NAŠE OSUDY

97

A jsem zpět.

Au.... nemusel mě ten pitomec tolik udeřit.

Pomalu jsem otevřel oči a snažil se zaostřit. Byl jsem v té samé místnosti jako předtím, juchuu .Seděl jsem na zemi a ruce měl svázané za mými zády. Když jsem svedl hlavu, tak jsem viděl Hyunjina jak sedí u Felixe a omývá mu obličej. Felix zjevně chrupal, protože jinak by ho dávno kousl do jeho hezounkých ručiček.

,, Pro... proč?" Měl jsem sucho v krku a chraplavý hlas.

,, Proč ne?" Ani se na mě nepodíval a dál omýval Felixe. Co je to za dnešní mládež, když s někým mluvím, tak s očí do očí! Sakra, musím brát trochu víc seriózně tuhle situaci.

,, Chan a Minho už ví, že jsem pryč, určitě už jsou na cestě. "

,, Když myslíš.." Nezněl nějak přesvědčeně, spíš pobaven.

,, Půjdeš do pekla za to, co jsi udělal Felixovi! Až tě najde Chane, tak je po tobě, rozumíš! Už teď seš mrtvej!"

,, Silná slova od někoho, kdo je teď svázaný k topení. " Touché

,, Řekni, proč to děláš?"

Měl jsem co dělat, abych na něj nezačal řvát všechny sprostý slova na světě. Potřebuju informace. A taky čas.

,, Nemusím ti nic říkat. Prostě to vezmi jaký to je. A až s vámi skončí Changbin, tak bude Felix můj."

,, Kdo je Changbin."

,, To jsem já. Zdravím tě Jisungu, dlouho jsme se neviděli a ještě jsem nestihl poděkovat za dáreček, je moc hezký, děkuju."

Do místnosti vstoupil ten kluk z nákupního centra. Omg to je pizza!

,, Chcípni hajzle!"

,, Ale ale, někdo je tu rozzlobený. Nevadí, ono tě to přejde. Bohužel pro tebe postel nemáme, takže to budeš muset přežít na zemi, ups... hihi. Ale máš zase velké štěstí, že máš tak hodného kamaráda, který se pro tebe takhle obětuje, je to sladké. Ale neboj, dlouho to trvat nebude a bude po všem."

Začal jsem se smát.

,, Co je tak vtipného?"

Neodpověděl jsem a stále se smál.

,, Tak odpověz!" Vstal z postele Hyunjin a přiklekl si ke mně a vzal mi do ruky čelist tak silně, jako kdyby mi ji chtěl rozdrtit.

,, Máš pravdu, brzy bude po všem. Chan a Minho jsou na cestě i s policií."

,, Blafuješ, ani lhát neumíš."

,, Já nelžu, zatím co se tady s vámi vybavuju, tak oni jsem určitě jedou, protože ví kde jsem."

,, Prosím tě, jak by se asi dozvěděli, kde jsi, hm?  V autě jsem měl celou dobu zapnutou rušičku, nemohl jsi je zkontaktovat. Jakmile se rozjelo auto, nebylo cesty zpět."

,, To je stejně jednou, protože Minho má mojí lokaci."

,, Lžeš!"
Očividně Hyunjin trpí angry issue, hoch by se měl dát trochu dohromady.

,, Můj náramek má v sobě GPS . Tupci!"

Hyunjin mi našmátral na ruce náramek, který mi dal Minho dneska.

,, Ty špíno!" Tak teď mě vááážně urazil.

Strhl mi náramek a rozdupal ho. Z veverky vypadla malá věcička, kterou vzal a ukázal Changbinovi.

,, Fajn, tak jsou na cestě, aspoň to vyřídíme rychle. Uvidí, jak jejich milí jim umírají přímo před očima. Hyunjine, přemísti je do haly, já povolám ostatní, ať jsou na svých místech."

S tím odešel a Hyunjin se na mě obrátil s ďábelským úšklebkem. Napadal jako maniak.

,, Uvidíme, kdo dneska chcípne."

Vrazil mi jednu a já zase viděl tmu.

Chanův pohled:

,, nemůžeš jet rychleji?"

,, Kdybych mohl, Chane, tak jedu. Zavolal si už policii?"

,, Jo, jsou na cestě. Doufám, že přijedeme ještě včas. Mohlo mě napadnout, že v tom bude mít prsty Hyunjin."

Krátce potom, co jsme se rozhodli, že pojedeme za Jisungem, se objevily novinky. Kevin se našel pod mostem mrtví. Příčinou bylo předávkování. Když se mu prohledával mobil, poslední s kým si psal byl Hyunjin, který mu řekl, že kdy a kde bude Felix ten večer. Za všechno mohl on.

,, Až se mi dostane pod ruku, tak přísahám, že-"

,, Klid Chane. Chápu tvé rozhořčení, ale musíš zůstat v klidu."

,, Jak mám zůstat v klidu?! Tobě nevadí, že má Jisunga? Jak ty můžeš zůstat v klidu?"

,, Jasně, že mi to vadí, ale nadávky nikomu nepomůžou. Když zachováš chladnou hlavu a budeš racionálně přemýšlet, tak je větší šance, že něco dokážeme."

Měl pravdu, ale momentálně byl nadlidský úkol zůstat v klidu, když znám toho, kdo za to může.

,, Hele! Jisung se zastavil!" Na displeji konečně stála Jisungova značka na jednom místě.

,, On si teda uměl vybrat místo, tam snad ani nic není, ne?"

Mýlil jsem se. Na místě, které označila Jisungiva GPS, stál dům. Před hodinou nám zmizel signál z Jisungiva náramku, tak jsme jeli trochu na slepo, jestli jel mezitím, kdy jsme ho neviděli, nikam jinam, tak to nevíme.

,, Nemůžeme jet až k tomu domu, musíme zastavit za tou zatáčkou. Co kdyby nás mohli vidět? Nebo tam může někdo stát a hlídat. Musíme být opatrný."

Minho zastavil teda na rohu zatáčky a zaparkoval auto z cesty.

,, Počkej, nikam nechoď. "

Zastavil mě, jakmile jsem už chtěl jít.

,, Musíme mít taky něco čím se bránit, nějakou zbraň."

Přešel ke kufru, který otevřel a následně z něj vybral basebollovou pálku a podal mi jí. Sám si pro sebe vyndal kovovou tyč.

,, Víš, že mě to ani nepřekvapuje, že to vozíš s sebou? "

,, Děláš, jako kdyby ty jsi neměl ve svém autě hokejky, a to ani nehraješ hokej."

,, A ty baseball."

,, Nebudem se teď hádat, musíme pro ty dva. Jaký je plán?"

,, Dostat se dovnitř, vzít kluky, zaklít Hyunjina a jít pryč."

,, Tvůj plán má spoustu nedostatků. "

,, Drž hubu, aspoň mám nějaký plán."

________________________________

Nová kapitola zde! Juchuu
To je nářez , že Jo. Dlouho jsem takhle nevydala kapitoly za sebou a obávám se, že to dlouho nevydrží, ale dělám, co můžu.

Děkuji za pozornost.

Doufám, že se vám kapitola líbila a přeji hezký zbytek dne.

Mucq💜