NAŠE OSUDY

6

Zhasly se světla a všude byla tma. Najednou bylo ticho a my jsme čekali co se vlastně bu dít. Najednou všechny světla byly namířeny na jedno místo na pódiu. Najednou začal někdo ňeco říkat, ale mě ten hlas byl povědomí.

,, Čau lidi! Doufám, že jste se na dnešek těšili stejně jako já."

Všichni řekli sborově ano nebo spíš zakřičeli. Jisung vedle mě býk totálně nadšený, ale proč?

Najednou z pódia začal vyjíždět člověk a všichni začali křičet, různě pořvávat a piště nějaké jméno, ale moc jsem tomu nerozuměl.

A pak jsem ho uviděl. Jeho v celé své kráse. Dnes mu to slušelo a to moc. On je tak hezký~.... FELIXI! PŘESTAŇ! NA!NĚJ! TAKHLE!MYSLET!

( asi nějak tak vypadal pro představu)

Podíval jsem se na Jisunga, který už viděl můj zmatený ksicht.

,, Takže Bang Chan jo?"

,, ehhh j-jo? Ale já vím, že ho moc nemusíš, ale tohleti třeba pomůže změnit názor a může ti to pomoct s tím projektem."

Protočil jsem panenkama a začal poslouchat to co se děje na pódiu.
Upřímně jsem znal všechny písničky, ale né že bych ho poslouchal, ale vždycky to někde hrálo a já to slyšel, tak často, že jsem to už uměl nazpaměť.

*time skip*

Uběhlo asi 2 hodiny a mě to začalo tu dobu moc bavilo. Chan byl velmi energický na pódiu a moc dobře se na něj koukalo.
Momentálně si dával pauzu a mluvil s fanoušky.

,, Takže lidi, jak si to tu užíváte?"

,, Úžasně!"

,, Hah, tak to mě těší. Moc rád bych s vámi tam dole, ale obávám se, že bych se potom nevrátil, takže si vyberu jednoho šťastlivce na pódiu. Ok."

Všichni začali pištět. On šel na kraj pódia, kde seskočil dolú a šel k zábradlí, který ho ochraňovalo před fanoušky.

Odcházel takhle po kraji a potom se zastavil u mě. Chvilku na mě koukl a přišel ke mě.

,, Ahoj Felixi, dlouho jsem tě neviděl."

Usmál se a já mu úsměv trochu stidlivě oplatil. Jisung, který stál vedle mě na mě čuměl s vyvalenýma očima.

,, Ahoj Chane."

,, Dneska ti to moc sluší, myslím, že by to měli vidět i ostatní."

Koukl za sebe a řekl tím bodygardům ať mě vezmou na pódio. V tu chvíli jsem úplně stuhnul. Cítil jsem na sobě spoustu pohledů a ve vzduchu byla dost hmatatelná žárlivost a závist. Jisung vedle mě se umíval od ucha k uchu a povzbuzoval mě.

Chan mi pomohl přelést zábradlí, potom si mě k soběpřiblížil přiblížil a zašeptal mi do ucha:

,, Když se červenáš, tak seš ještě roztomilejší než normálně."

Tak po tomhle jsem byl červený až na prdeli.

Chan potom vyskočil na pódio a jeho bodygardi mi pomohli na pódio. Cítil jsem se neskutečně trapně. Chan si vzal do ruky mikrofon a začal mluvit:

,, Dámy a pánové moc rád bych vám představil tohohle človíčka vedle mě. Jmenuje se Felix a podle mého mu to dneska moc sluší, táže si to zaslouží potlesk."

Najednou začali všichni tleska, dokonce i Chan. Strašně jsem se styděl a schoval si si obličej do dlaní. Zase Chan ten se začal smát. Potom došel ke mě a stoupl si přede mě. Sundal mi ruce z obličeje a řekl:

,, Nemusíš se stydět za to, že vypadáš dobře."

Potom se vrátil čelek divákům.

,, Felix se jen hodně stydí, takže mějtě trochu porozumění. Abych po pravdě řekl, tak Felix mi není, tak cizí, jak se zdá. S Felixem jsme se seznámili už dřív, ale je to dlouhý příběh. Možná vám ho někdy řeknu, a možná ne."

Najednou všichni udělali sborové wow. Chan mě vzal za ruku a dovedl doprostřed pódia, všichni najednou začali piště a dělat uwu. Wtf, co to je? Koukal na mě, ale já jsem stále sledoval zem. Svýma dvěma prstami mi nadzvedl bradu, tak abych se mu koukal přímo do očí. Vzal si mikrofon a začal se mě ptát.

,, Takže Felixi, jak se ti tady líbí?"

Potom mikrofon nasměroval k mé puse a naznačil ať mluvím.

,, J-jo d-dobr-rý."

Najednou všichni ztichli. A proč? Já bych docela věděl. Můj hlas. Mám celkem hluboký hlas a k mému obličeji to vůbec nepasuje, takže jsem mohl slyšet další vlnu WOW.

Ještě jsme si takhle povídali občas zavtipkovali asi 20 minut a potom jsem mohl konečně z pódia. Spíš jsem skočil, než abych slezl, ale jsem vpohodě. Než jsem ještě slezl, tak jsem dostal od na památku náramek.

Jakmile jsem se dostal přes zábradlí na svoje původní místo, tak jsem schytal od Jisunga pahle, jako kdyby říkal ,, Tak tohle mi budeš mi set vysvětlit.,,.
Jj jsem little bit v prdelce, protože si mě Jisung vyspovídá a nebude mě šetřit.

Jen jsem se něj usmál, jakože za nic nemůžu a sledoval dál koncert.

*time skip*

Koncert skončil v půlnoci a moc jsem si ho užil. Jsem celkem rád, že mě Jisung vzal sebou. Lidi už odcházeli a to byl ten moment, kdy mi dal Jisung celou svou pozornost.

,, Takže."

,, Takže?"

,, Co mi k tomu chceš říct?"

,, No ono toho je docela dlouhý příběh, nechceš abych ti to řekl potom doma?"

,, Fajn, ale naprosto všechno."

,, Jo neboj, stejně jsem ti to chtěl dneska říct. Jenom potřebuju si odskočit, takže se sejdeme u auta ok?"

,, OK, ale pohni."

,,Neboj budu rychlý."

Vydal jsem se ke záchodkům a přemýšlel, jak mu to celý řeknu. Mám mu říct úplně všechno? Stejně by to ze mě vytáhl dřív nebo později celý.

Po asi 5 minutovým hledáním záchodů jsem je konečně našel.

Jupí.