NAŠE OSUDY

24

Felixův pohled:

Když Chan přišel měl v ruce nějakou tubu. Předpokládám, že to bude ta mastička, o které mluvil.

,, Em to jr dobrý Chane-"

,, Otoč se."

,, Važn-"

,, Otoč se."

Tak mi nezbývalo nic jiného než se otočit. Cítil jsem, jak mi ji začal mazat na modřiny. Nejen, že mě ty modřiny docela bolely, ale ta mastička byla studená.

,, S-stud-í."

,, Ale to vydržíš."

Upřímně to bylo celkem příjemné, ale stále jsem nebyl úplně ve své kůži, protože mi tohle přišlo docela trapné. Kvůli mě se združejeme, protože jsem pako a nedávám pozor kam šlapu.

,, Znovu se otoč."

,, Chane to je vážně dobr- huh!?"

Očividně jsem se s Chanem nediskutuje, protože si mě sám přetočil a chytil za pas.

,, Neodmlouvej."

Byli jsme blízko obličeji, takže jsem cítil, jak jeho dech naráží do mí pokožky.

Koukal mi přímo do očí s tak dominantním pohledem, pod kterým se vám podlomý kolena.

Nedokázal jsem s ním udržet oční kontakt a koukal po všech čertech, jen aby se mu nekoukal do očí.

,, Koukni na mě."

Jeho hlas byl o oktávu níž než normálně, což jsem schledával za velmi atraktivní. Ale i tak jsem se na něj nepodíval.

,, Lixi, podívej se mi do očí."

Ne, nekouknu.

,, A-ah!"

Víc si mě na sebe na máčkl a jemně stiskl moje boky. Ukazováčkem mi nadzvedl bradu, tak abych se mu koukal do očí.

,, Já sám uznám, co je jedno a co ne. A ty mi nejsi jedno, takže přestaň diskutovat. Jasný?"

,, J-jo."

Neměl jsem slov. Tohle se mi nikdy s nikým nestalo. Koukal jsem mu do očí a vyděl v nich lásku a něhu. Bylo zvláštní to vidět, protože v téhle době málo kde narazíte na lidi, kteří se k vám budou chovat mile a nic za to chtít nebudou. Nechtěl jsem si to přiznat, ale Chan se mi s každým dnem prokopává víc do srdce.

Potom co mi namazal poslední modřiny na rameni mi pomohl nandat tričko.

,, D-díky."

,, Není za co Lixi."

Najednou mě napadla šílená věc. Netuším, jak bude reagovat, ale prostě to udělám.

Objal jsem ho. Cítil jsem, že jak ho to překvapilo, ale hned mi objetí oplatil. Schoval jsem hlavu do jeho hrudi a nasál jeho vůni, voněl krásně. V Chanově objetí jsem se cítil bezpečně, což jsem sám nechápal. Ani když mě Jisung objímá, tak se necítím takhle.

,, Nechci nic říkat, ale tímhle stylem do studia přijedeme až zítra."

Měl pravdu, ale pouštět se mi ho nechtělo.

,, Dobrá, hádám, že tohle bude na dlouho, tak jinak."

Vzal mě pod kolenama a vyšvyhl si mě, tím pádem jsem nohy omotal kolem něho a držel se ho jako klíště. On se mnou vpohodě probral veškeré potřebné věci, až mě nakonec donesl do auta. To už byla chvíle, kdy jsem se opravdu musel pusti, ale věřtemi, vůbec se mi nechtělo.