NAŠE OSUDY

32

,, Už můžeš mluvit, co jsi potřeboval?"

,, No konečně, jsem zavřený v koupelně u nás, protože můj zadek to jaksi nezvládá. Minho u mě a domluvili jsme se, že mi pomůže se učit, ale nějak se stalo, že za každou špatnou odpověď mě pleskl po zadku. Už ho mám červený."

Zadržoval jsem smích. Bože, jak tohle by bylo skvělé nahrát. Taky, že to nahraju. Zapnul jsem si záznamník a znovu poslouchal nářeky Jisunga.

,, Cože si to říkal?"

,, Jseš hlučnější nebo co?! Minho mě za každou špatnou odpověď plátně po prdeli. Mám ji červenou a to jsme asi v polovině látky. Co mám dělat? Asi bych měl už vyjít z koupelny, protože na mě čeká v mém pokoji, ale já dostanu zase na zadek."

Felixi, tohle je vážná situace, teď se nemůžeš smát.

,, Možná ses měl víc učit? Vezmi si příklad ze mě, já se učím každý den."

,, No, ale to se učíš sám. Vezmi si, kdyby ti tohle dělal Chan nebo já. Každá špatná odpověď se rovná plácnutí přes zadek."

Nad myšlenkou, že by mi to dělal Chan jsem trošku zčervenal, nevím, jestli by mi to od něj vadilo.

,, No dobře. Tak zkus dávat pozor a potom uvidíš, že to bude lepší, popřípadě si potom dej studený obklad na zadek a máš to."

,, Se ti lehce řekne."

To už jsem nezvládl a musel se začít smát.

,, Jen se směj, uvidíš, určitě SR ti taky poštěstí a budeš ve stejné situaci."

,, Ale teď nejsem, takže se budu smát. A myslím si, že je pravý čas, aby jsi se vrátil zpátky k učení, Minho nepočká."

,, Ty malej-"

Típl jsem s úsměvem hovor. Ten mě zabije. Hah.

Jisungův pohled:

On mi to típl?! Neuvěřitelné?! Tohle je teda kámoš. Frustrovaně jsem vydechl a promnul si svoje pozadí. Tohle bude ještě bolet.

Strčil jsem si mobil do kapsy a vyšel z koupelny. Vešel jsem do pokoje, kde byl Minho a něco dělal na mobilu.

,, Budeme pokračovat?"

Zeptal se Minho s úšklebkem.

,, J-jasně, nemohl by jsi mě přestat plácat po prdeli, už mě z toho bolí."

,, Když nebude potřeba."

Váhavě jsem si sedl vedle něj a pokračoval v učení.

,, Kdy slavíme osvobození?"

,, Ehm... 17 července?"

,, Ne"

Jeho úšklebek se zvětšil.

,, Dám ti ještě jednu šanci."

,, Tak... 1. Října?"

,, Špatně, vyšpul prdelku, je to 15. Srpna."

,, Né prosím."

Ikdyž se mi nechtělo, tak jsem se postavil zády k němu a on mě pleskl přes prdel.

,, Au! Tahle byla velká."

,, Nikdy nemůžu vypočítat sílu, promiň"

Samozřejmě, že to udělal naschvál.

*2 hodiny později

,, Kdy bylo osvobození?

Teď už jsem si byl naprosto jíst.