NAŠE OSUDY

95

Felixův pohled:

,, Vstávej Lixi~"
Začal mě hladit po tváři, což by bylo příjemné za jiných okolností, kdybych si neuvědomil, kde jsem.

Otevřel jsem oči a trochu toho litoval, neboť místnost už nebyla tmavá, ale osvětlovalo jí jasné bílé světlo.

,, Skvěle, jsi vzhůru. Přinesl jsem ti jídlo, musíš mít hlad." Ukázal na tác s jídlem.

,, Než abych jedl něco od tebe, tak radši umřu hladem."

,, Roztomilé. Občas umíš být pěkně tvrdohlavý, ale v tomto případě na to sám doplatíš."

Pousmál se a zvedl sklenici vody z tácu a přiložil mi ji k ústům.

,, Jestli nechceš jíst, tak budiž, ale pít bys měl. Prosím."

Měl jsem vyschlá v krku a vodu jsem jako na potvoru potřeboval, ale nechci nic z jeho rukou.

Odvrátil jsem hlavu na opačnou stranu od něho.

,, Felixi, nebuď hloupí. Hele mám tu brčko, aby se ti líp pilo."

Dal do sklenice slibované brčko a znovu ke ji mně přiblížil. Po dlouhém rozhodování jsem se nakonec napil.

,, Tak je hodný. Hádám, že si nezměnil názor na jídlo, co?"

Koukl se na mě a pochopil.

,, Nezměnil, nevadí, i s tím se dá pracovat. Omlouvám se, že jsem nepřišel dřív, měl jsem ráno focení. Ale teď už jsem zde."

,, Řekni, proč to celé děláš? Proč mi to děláš? Myslel jsem, že jsme kamarádi."

,, Changbin si mě najal, abych sledoval sledoval Chana a Minha. Ten fakt, že ses do toho všeho připletl ty, je smutný, ale jak pro koho. Aby jsi pochopil, tak Chan mi nic neprovedl, ale měl bych mu poděkovat, nebýt jeho, tak tě nepoznám. Čím déle jsem tě sledoval, tím víc ses mi zalíbil. Nebýt mě, tak neležíš v posteli, ale na studené zemi, a buďme upřímní, nechtěl bys tam ležet."

,, Seš odporný, nesnáším tě!"

Začalo mi být divně.

,, Myslím si, že když si mě líbal, tak sis to nemyslel."

,, To ty jsi mě políbil!"

,, A ty ses přidal. Hádejme se tady jak chceme, ale nemá to cenu. Jednou pochopíš, že jsem lepší než ten tvůj Chan. Ach...."

Pohladil mě znovu potváři a já chtěl uzuknout, ale silně uchopil mojí čelist, tak abych se na něj díval. Nedokázal jsem odporovat, svět se mi začal točit.

,, Co... co jsi mi to provedl?"

,, Už jsem ti to řekl předtím, jsi moc důvěřivý Lixi~"

,,Nenávidím tě"

Točila se mi hlava a nemohl jsem se soustředit na jednu věc, jakoby se všechno pohybovalo.

,, Nemyslím si."

Netuším jak se to stalo, ale najednou byl nade mnou. Vměstnal se mezi mé nohy a jednou rukou se mě stále držel za čelist.

,, Notak, podívej se na mě."

Zatřásl se mnou, ale já se na něj nedokázal pořádně soustředit.
Zničeno nic přitiskl své rty na ty mé. Snažil se mi dostat do úst, ale já jsem zatnul zuby a snažil se oddálit, ale nešlo.
Volnou rukou zabloudil pod mou mikinu a tričko. Měl ji ledovou. Zmáčkl mi bok společně s tím i zatlačil kolenem na můj rozkrok a já nechtěně vzdychl, čehož využil a vklouzl mi jazykem do úst. Nemělo cenu se mu vzpírat, prostě jsem se přestal snažit a čekal než skončí.