NAŠE OSUDY

10

*v autě*

,, Uhh .."

Bolestně jsem vydechl. Tak tohle bude ještě zajímavý.

,, Je ti něco?"

Zeptal se vesele Chan vedle mě.

,, No... teď už asi nebudu neviditelný ve škole."

,, Proč?"

,, Ty se mě vážně ptáš proč? Vždyť jsi mě nesl přes celý dvorek, kde byla snad celá škola a k tomu si nebyl nějak zakryt."

,, No?"

,, No?! Jsi slavný a skoro každý tě obdivuje. Každý sní o to, že by se s tebou aspoň potkal a ty si vpohodě vypochoduješ z naší školy se mnou na rameni. Teď budu terčem zájmu. Ajss."

Složil jsem hlavu do rukou a snažil se to prodýchat.

,, Ahh No nic, takže kam pojedeme?"

Chan chvíli přemýšlel a potom odpověděl.

,, Znám jednu skvělou kavárnu."

,,Super."

Auto se rozjelo a mířilo do již zmiňované kavárny.

Zaparkovali jsme na jednou parkovišti a z to jsme šli kousek, až jsme se zastavili před tou kavárnou.

,, Tak jsme tady."

Vstoupili jsme a hned mě obanula překrásná vůně kafe. Nebylo tu moc lidí, ale díky tomu tu panovala příjemná atmosféra.

,, Kam si sedneme?"

Koukl jsem na Chana s tázavým pohledem.

,, Támhle."

Ukázal a vzal mě za ruky a dotáhl do kouta. Jakmile mě vzal za ruku projel mnou lehký elektrický šok. Asi jsem porouchaný, když už mnou jezdí elektrický proud.

Usedli jsme naproti sobě. Chan už si mohl sundat slušní brýle a roušku, co to teď zakrívali jeho obličej.

Vzal jsem si do ruky lístek s nabídkou a vybíral si co si dám.

,, Ah! Mám to! Karamelové cappucino."

,, Hmm skvělý výběr, taky jsem nad tím přemýšlel. Asi si to dám taky."

Přišel nás obsloužit jedem pán. Vzhlídnul jsem k němu hlavu a spozoroval jsem před sebou Minha.

,, A-ahoj."

Řekl jsem celkem překvapeně.

,, Ahoj, co si dáte?"

To už převzal vedení Chan.

,, Dvakrát karamelové cappucino."

,, Dobrá."

Zapsal si naší objednávku a odešel.

,, On tady pracuje Minho?"

,, No jo, ono je to jeho kavárny. Za mě tady mají skvělý kafe a zákusky. Moc rád jsem chodím. Dnes nebývá narváno, jinak je to tu přeplněné k prasknutí. Je to vyhlášená kavárna, ale žádné vebovky nemá. Je to takový místní poklad."

,, Aha."

Nic víc jsem k tomu neřekl.

Chvíli jsme takhle ještě o něčem klábosili, než nám Minho přinesl naší objednávku.

,, Tady to je a přeji dobrou chuť."

,, Díky."

Když odešel, otočil jsem se zpět na Chana.