NAŠE OSUDY

4

Chan mi pomohl opatrně na nohy. Jsem stále trošku otřesen, ale co by moje dušička nesnesla ne? Naštěstí můj nákup přežil ve zdraví a to je hlavní, teda myslím. A ten fakt, že mě málem srazilo auto a zachránil mě Chan, ten Bang Chan slavný zpěvák je taky zvláštní.

,, Seš vpohodě?"

,, J-jo t-to jsem, a t-ty?"

Bože proč koktám?

,, Ano, celý ve své kráse."

Chan si všimnul mé tašky z nákupem, která se stále nacházela na zemi a podal mi ji.

,, Děkuju."

,, Není za co. Nechci být úplně vnímavý, ale co děláš venku tak pozdě?"

Na to, že jsem vycházel ještě za nějakého světla, ale očividně mi to v obchodě zabralo déle, než jsem čekal.

,, No hladu neporučíš, takže tak... No....."

,, Aha no tak to mám stejné důvody. Jsem si zašel na párek v rohlíku, který byl z poloviny dobrý."

Jak to myslí z poloviny?

,, Z poloviny.?

,, Jo jedna půlka je ve mě a ta druhá je támhle na zemi."

Ukázal prstem kousek od nás.

,, Ouu......  To je mi líto. Můžu ti to nějak nahradit?"

,, Ne, to je dobrý, ale......   jednu věc by jsi pro mě mohl udělat."

Naznačil jsem ať pokračuje.

,, Radši dávej pozor na cestu a nečum do toho mobilu."

,, Jo to bych mohl splnit."

Věnoval jsem mu trošku nervózní úsměv, který mi oplatil.

Opravdu teď nevím co říct, aby mezi námi nepanovalo takové divné ticho.

*grrrrrr

Zagručelo mi v žaludku a až teď jsem dostal vážně velký hlad.

,, ohh nikodo tady má hlad."

Chan se trochu uchectl, ale nic k tomu nedodával.

,, No nic, vím, že je to trochu opožděné, ale pořádně jsme se nepředstavili. Jsem Bang Christopher Chan a je mi 18."

Podal mi ruku, kterou jsem hned přijmul.

,, Já jsem Lee Felix a je mi 17."

,, Moc mě těší."

,, Mě též."

,, Je mi to velmi líto, ale já už budu muset jít, protože mám hlad a k tomu zítra školu, takže se měj a zase naviděnou."

Uklonil jsem se a už jsem si to mířil k odchodu, tak jsem musel zakopnout o svou vlastní nohu a spadnout na Chana, který to naštěstí ustál.

,, No asi mám štěstí na to, že do mě neustále natážíš."

Uchchtne se a mě zrudne celý ksicht. Bože já jsem tele. Zase mě musel zachránit on od mojí blbostí.

,, D-díky."

Pořád nemůžu, ale přehlédnout fakt, že mě drží za pas a já jeho za ramena jsme od sebe pár centimetrů.

Rychle se vymaním z jeho sevření a znovu pořeju dobrou noc a pospíchám domů, tentokrát už bez zranění.

Došel jsem domů a rovnou šel dělat jídlo. Chtěl jsem co nejdřív jít spát a tenhle den hodit zahlavu.

Nudle dopadli dobře, až na to, že jsem si spálil jazyk. Potom jsem šel se osprchovat kde jsem na sebe omylem pustil ledovou což nebylo dvakrát příjemné, ale tohle se ještě dá. Po překrásné sprše jsem šel do konečně do postele, kde jsem zakopl o roh postele. Celý plný nadávek jsem se zvedl a promnul si bolavý palec a nezapomněl si nastavit budík na mobilu, který se vzápětí dal na nabíječku a šel se uložit ke spánku.