NAŠE OSUDY

7

Jisungův pohled:

Šel jsem ze stadionu na parkoviště, kde se nacházelo auto.
Šel jsem prostředkem a koukl se za sebe, ale to nebyl moc moudrý plán, protože v mé nepozornosti jsem do někoho vrazil. Jediný co si potom pamatuji, jak padám na beton a potom černo.

Minhův pohled:

Právě jsem přijel na mého nejlepší kámoše koncert. Ale průšvih byl ten, že jsem si spletl čas a přijel jsem, když už to všechno skončilo. Uhh Chan bude mít zase blbý narážky, že moc cvičím a nemám na něho čas.

Vylezl jsem z auta a celou cestu sledoval zem, protože tu nebylo nic zajímavého, to se, ale nemohlo zase něco stát. Najednou jsem do někoho vrazil. Já jsem ten náraz ustál, ale ten druhý človíček právě leží na tom betonu a nehýbese. Doprdele!

Rychle jsem k němu doběhl a klekl si k němu. Momentálně ležel na boku, takže jsem ho přetočil na záda  abych na něj lépe viděl. Z čela mu tekla krev a nehýbal se. Rychle jsem mu položil prst k nosu, jestli dýchá a naštěstí dýchal. Fuj. Spadl mi kámen ze srdce.

Ale co s ním mám teď dělat? Nebude to potřebovat ošetřit? Asi ano. Už vím co udělám. Vezmu ho do backstage za Chanem, protože tam je vždycky někdo kdo je zdravotník, kdyby se mu něco stalo. Vytáhl jsem si mobil z kapsy od kalhot a začal prozvánět Chana.

,, Chane?"

,, Vole Minho, kde zase vězíš, už na tebe dlouho čekám."

,, Hele tohle mi neříkej teď, ale až potom. Potřebuju pomoct a zdravotníka."

,,Co? Proč? Seš vpohodě? Děje se něco?"

,, Spíš já ho nepotřebuju, ale někdo určitě ano."

,, Kdo? Minho co se děje?"

,, No, tak trochu se stala nehoda a já jsem ....  To je fuk. Řeknu ti to potom, ale někoho přovedu."

,, OK."

Vzal jsem ho do náruče a mířil k Chanovi. Většina lidí už odešla, takže tu už skoro nikdo nebyl. Aspoň jsem nevzbuzoval takovou pozornost.

Zaklepal jsem na dveře, kde bylo napsáno:

,, jen pro zaměstnance"

Zanedlouho se ve dveřích objevil Chan. Jakmile viděl, jak ho držím v náručí, tak mi uhl z cesty.

,, Polož ho sem."

Ukázal mi na nějakou černou pohovku.

Opatrně jsem ho položil. Najednou k nám přišla nějaká ženská a začala toho kluka ošetřovat.

Koukl jsem se na Chana s tím neviňoučkým výrazem a on vypadal, jaký mi říkal ,,Co to má být?!"

,, No, tak povídej."

Pobýdl mě k řeči.

,, No ... eh.... jak to říct? Srazil jsem ho, když jsem šel k tobě a já náraz ustál, za to on spadl na ten beton."

Nervózně jsem se u toho škeábal na zátylku.

,, Ježiši Kriste Minho, ty jsi ale nemehlo. Doufejme, že mu nic není."

,, Říká ten správný co srazil kluka na kole hmm."

,,No jo ježiši."

Felixův pohled:

,, Bože, kde ten Jisung vězí. Pak ať si pospíším a sám tu na něj čekám."

Říkal jsem si sám pro sebe.