NAŠE OSUDY

99

,, Kohopak tu nám čerti nesou?"

Chanův pohled:

Ten hlas

Vyhlédl jsem pohled a uviděl ho.

,, Hyunjine." Procedil jsem skrz zuby.

,, Tak nevrč na mě tak, to já jsem důvodem, že je na živu. Mohl dopadnout hůř."

Pomalu šel k nám. Každý jeho krok byl jistý.
Vřelý ve mně krev.

,, Víš, teď si roztomilý, ty uslezené tvářičky, naštvaný pohled, bolest v očí, jak rozkosné. Toho druhého komentovat ani nemusí. Ten vypadá jenom nasraně. Anyways, když už jsme se tady tak hezky sešli, tak je načase to ukončit, nemyslíte?"

Najednou se do místnosti přiřítili čtyři chlapy.

,, Copak, mysleli jste si, že to bude takhle lehké? Hah"

Podíval jsem na Minha a kývl jsem na něj. Potom jsem zas pohled přemístil na Felixe.
Dal jsem mu pusu na čelo a opatrně ho položil a sám vstal. Minho vedle mě se musel dohadovat s Jisungem, aby zůstal na svém místě. Ten hoch byl pobitý už tak a zase by se rval.

Popadl jsem pálku a připravil se na útok. Je mi jasný, že proti těmhle gorilám nemáme moc velkou šanci, ale nic jiného nezbývalo.

,, Už se jich ani nedotknete."
V ten moment se proti nám rozeběhli a začali útočit a mi se bránit.( nejsem dobrá v popisování akčních scén.)

Máchal jsem kolem sebe pálkou a docela dobře se mi to dařilo do momentu, než mě někdo kopl zezadu a já spadl na zem. Pálka se někam odkutálela a než jsem se stačil zvednout, dostal jsem další kopance. Cítil jsem kovovou chuť v puse a měl vyraženým dech.

,, Stačí! Nechteje! Přestaňte!" Slyšel jsem Jisunga, jak křičí, ale neviděl jsem ho.

,, To už možná bude stačit chlapci, zvedněte je."

Vzali mě za ruce a postavili, nebudu popisovat, jak šíleně to bolelo. Vzhlédl jsem hlavu a viděl Changbina stát před Minhem.

,, Víš, tebe zas tolik nenávidím, ale sráč si byl vždycky. Než ses pořádně začal bavit s Chanem, tak jsi byl fajn. Je to docela škoda, pro tebe."

Vytáhl taser a zasáhl Minha do břicha.

,, Nech ho!"
Než jsem stačil cokoliv říct, tak Jisung  běžel k Changbinovi.  Chtěl ho praštit, ale Changbin se uhnul a zasáhl Jisunga do břicha.

,, Né!"
Zakřičel Minho, který ještě rozdýchával bolest.
Jisung se svalil v křeči na zem.

,, Jak dojemná podívaná. Upřímně mě Jisung docela překvapil. Neřekl bych do něj, že po tom všem dokáže ještě vstát, či dokonce běžet. Vydrží toho hodně. To si Minho musí užívat v posteli." Nechutně se zasmál a zase otočil k nám.

,, Ty Chane," ukázal na mě taserem.

,, Ty by jsi tu měl být hlavně tím, kdo trpí. "
Přišel blíže ke mně a neztrácel oční kontakt.
Nenávist mu přímo křičela z očí. Musel jsem se ušklíbnout.

,, Něco vtipného? Pobav nás."

,, Jen nechápu, proč mě tak nesnášíš. Jestli to bylo kvůli tomu závěrečné koncertu, tak se omlouvám, ale mohl sis za to sám."

,, Vylil jsi na mě prasečí krev! "

,, Kterou jsi chtěl vlít, pokud si dobře vzpomínám, na mě. Dělal jsi mi nepříjemnosti od té doby, co jsem přešel v prváku na školu. Myslím, že to co se stalo bylo nic oproti tomu, co ty jsi mi kdy proved."