NAŠE OSUDY

64

,, Zdravím, vypadáte celkem uhnaně."
 
Chan stál před školou jako vždy a opíral se tentokrát o auto. Ten hajzlík na sebe rád strhává pozornost nebo co.

,, To mi povídej, mohl by jsi Jisunga vzít domů? Na těláku se mu udělalo špatně a Minho má dneska směnu a nemůže ho odvést."

Jisung vypadal jako mrtvola.

,, Samozřejmě, ale snad mě jako první pozdravíš?" Nevinně se usmál a rozpřahl ruce. Už je to tu zase.

No samozřejmě jsem ho objal a nechal se líbnout na čelo. Odtáhl se a šel usadit Jisung. Otevřel mu dveře a nechal ho si lehnout na sedačky. Nechápal jsem, proč ho nechává si lehnout, když cesta k Jisungovi trvá okolo 15 minut. On zponzoroval, že ho sleduji a usmál se na mě. Zavřel dveře a přešel ke mně.

,, Řekl jsem, ať si lehne. Potřebuju se ještě cestou stavit někde, takže si myslím, že by bylo lepší pro něj si na chvilku zdřímnout."

,, Dobře."

Nasedli jsme do auta a vyjeli.

,, Kde se chceš stavit?"

,, Je to jedno cukrářství, Minho řekl, že bych si měl vybrat dort, který by mi chutnal. Naposledy, když jsem nechal výběr na něm, tak to byl poděs." Zasmál se nad vzpomínkou a na tváři se mu vyrojil menší úsměv.

,, Jak velká to má být oslava?"

,, Dejme tomu, tak pro 500 lidí."

Překvapilo mě číslo, které řekl, jako kdyby to bylo normální.

,, To je docela dost lidí."

,, No upřímně to je ta první oslava, ta oficiální. Je to hlavně pro lidi, které znám díky práci, potom moji bývalý spolužáci, které jsme s Minhem měli rádi, pár novinářů a tak dále. Když se to sečte, tak vyjde takovéhle číslo. Přivítám lidi, popřejeme, začíná párty a oslava končí v deset hodin. Potom začíná soukromá, tam bude Minho s Jisungem, jeho rodiče a pokud budeš mít čas, tak bych byl rád, kdyby jsi tam byl i ty." Tohle zahřálo u srdíčka, on mě chce na své oslavě.

,, Počítej se mnou, snad sis nemyslel, že tě nebudu otravovat na narozky."

,, Ty mě nikdy neotravuješ."

Chtěl jsem na to něco říct, ale hned jsem zavřel pusu. Co bych měl na to říct?

,, Už jsme tady." Zaparkoval jsme před menší cukrárnou, kterou jsem nikdy neviděl. Zvenčí vypadala celkem male.

,, Půjdeš se mnou?"
Měl bych? Nebude to vypadat divně?

,, Jo, klidně." Sorry Jisung, hned se vrátím zlato.

Před vystoupením z auta mi dal Chan černou roušku, abych si jí nasadil.

Vystoupili jsme z auto a vešli do útrob cukrárny. Tak pokud jsem říkal, že je malá, tak jsem se zpletl. Uvnitř to bylo velké. Než jsem se stačil rozkoukat, tak za námi šla nějaká starší paní.

Oba jsme se uklonili a hned byli vztažení do objetí.

,, Zdravím vás zlatíčká! Chane, ty jsi nám ale vyrostl, koho pak si s sebou vzal?"

,, Toto je Felix, můj přítel."
Usměv se jí ještě rozšířil, jak slyšela ty slova.

,, Takže Felix? To jsem ráda, máš krásné jméno, ale není korejské, takže hádám Austrálie?"
Co-? S Chanem jsme se na sebe překvapeně koukli.

,, Ano. Jsem z Austrálie."

,, No vidíte, ještě jsem nevyšla že cviku, každopádně pojďte za mnou drahoušci."

Vydali jsme se za ní a dovedla nás do jedné místnosti se stolem a židlemi.

,, Posaďte se, hned to přinesu." Někam odběhla za dveře.

,, Wow, to je moc milá paní. Odkud se znáte?"

,, Paní Kim znám od malička. Chodíval jsme s mamkou do její cukrárny. Každý rok si u ní nechávám dělat dorty, protože je miluju."

,, To je hezké."

Další slova se už nestihla prohodit,  neboť paní Kim už přišla s plným tácem.

,, Takže vyberte korpus, náplň a polevu. "

Bylo tam spousta druhů od všeho.

,, Budeš mít tu čest?" Povídá mě Chan s vidličkou v ruce.

,, Jistě." Začal jsem ochutnávat korpusy a myslel jsem, že jsem v nebi. Všechno chutnalo úžasné, až jsem se zastavil u jednoho.

,, Hm~ tenhle úžasný, ochutnat."

Dal jsem Chanovi ochutnat kus nebe a musel se mnou souhlasit.

,, A tenhle taky."

A dopadlo to, že byli 3 favoriti. Mramorový, ret velvet a čokoládový s kousky. U krémů vyhrálo mascarpone a pařížský. A byla čokoládová.

,, To jsem ráda, že jste si vybrali. Oh Felixi, zlatíčko, máš čokoládu všude. Pojď se mnou, ať si to můžeš umýt."
Dovedla nás do menší koupelky, kde jsem si u zrcadla umyl čokoládu kolem mojí pusy, bylo jít tam celkem dost.
Chtěl jsem odejít, ale ona mé zastavila.

,, Felixi, teď mě pozorně poslouchej. Dávej na sebe pozor a buď opatrný, něco se chystá." Byl jsem celkem zmatený, proč mám dávat na sebe pozor? Je snad nějaká věštitelka, nebo co?

Bez dalších řečí odešla.

Tohle bylo divný.

Vrátil jsem se zpět k Chanovi. Paní Kim byla té dobroty a zabalila nám s sebou pár kousků námi vybraných častí na dort. Juchuuuu! Tu ženskou miluju, i když je trochu divná.

Nasedli jsme do auta a zjištění, že Jisung spokojeně pochrupuje, bylo potěšující.

,, Tak teď odvezem Jisunga domů a potom jedem se připravit, ok? "

,, Ano, kapitáne!"

___________________________________

Zdravím všudy přítemné!

Tuhle kapitolu jsem měla rozepsanou a nedokázala jsem se dokopat jí dopsat. Důvod to má takový, že jsem se pustila do čtení OPRAVDOVÝCH kníže. No nebudu to moc dramatizovat, ale rozhodně jsem mohla šahnout po lepší volbě. Nějak jsem se zamilovala do twiling ságy. To je hrůza! Ale baví mě to. Už jsem u 3 knihy ze 4, takže jsem v tom po uši. Ajjj neva, život jde dál.

Doufám, že se vám kapitola líbila a přeji hezký zbytek dne!!!!!!

Mucq💜