy jezdím autobusem. Né že bych to měl nějak moc daleko od domova, ale autobus mi ušetří čas.
Už z dálky vidím Jisunga jak na mě zběsile mává, musím se nad tím posmát a zamával mu zpátky.
Dojdu k Jisungovi a ten mi rovnou skočí do náruče.
,, Ahojky~"
,, Čauky veverko"
Po mém pozdravení dostanu pěstí do ramena a já vím moc dobře proč. Jisung nemá rád, když mu říkám veverka, ale já si nemůžu pomoct, protože on tak doopravdy vypadá.
Chvíli jsme stáli před školou a on něčem drbali a potom jsme museli jít do třídy, protože za chvíli začínala hodina.
Sedneme si společně do lavice a užíváme si poslední chvíle než přijde ta ježibaba, kterou máme na první hodinu matiky.
,, Viděl jsi ten nový videoklip od Bang Chana? Je naprosto boží ohh bože je tam jak anděl."
Kouknu na Jisunga jestli to myslí vážně a povzdechnu si.
,, Už jsem ti několikrát říkal, že mě nezajímá a stále nechápu proč ho všichni tak obdivujete."
,, Vždyť je naprosto boží."
,, Um nemyslím si."
Jisung chtěl něco říct, ale baba Jaga vešla do třídy.
Snažím se na její hodině dávat pozor, ale moje mysl je zahlcena úplně jinýma myšlenkami. Po téhle hodině máme hudebku, na kterou se těším. Zaprvé, protože tam je skvělá učitelka a za druhé je to můj nejoblíbenějších předmět.
*crrrr
Konečně konec hodiny! Hodina byla fakt nekonečná. Bože, jak já nesnáším matematiku.
Celá přestávka probíhala tak, že Jisung pořád mluvil o tom Bang Chanovi jak je úžasný a něco takového. Moc jsem ho neposlouchal, vlastně jsem ho ignoroval.
,,-x -lix -elixi - Felixi!"
Ať teď jsem si všiml, že mi mává Jisung rukou před obličejem.
,, N-no?"
,, Vnímal jsi co jsem ti říkal?"
Váhavě jsem přikývl.
,, Možná?"
Poškrábal jsem se na zátylku.
,, Už sis vyhlídl nějakého crushe?"
,,Nooo asi ne. Ty víš, že se mi jentak někdo nelíbí a moje předchozí vztahy byly katastrofa."
Jisung jen souhlasně přikývl. My jsme taková sladěná dvojka. A proč to říkám? Protože jsme oba dva gayové. Ano naší rodiče to ví a dokonce jsme se jim přiznali ve stejný den. Jisungovi rodiče to vzali vpohodě a dokonce ho podporují, ale moji z toho nebyli úplně happy. Takže jsem se rozhodl, že bude lepší se odstěhovat a bydlet sám, než abych každý den slyšel od mámy, či táty, že bych se měl nad sebou zamyslet a rozmyslet si to. Ale já jsem se sebou spokojený. Takže teď bydlím sám v malém, ale útulném bytě. Rodiče mi naštěstí posílají, každý měsíc částku peněz, aby mi aspoň zaplatili nájem a nemuseli mě mít doma. Ale abych nechcípl hlady chodím na brigádu. Pracuji v jedné malé kavárně a jsem tam velmi spokojený.
Zazvonilo na hodiny a já dával obzvlášť pozor. S naší učitelkou na hudebku není nikdy nuda. Ještě se nestalo to, že bych se nudil.
,, Dobré ráno třídy."
Pozdravila učitelka, jakmile přišla do naší třídy.
,, Dobré ráno."
Sborově jsme pozdravili.
,, Dnes jsem si řekla, že nebudeme teď úplně probírat hudbu jako každou hodinu, ale budeme psát o hodbě. Neboli o zpěvákovi. Asi si všichni vybavíte jednu osobu, když řeknu zpěvák a máte pravdu. Chci aby jste udělali referát o zpěvákovi Christopheru Bang Chanovi, neboli Chanovi pokud chcete. Váš referát bude za tři známky, což znamená, že vám může velmi zlepšit, ale i zhoršit váš průměr. Proto bych vám radila dejte si s tím záležet."
No skvělý. Tak teď už i ona? OH bože proč zrovna oněm? Všichni byli z toho nadšení, až na mě. No tak ode dneška asi měním názor na hudebku.
,, Budu na Vás hodná a dám vám času kolik budete potřebovat, ale né že mi to někdo odevzdá za 5 měsíců."
Celá hodina probíhala vcelku potom vpohodě, jako ty další po ní.
*Crrrrr
To byl zvonek ukončující naší poslední hodinu. Dnešek celkově utekl celkem jako voda, ale ten referát mě docela naštval, ale budu ho muset udělat, protože jinak dostanu co? No přece kuli. A to co? Nechci.
,, Budeme dneska dělat na tom projektu společně?"
Zeptal se Jisung, když jsme vycházeli že školy.
,, No dneska budu mít brigádu, to víš, ale po ní se můžu stavit u tebe a budeme ho moct udělat."
,, Tak fajn. Jo a nezapomeň si vzít deštník, dneska by mělo dost pršet."
,, Neboj, vždyť mě znáš."
,,No právě."
Potom jsem se s Jisungem rozloučili a já šel nejdřív domů a potom do práce.
Doma jsem se převlík a rozhodl se, že nepojedu autobusem, ale na kole. Pro jistotu jsem se koukl na počasí, jak bude. Aladin hlásí, že bude slunečno a bez žádných přeháněk, takže pohoda.
Vyjek jsem z domu pouze v triku a volných džínách a mířil si to do kavárny. Je to celkem známá kavárna a jmenuje se U Puppyho.
Dojel jsem do kavárny a pozdravil se s mými spolupracovníky Taemina a Marka.
Směna mi končí ve čtyři, takže teď budu muset 3 hodiny makat. Ale já si nestěžuju. Máme tady stálé zákazníky, kteří jsou velmi milý.
