NAŠE OSUDY

89

Ráno jsem se probudil s nevolností, takže první co jsme udělal bylo, že jsem utíkal na záchod a tam vyklopil svůj náklad. Cestou jsem rovnou zaznamenal bolení hlavy a málem oslepl ze světla.

Spláchl jsem a umyl si pusu vodou. Unaveně jsem se opřel umyvadlo a snažil nějak vzpamatovat, abych předešel jakýmkoliv dalším komplikací.
Najednou mě zezadu objaly ruce a já hned věděl, kdo to je.

,, Copak? Že by to včera někdo přehnal s alkoholem?"

Kdyby mě nebolela hlava, tak bych utrousil nějakou jedovatou poznámku, ale hlava mě bolí, takže jsem zůstal ticho s opřel se o Chana a zavřel oči.

,, Pojď dolů, tam ti dám prášek na bolest hlavy."

Bolestně jsem zakňučel, to je strašně daleko.

,, Tak jinak."

Vzal mě pod koleny a za pas, jak nevěstu a už si to se mnou štrádoval do kuchyně, tam mě posadil na barovou stoličku.

Konečně jsem otevřel oči. Chvilku jsem si musel zvyknout na světlo, ale hned potom se mi naskytl skvělý obrázek Chana v kraťasech s odhalenou hrudí a kudrnatými vlásky🫠.

,, Předpokládám, že teď si nic k jídlu nedáš, že?"

,, Omg! Jak jsi to zjistil? Nejsi ty náhodou vědma?"

Chan se pouze zasmál a podal mi prášek se sklenicí vody. Prášek jsem zapil a modlil se, aby rychle začal působit.
Až teď jsem si začal přehrávat všechny věci, co se včera odehrály.
Sáhl jsem si na čelo, tam kde jsem měl modřinu a musel se sám pro sebe zasmát, jaký pako jsem. Pořád mi nešlo do hlavy, že Chan a já... no nevím, co jsme, ujasnili jsme pouze opětované city, ale jak to mezi námi teď je, tak na to nedošla řeč.

,, Nad čímpak přemýšlíš?"
Chan obešel linku až ke mě a sedl si na židli vedle mě.

,, Jen si ze včerejška nic nepamatuji." Pokusil jsem se to říct co nejpřesvědčivěji, jak to jen šlo, a při tom mít poker face. No dlouho jsem to nevydržel, protože Chan dost zaskočeně a to byla panečku podívaná.  Samozřejmě, když jsem se začal smát, tak mu došlo, že si z něj dělám prdel.

,, Koukám, že někdo dneska jedl vtipnou kaši."

Začal naoko hrát uraženého.

,, Ale notak! Nezlob se, já si prostě nemohl pomoct."
Slezl jsem ze židle a objal Chana. V tu chvíli veškeré jeho divadelní hraní skončilo a víc si mě na sebe natiskl.
Takhle jsme setrvali nějakou chvíli.

,, Chane?"

,, Ano?

Bylo to z nějakého důvodu trapné to vyslovit. Byl jsem rád, že mi v tu chvíli neviděl do obličeje.

,, Copak je?"

Odtáhl se tak, aby mi viděl do obličeje.

,, No jak to mezi námi teďka je? Já jenom.."
Chan se jen uchechtl a prohlásil mě po vlasech.

,, Máš pravdu... měli bychom si to ujasnit. Takže teď se tě zeptám, Felixi, moje sluníčko, které mi vlezl nečekaně do života a převrátila mi ho naruby, uděláš mě šťastným a staneš se mým přítelem? A už opravdovým?"

,, Moc rád." Nemohl jsem se přestat usmívat a pocit štěstí se mi rozlil po celém těle.

Chan se natahoval pro polibek, ale to jsem ho hned zastavil prstem na jeho rtech.

,, Před chvilkou jsem zvracel, teď mě nechceš líbat."

,, Co když mi to je jedno?"

,, Věř mi, ty mě teď vážně nechceš líbat. Ale obejmout tě stále můžu."

Chan se zasmál a znovu si mě k sobě přivinul.

,, Ještě jde z tebe cítit alkohol." Podotkl se smíchem. Já ho samozřejmě se smíchem dloubnul do žeber.

,, Radši sklapni a užívej si mého objetí a zatím stabilního žaludku, protože se může stát, že ti vyklopím náklad na záda."

Zasmáli jsme se tomu a užívali si přítomnost druhého.

________________________________

Po delší době zase kapitola. Přísahám, že jsem se vážně snažila, ale víc toho nevymáčknu. Takový je život. Což mi připomíná, že mě při životě drží kafe a Mozart. Anyways doufám, že vy zažíváte lepší časy. Každopádně, jestli jste na tom hůř či líp jak já, tak přeji hodně štěstí s čímkoliv.

Doufám, že se vám kapitola líbila a přeji krásný zbytek dne.

A neberte drogy!

Mucq 💜