NAŠE OSUDY

88

Jisungův pohled:

,, Kolik je ?" Zeptal jsem se Minha, který dojídal poslední sousto dortu. Svůj mobil jsem mu věnoval už na začátku oslavy jako prevenci, že ho neztratili.

Koukl se na hodinky a dožvejkal sousto.

,, Pár minut do půlnoci, za chvilku pojedeme. Kde jsou vlastně ti dva?"

,, Já pro ně skočím, myslím, že už si to vyříkali."

,, Počkej, kde jsou?"

,, Zavřel jsem je na balkóně."
Řekl jsem jakoby nic.

,, Na balkóně?! Jak dlouho tam jsou?"

,, Asi půl hodiny, nevím, potřeboval jsem, aby si to už konečně vyříkali. Vždyť to bylo hrozný to tak pozorovat, tak jsem jim trošku pomohl. To je jedno, pojď se mnou a uvidíš, že jsme měl dobrý nápad."

Procpali jsme se mezi lidmi a vyšli schody do prvního patra, kde jsem se zastavil těsně před vchodem na balkón a naznačil Minhovi, aby byl potichu.
Opatrně jsem otevřel dveře a naskytl se mi pohled na ty dva, jak si mezi sebou vyměňují sliny.

,, Konečně!" Spráskl jsem ruce k sobě a zasněně se usmál. Oni se mě zprvu lekci a odskočili od sebe, ale když zjistili, že to jsme my tak se nevině usmáli.

,, Jak dlouho tu jste? Neslyšeli jsme vás odemykat."

,, Nebylo co odemykat, bylo otevřeno."

,, Cože? Vždyť si zamykal na dva západy."

,, Ne, zamkl jsem a hned potom odemkl. Hah jste se nachytali. Každopádně je čas opustit toto hnízdo a vydat se na jinou oslavu."

Felixův pohled:

Ten hajzlík, ví co dělá, ale rozhodně mu nevynadám. Jsem mu vděčný, jenom díky němu jsme si s Chanem konečně promluvili.

,, Tak jdeme."

Bylo načase opustit tuhle oslavu/párty, něco mezitím a jet na pořádnou oslavu. Cestou ke dveřím jsme pozdravili ještě pár lidí a nenápadně se vypařili. Rozdělili jsme se do dvou aut a zanedlouho jsme byli u Chana doma. Tam nás čekalo překvapení v podobě šesti láhví vína a dvě tvrdého.

,, To ty? Myslel jsem, že nepiješ?"
Koukl jsem se na Chana. On zavrtěl hlavou a koukl se na Minha.

,, Kdy jsi to stihl se dát?"

,, Cestou na oslavu jsem se tady stavil. Nechtěl jsem toho brát moc, tak jsem vzal pár flašek."

Minhovo "málo" má asi jiný význam.

,, Tak si zahrajeme něco, ať je lepší zábava."

,, Nikdy jsem!"

,, Nikdy jsem... nepodváděl při testu." Řekl Minho s už nějakým obsahem alkoholu v krvi.

,, To není fér, dávám samý věci, který dělali všichni." Postěžoval si Jisung a potom do sebe kopl panáka na ex. Já jsem si vyžadonil poloviční panáky, neboť nejsem až tak zdatný píč jako ostatní. I když jsem měl poloviční panáky, tak jsem pociťoval svoji opilost. Ostatní byli taky v náladě. Byli jsme v obývacím pokoji a seděli na zemi kolem stolku.
Jisung seděl vedle Minha, který měl pořád ruky na jeho stehně. Já jsem seděl vedle Chana, který byl už taky pěkně opilý, ale byl roztomilý a zároveň tak sexy...

,, Mám nápad! Budeme zpívat karaoke!" Navrhl Jisung a všichni jsme mu na kývli. A tak jsem byl svědek zpívajícího Jisunga , ke který mu se přidal Minho jako nějaká tanečnice.
Upřímně jsem umíral smíchy s Chanem, ale to nebylo nic neobvyklé. Teď byla i skleničky ta nejvtipnější věc, kterou jsem kdy viděl.