NAŠE OSUDY

39

,, Ahoj Felixi."

Chvíli mi zabralo než jsem poznal, kdo to je.

,, Ahoj Hyunjine, co tu děláš?"

,, Čekám na autobus, co jiného. Hádám, že ty taky."

,, Ano, jdu do školy."

,, Aha, a jo. Ty vlasně ještě chodíš do školy. Jsem rád, že už tohle mám za sebou."

,, Kam máš namířeno ty? Jdeš dělat zase modela?"

Povitáhl jsem obočí a mírně se usmál.

,, Ano, jak už se rozmohla zpráva, že jsem v Soelu, tak mě nahánějí a chtějí focení. Upřímně mi to ani nevadí, ale celkem jsem si odvykl vstávat brzy."

,, Myslím, že dneska se sladil do velmi výrazných barev, to je to tak hrozné to vstávání?"

Sjel jsem jeho celý outfit, který byl v černém a nebránil se menšímu úsklebku.

,, Oh ano. Normál vstávám v devět hodin, ale tady to prostě musí brzo ráno."

,, No jo no, ale nic s tím nenaděláš."

,, Bože co se ti stalo s rukou?"

,, Jsem celkem nemotorný, ale nic to není. Spadl jsem a dřepl si na zápěstí, to se stává."

,, Takže to je důvod, proč si nebyl dlouho v hale?"

,, Vlastně ano, ale mám v plánu v nejbližší době tam jít, dokud máš ještě čas. Potom zase nebudu nějakou dobu chodit, to víš, testy a tak."

,, Chápu, napadlo mě, jestli by jsi nikdy nechtěl zajít na kávu? Pokud budeš mít teda čas."

,, Moc rád a kdy?"

,, Dneska je pátek a hádám, že ve škole toho nebudete mít moc a já mám práci jenom dopoledne, takže po škole?"

,, To to zní fajn."

,, OK, dal bys mi tvoje číslo, abychom se potom kdyžtak domluvili?"

,, Jo jasně."

Nadyktoval jsem mu moje číslo a on mě potom prozvonil.

,, Skvěle, ale ještě tomu něco chybí. Úsměv!"

Cvak

,, Tak teď je to perfektní."

,, Vždyť tam vypadám jak mamlas."

,, Vím jak vypadá mamlas a ty to rozhodně nejsi. Vždyť se na to koukni, vypadáš roztomile."

,, Když myslíš."

Asi nemělo cenu se o tom dohadovat, upřímně mi to celkem zalichotilo, ale komu by taky ne.

Tím kecáním jsme celkem zabili čas, takže jsem z už dálky viděl přijíždějící autobus.

,, Jedeš tímhle autobusem?"

,, Ne, až ten příští."

,, Dobře, tak se měj a uvidíme se po škole."

,, Tak čau."

S menším úsměvem jsem nastoupil do autobusu a sledoval Hyunjina, dokud se mi neztratil z dohledu. Tohle mi celkem zvedlo náladu. Přiznám se, měl jsem na Hyunjina než jsem ho potkal už názor. Často se o něm psalo v bulvárech a né vždycky pozitivně.
Myslel jsem se, že to bude jeden z těch nafoukaných manekýn s egem až na strop. Tohle opadlo při prvním setkání, to jsem ze začátku ani nevěděl, kdo to je.