NAŠE OSUDY

68

Probudilo mě sluneční světlo, které mi mířili na ksicht.

,, Hm~"

Otevřel jsem jedno oko a porozhlédl se po místnosti.

Já nejsem doma. Jak jsem se sem dostal? Vždyť jsem u Chana.

Pomalu jsem se posadil na postel a udeřila mě bolest do hlavy.

,, Au~"

Ospale jsem se pořádně koukl po místnosti a vydedukoval, že jsem zde sám.

Co se včera stalo? Musím to sjet od začátku. Takže byl jsem na přehlídce s Chanem, potkal jsem tam Hyunjina, povídali jsme si a ....
Dobře, teď to mám v mlze. Očekávám, že až se trochu dám do pucu, tak zjistím spoustu odpovědí na mé otázky, jako třeba, proč leží Chanovo sako na zemi vedle postel?

Opatrně jsem se postavil a pokusil se o nejméně prudké pohyby. Vyšel jsem z pokoje a šel, jak jinak než pomalu, do kuchyně. Zde se mi naskytl pohled na Chana pouze v teplácích, jak pokyvuje na hudbu ve sluchákách a smaží zeleninu.

Rozhodl jsem se ho nevyrušovat v jeho činnosti a sedl si na barouvou židli a pozoroval ho.
Po nějaké té minutě, kdy měl dovaříno se otočil a konečně si mě všiml.

,, Ahhh koukejme, naše Růženka se probudila. Budu hádat, bolí tě hlava."

,, Ano"

,, Tak na."

Podal mi už připravený prášek se sklenící s vodou. S poděkováním jsem ji radostně přijal a hopl prášek do sebe.

,, Chane?"

,, Ano?"

,, Co se stalo včera, nějak to mám v mlze."

,, No, co si pamatuješ?"

,, Jak jsem si šel promluvit s Hyunjinem a potom... nějak nevím."

Na jeho obličeji šlo zaznamenat znak úlevy a zároveň zklamání.

,, No víš.. vím, že si šel za Hyunjinem a potom jsi se asi po půl hodině objevil vedle mě celkem nadranej. Tak jsem se rozhodl tě odvést ke mně, protože jsem neměl záruku, že něco v tom stavu zase nevyvedeš."

,, To je všechno?"

,, Ano" Jeho odpověď zněla skoro jako otázka.

Zamyslel jsem se nad tím a vybavoval si, že mi Hyunjin dal několik skleniček šampaňského.

,, Dobře, připravil jsem snídani, sníš si ji v autě, za necelou čtvrť hodiny máš být ve škole."

,, Cože?! Proč jsi mě nevzbudil dřív?!"

,, Chtěl jsem tě nechat vyspat, ale ty jsi se probudil dřív, takže jdeš do školy."

Tak to přijdu stejně pozdě na hodinu a první hodina je matematika a tu nemám v lásce.

,, Já bych s radostí vynechal první hodinu, potřebuju chvíli na to než začně účinkovat prášek a můj žaludek bude schopen pojmout nějaké jídlo."

,, Tak fajn, ale jedeš se mnou do studia, potom tě vyhodím u školy."

,, Ano kapitáne! "