NAŠE OSUDY

2

,, Tady je Vaše káva, přeji hezký zbytek dne."

Tak tohle byl poslední zákazník za mé služby. Jsem docela unavený, ale nemůžu jet domů, protože ještě budu muset jet k Jisungovi a budeme dělat ten projekt.

Převlékl jsem se a rozloučil s Taeminem a Markem a trajdil si to na kole k Jisungovi. Bydlí sice skoro na druhé straně města, ale teď mám kolo, kterým to bude mnohem pohodlnější než jet autobusem.

Cesta mi trvala skoro 25 minut, ale nakonec jsem vypořádat dojet a teď stojím před Jisungovým domem.

Zazvoním a hned mi někdo otevře.

,, Dobrý den teto Moniko"

,, Ahoj drahoušku, Sungie už na tebe čeká v pokoji."

,, OK"

S Jisungovými rodiči se znám už odmalička, jsou pro mně jako druhý rodiče a mám je moc rád.

Šel jsem po schodech do Jisungova pokoje a bez zaklepání do něj vstoupil.

,, No konečně, kde ses toulal. Už jsem ti chtěl volat."

,, Já narozdíl od tebe chodím do práce a nedostávám kapesný od rodičů."

Tak a teď jsem ho uzemnil.

,, Vrhneme se na ten projekt? Nebo tady budeme sedět, jak nějaký bábovky a nic nedělat?"

,, No jasně, že se vrhneme na to."

OH bože to bude hrozný.

* o 2,5 hodiny později *

Nic jsme neudělali, ani ťuk. Za celou tu dobu jsme sthli zkouknout 2 filmy, ale stejně jsme jenom klábosily.

Kouknu se na mobil. No ty pičo! Ono už je tolik?!

,, Jisungu já už budu muset jít, je dost hodin a zítra je taky škola."

,, A nechceš tady přespat?!"

,, Upřímně ano, dokonce i oči se mi samou únavou mýhají, ale nemám tu učení, který docela podstatný."

,, To máš recht."

Jisung jenom souhlasně zakýval.

Koukl jsem se z okna a byla tmě, ale nejenom tma. Ten déšť co zmiňoval Jisung a můj Aladin neviděl se najednou objevil. Sice jenom povrchová, ale mě se nechce být promočený, ale nemám na výběr

Právě jsem vycházel z Jisungova domů a nasedal na kolo. Uh fuj to sedátko je mokrý! Ježiši to bude vypadat, že jsem se počůral. Skvělý.

Po mých nadávkách jsem jel konečně domů. Cestou se ještě víc rozpršelo a já sotva viděl na cestu. Vjel jsem do jedné zatáčky a nevšiml si autobusu co jel proti mě. Naštěstí mám celkem rychlé reflexi a stočil jsem to a spadl do příkopu, potom jsem měl tmu.

Pohled 3 osoby.

Ten autobus, který málem srazil Felixe zastavil jenom kousek opodál. Felix ležel v příkopu v bezvědomí a trošku pobouchaný s kolem vedle něj. Z autobusu vyběhl mladík s blonďatou papulí a rozhlížel se zda Felixe neuvidí. Náhle viděl odraz kola, což znamenalo, že Felix budo někde blízko. Doběhl k příkopu a rychle seběhl k Felixovi.
Skoro začal panikařit, když viděl, že se Felix nehýbe, ale potom uviděl nadzvedávající se hrudník, což ho uklidnilo. Venku stále pršelo a on nechtěl nechat Felixe jentak ležet v příkopu v bezvědomí a k tomu by na něj ještě pršelo.

Vzál tedy Felixe opatrně do náruče a běžel s ním do autobusu. Řidičovi pokynul, že nemá odjíždět a poté položil Felixe na menší gauč co se nacházel uvnitř autobusu.

Mladík si teď trochu lámal hlavu s tím co bude teď dělat, přece jenom tohle se mu nestává každý den, vlastně se mu to stalo poprvé.

,, Pane Chane nepotřebujete pomoct?"

Zeptal se řidič, který na tohle všechno přihlížel.

,, Pomoc by se mi asi teď hodila. Nevím co mám teď dělat, přece jenom málem jsme ho srazili."

,, Ale za to nemůžete Vy, ale já nedával jsem moc pozor na cestu."

,, Nedával jste pozor na cestu díky mě, kdybych se pořád neptal jak vypadám, tak by se tohle nestalo."

,, No nic méně, co budeme teď dělat?"

Otočil se Chan s tázavím pohledem na řidiče. 

,, Upřímně bych nejdřív se pokusil zjistit, zda nemá nějaká jiná zranění."

Chan poslechl staršího muže a začal pomalu prozkoumávat Felixovo tělo. Jediné zranění co Felix měl byla trochu odřená ruka. Chan ještě zkontroloval jeho obličej, aby měl jistotu. Pomalu odkryl mladšímu mokré vlasy z obličeje a pohlédl mu na tváře. Ty ho zaujali. Felix měl make up, který se z části smyl a byly vidět jeho pihy.

Chan se musel chvíli dívat na ty jeho tváře. Byl to nezvyk, nikdy neviděl žádného korejce s pihami. Bylo to něco jiného, než typický korejský styl krásy, ale výjimečně krásný. Chanovi se chlapec už na první pohled zalíbil.

Potom si uvědomil, že na něj čučí dýl, než je zdrávo a odtáhl se.

,, Nic mu není, jenom má trochu odřenou ruku. Zaplať pán Bůh."

Řidič si oddychl a potom si na něco vzpomněl.

,, Neměl ten chlapec náhodou kolo?"

,, Ano, proč?"

,,  A kde je to kolo?"

,, Nevím, asi zůstalo v tom příkopu, skočím pro něj."

Řidič zastavil Chana v chůzi a pověděl mu.

,, Já pro něj dojdu, přece bych Vás nenechal tam jít v takovém dešti. Zůstaňte tu s tím chlapcem a pomozte mu."

Chan jen kývl a Řidič šel pro kolo.

,, No a co teď s tebou. "

Řekl si spíš Chan pro sebe a znovu se přiblížil k Felixovi.

Sedl si vedle ležícího Felixe a položil si jeho hlavu na stehna a výskal mu vlasy.
Normálně se k nikomu nechová tak jak teďka, ale teď mu to přišlo normální.
Jemně s ním zatřesl a Felix se začínal probouzet. Chan se pro sebe usmál a sledoval Felixe, jak se probouzí.

Felixův pohled:

Někdo se mnou zatřesl. Hmm~ krásně voní. Je to velmi příjmné, když mě někdo hladí po vlasech. Počkat! Když mě někdo hladí po vlasech?! Ležím na něčem teplém a měkkém. Co to je?! Vždyť poslední co si pamatuji je, jak letím do příkopu?!  ALE NOTAK FELIXI VZCHOPSE! Hlavně nepanikař.

Pomalu otevírám oči a naskytne se mi pohled na postavu nademnou. Vidím ji rozmazaně. Mrknu a pokusím se zaostřit a úspěšně. Té osobě leží v klíně. Ta osoba je nějaký kluk a strašně mi někoho připomíná, ale koho? Počkat?! Vždyť to je Bang Chan, ten slavný zpěvák!

,, Dobré ráno princezno. Ještě než začneš nějak vyvádět nech mě ti to vysvětlit."

Rychle jsem se posadil do sedu a rovnou vztal, což jsem neměl dělat, protože se mi zatemnělo před očima a podlomily se mi kolena.

Už jsem čekal velký držkopád na hubu, ale nic se nestalo. Místo toho jsem cítil dvě silné paže okolo mého pasu.

Koukl jsem na mého zachránce a vůbec mě nepřekvapilo, že to byl Bang Chan. Vlastně pročmu říkám celým jménem, když bu můžu říkat jednoduše Chan.

Chan postavil a dovedl k pohovce, na kterou mě usadil.

Navázal jsem s ním očí kontakt a čekal, že začnu nadávat, ale nic jsem neudělal. Proč? Sám nevím, ale teď jsem se začal strácet v jeho krásných kaštanových očí. Počkat co?! Felixi co to kurva děláš?! Odtrhni od něj oči a čum někam jinam! Ale.... mě to nejde. Proč?!