NAŠE OSUDY

48

Felixův pohled:

Pomalu jsem se probouzel. Co se stalo? Proč se vlastně spal? Potom jsem dostal flashback a už vím. Oči jsem měl stále zavřené, ale stejně jsem pociťoval menší otok.
Páni, to se nestalo dlouho, že bych měl oteklé oči od pláče.
Já jsem vlastně vypl na Chanově rameni, ups.

Pomalu jsem otevřel oči a zvykal si na denní světlo. Ležel jsem v posteli, přikrytý dekou, objímajíc něco teplého a voňavého. Možná kdybych se nato něco koukl, tak bych věděl, co to je.
A hádejte co to něco je?
Chanie
Jsem rád, že spí, sice nevím, jak dlouho, ale aspoň spí. Sám říkal, že nemohl v noci spát a naspal toho málo.
Koukl jsem se na digitální hodiny na stolku vedle postele a ty ukazovaly 11:00.
Asi bych měl vstát. Ve 12:00 mi začíná směna. Chan říkal, že mě tam odveze, ale já ho nechci budit. Taky chci zjistit, jestli tady jsou ještě ti dva.

Chtěl jsem se zvednout, ale nějak se nemůžu hnout. Jsem ve velmi příjemné pozici, to ano, ale Chan mě drží tak pevně, že se od něj asi jentak nezvednu. Možná je to znamení, abych zůstal ještě chvíli v posteli. Když už jsme u postele, chtěl bych se zeptat Chana, co to má za matrace, protože jsou až nebezpečně příjemné a u mě hrozí, že si na ně navyknu a do svojí postele už nebudu chtít vlést. Celkově do toho bytu se mi nechce moc lézt, přijde mi trochu depresivní.
Mohl bych si ho přemalovat.
To je skvělý nápad!
K tomu přidat ještě nějaký normální nábytek a dekorace a bylo by to. Z bytu, který vypadá jak studentská kolej, by mohl být normální byt.

11:15

Už bych měl jít vážně zvednout. Ale to budu muset vzbudit Chana. Ach.... těžké rozhodování.

Zadíval jsem se mu na jeho poklidnou tvář, která teď dřímala. Bylo vidět, že teď měl celkem dost stresu v tihle dnech, chtělo by to taky víc spánku a.. co to vidím! On má taky pihy! Asi ze sluníčka, ale nikdy předtím jsem si jich nevšiml.

Přiblížil jsem se k němu a důkladně sledoval tvář, ovšem jsem si nevšiml, že nejsem jediný, který něco pozoruje.

,, Copak tě tak zaujalo na mé tváři?"

Neskutečně jsem se ho lekl, nevšiml jsem si, že se probudil.

,, M-máš taky pihy."

,, Já vím, nejsou moc vidět, jsou od slunce. Vzato ty máš vidět krásně pihy a moc se mi líbí."

I'm not ready for compliments from Chan.

Tak moc bych si přál, abych zastavil to červenání a ten divný pocit. Nesmí mě vidět takhle, musím něco udělat.

To něco dopadlo tak, že jsou prakticky vrazil hlavu do hrudi, jen aby mi neviděl moje červené tváře. Mohl jsem cítit, jak se jeho hrudník třepe pod smíchem způbeným mým chování.

,, Lixi, podívej se na mě."

Nepodívám

,, Noták~ Lixie"

Přidaváš benzín do ohně těma zdrobnělinama mého jména.

,, Yongbokie~"

Nato jsem zvedl hlavu. Slyšel jsem dobře?

,, Odkud víš moje korejské jméno?"

,, Jisung rád povídá "

,, Toho zmetka si podám. On ví, že tohle jméno nesnáší, jako on, když mu říkám veverčička. Mělo mě napadnout, že to řekne."

,, Vždyť Yongbok je hezké jméno."

,, Nemám ho rád, mám radši, když  se mi říká Felix."

,, Když myslíš.."