NAŠE OSUDY

42

Tak tohle byl můj rekord. Cestu za 25 minut jsem zvládl za 11 minut!

Oni už stáli před restaurací a předpokládám, že čekali na mě.
Přiběhl jsem za nimi celý udýchaný a jelikož měl Minho přehozenou ruku kolem Jisungových ramen, tak jsem se nemohl na tu veverku pověsit a zapřít. Díky nedostatku kyslíku jsem pomalu ani nedokázal udržet se na svých vlastních nohách, tak jsem zvolil Chana, jako skvělou náhradu Jisunga.

Doslova jsem na něj skočil. Čelem k němu jsem na něj padal a díky jeho pohotovosti a očividně rychlým reflexům mě chytil, abych nespadl. Ruce omotané kolem mého pasu mě jedině dělili od toho, abych spadl.

,, A heleme se, kdo tu je. Nějaký zadýchaný, nemyslíš?"

Po Jisungovi jsem hodil pohledt typu ,, Chceš jednu do huby,,.

,, Podle tvých vlasů tipuji, že jsi se běžel celou dobu."

Odtrhl jsem pohled od posměšného Jisunga a podíval se na Chana. Na tváři mu pohrával lehký úsměv. Jednou rukou mě pustil a začal mi upravovat vlasy.

Myslel jsem, že asi zkolabuji. V tu chvíli mě to celkem zaskočilo a nedokázal jsem nějak zareagovat, proto jsem na něj jako debil potupně koukal.

,, Chane, koukni na toho kluka, teď si ho úplně odrovnal."

Minho neotálel a taky se zapojil.

,, Co kdybychom už šli dovnitř? Mám hlad jako vlk a nerad bych vás dneska měl jako večeři."

S Jisungem jsme všichni souhlasili, já se musel nejprve  trochu vzpamatovat. Dech jsem měl tak zvláště nestabilní, ale zadýchaný už jsem nebyl z běhu.

Postavil jsem se konečně plnou váhou na mě nohy a oddálil se od Chana. Společně jsme ve šli do oné restaurace. Nikdy jsme tady nebyl. Výběr restaurace měl nastarosti Chan, takže si myslím, že to tu bude dobrý.

U vchodu stála dáma s deskami v ruce. Vlasy vyčesaný do úhledného drdolu, menší makeup a na tváři až podivně umělý úsměv. Bílá halenka, černá sukně až ke kolenům a černé lodičky.

,, Dobrý večer, máte rezervaci?"

Všichni jsme pohlédl na Chana a doufali, že nezapomněl na rezervaci.

,, Ano, na jméno Bang Christopher Chan."

Koukla se do desek, které se nacházeli v jejích rukou a následně se na nás  zase usmála.

,, Stůl pro 4, že?"

,, Ano"

,, Dobrá, následujte mě."

Dovedla nás ke stolu a potom někam zmizela.

Sedl jsem si naproti Jisngovi a vedle Chana. Hned k nám přišla nějaká slečna, abych si mohli objednat zatím pití.

Měl jsem pocit, že ti dva na nás úplně zapomněli a žili si ve vlastním světě. A ptáte se kdo? Ty debilové před náma.

Naklonil jsem se k Chanovi a pohledem nepřestal zírat na ty dva.

,, Kdy jim chceš říct, že to víme?"

Chan vypadal asi stejně jako já.

,, Nevím, necháme je ještě v tom chvíli. Času máme dost."

,, Jestli chtěli být nenápadný, tak jsou dost očividný."

,, No jo, co si budem, pohled na ně je ale roztomilý."

,, To jo."

,, Víš co je ještě roztomilý?"

Konečně jsem odtrhl oči od těch dvou a podíval se na Chana.