NAŠE OSUDY

30

Chanův pohled:

Konečně už usnul. Moje odplata může započít.

Opatrně jsem se vymotal že sevření Felixe a šel pro jednu momentálně důležitou věc.

Lihovku

Vrátil jsem se zpátky ke spícího Felixovi a začal vytvářet úmělecké dílo na jeho překrásné tvářičce.

Zadržování jsem v sobě smích, když jsem dokončil svůj výtvor. Musel jsem odběhnout pryč, protože to se nedalo. Zavřel jsem se v koupelně a tam se rozesmál na plné čáře. Myslím, že zítřek si velmi užije.

*ráno*

Felixův pohled:

Probudil jsem se opět v posteli vedle Chana. Teda to jsem si myslel do doby, než jsem vedle sebe nic nenahmatal. Asi bude už vzhůru.

Posadil jsem se a snažil se rozkoukat. Poté jsem se vydal do kuchyně, kde jsem našel Chana se sluchátky v uších, jak tancuje nějaké tanečky. Také jsem si všiml i pánve, na které se opékala slanina, která provonjla celou kuchyni.

Nechtěl jsem Chana nějak děsit, ale netušil jsem jak získat jeho pozornost.

Přešel jsem k němu ze zadu a obejmul ho. Překvapivě se připojil do objetí a přetočil si mě k sobě čelem. Začal se mnou tancovat a já se nechal vést. Jeho úsměv byl nakažlivý, bylo snad nemožné se neusmívat taky.

Potom si sundal sluchátka a se stálím úsměvem mě pozoroval.

,, Dobré ráno."

,, Dobré."

,, Copak to kuchtíš?"

,, Snídani pro nás. Dal sis celkem dneska načas je skoro půl jedenácté."

,, Aha. Heh... no jo, dospávám školu. Ty jsi vzhůru jak dlouho?"

,, Asi od sedmi. Stihl jsem si zacvičit a zaplavat mezitím, co jsi chrupkal v postýlce."

,, Hm."

Chvilku jsem přemýšlel nad jednou věcí. Dneska mám někde být, ale nemůžu si vzpomenout.

Už vím!

Doprdele. Rychle jsem se rozeběhl ke stolku u gauče, kde byl můj mobil a kouknul se na hodiny.

,, Doprčic! Nestíhám!"

Chan se na mě podíval s otazníkem v očích.

,, Dneska mám brigádu v kavárně a každou neděli tam chodí v jedenáct, což nebude za dlouho."

,, Fajn, tak já tě tam odvezu, ale první se nasnídej."

Chvilku jsem váhal, zda to budu stíhat, ale když mě odveze Chan autem, tak jsem vpohodě.

Po snídaní jsem vyletěl do koupelny jak nařízení střela a udělal si ranní hygienu. Upravovat bylo marné, takže jsem se šel rovnou převléct. Chan mě celou dobu sledoval s nevinným úsměv, což mi přišlo trošku podezřelé, ale na to jsem teď momentálně neměl čas.

,, Jdeme?"

,, Jop."

Naštěstí jsem přišel včas a rozloučil se s Chanem.

,, Že by nový nápadník?"

Hned na mě vybafl Mark.

,, Je to jenom kamarád, nic víc."

Viděl jsem, jak v sobě dusí smích, ale nevěděl jsem proč.

,, Nico vtipného? Vypadáš, jakoby jsi měl každou chvíli explodovala smíchy."