Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

1. Co jsi zač?

Jakožto každý víkend ani tento nebyl výjimkou a Talon se svými známými vyrážela do víru velkoměsta za zábavou. Jakožto fotomodelka a herečka byla velmi vytížená, proto si ráda dopřávala odpočinek tímto způsobem. A nebylo tomu jinak ani dnes. Drinky v ruce a vrtění se do rytmu hudby. Žádný muž v klubu se na ní nemohl vynadívat, mohl za to nejen její pekelně sexy vzhled. Tmavší pleť, výrazné plné rty, oči tmavé, skoro až temné. Dlouhé hnědé vlasy, křivky bohyně a ty šaty, teda pokud se tomu tak dalo říct. Byly až příliš krátké a hlavně vyzývavé. Přes prsa vedly jen tenké pásky, které se spojily v pase s malou skoro až průsvitnou sukýnkou. Přes boky a bříško měla jen pásky s přezkami, které také spíše víc odhalovaly, než zakrývaly. V tomto ohozu se vrtěla na parketu a svými pohyby sváděla snad celé mužské osazenstvo klubu. Vydržela by se tak bavit i dál, ale již byla dost posilněná alkoholem a vydýchaný vzduch uvnitř zapříčinil, že se jí lehce zamotala hlava. Proto se omluvila, prodrala se davem a vyšla ven před klub. Zhluboka se nadechla a pomalými kroky se vydala přes cestu do menšího parčíku, potřebovala se na chvíli posadit na čerstvém vzduch, nabrat nové síly na další jízdu. Došla k první lavičce a posadila se na ní. Prohrábla si rukou své dlouhé vlasy a zavřela oči. Zhluboka se nadechla. Hlava se jí motala čím dál víc a navíc se cítila nějak divně. Tiše si povzdechla a rukama se objala, najednou jako kdyby se ochladilo, hned na to však bylo opět teplo jako předtím. Nevšimla si ani toho, že její tetování, které měla vzadu na šíji, se lehce rozzářilo. Talon jen nad tím lehce zavrtěla hlavou a konečně otevřela oči, už se cítila mnohém lépe. Vstala, ale v tu chvíli se zarazila. Chtěla se totiž vrátit zpátky do klubu, jenže když se rozhlížela kolem, nepoznávala to tady.

„To jsem vážně už tak na mol?" zamumlala si tiše sama pro sebe a hledala cestu zpět. Ale nikde nic známého nebylo, žádný park do kterého se odebrala, žádná silnice, auta, ani domy a kluby, nic. Jediné co bylo kolem ní byl les. Tichý les. Zmateně se stále rozhlížela, nechápajíc, co se děje.

„Halooo??" zavolala do prázdná, její hlas se jak ozvěna nesl nočním lesem.

Nikdo se však neozval. Jediné co bylo slyšet, byl zběsilý tlukot jejího srdce.

Už v té době bylo známo, že vstup do Temného hvozdu je přísně zakázán. To ale nemohla dívka vědět. Stráže, jež obcházeli tu dobu les na své pravidelné hlídce samozřejmě zaznamenali křik a povyk a vyrazili tím směrem. Nejprve si mysleli, že by snad mohlo jít o nějakou ztracenou elfku, ale to bylo divné vzhledem k tomu, že by někdo z jejich lidu volal jazykem sindarských elfů. Nakonec stanula dvojice stráží tváří v tvář zvláštně vypadající elfce. Vyměnili si nechápavé pohledy než na sebe kývli a popadli jí každý z jedné strany pod paží, táhnouc jí směrem k lesnímu sídlu krále elfů.

Zmatená z místa na kterém spočinula si dívka nervózně prohrábla vlasy. Stále zírala do tmy, snažíc se najít cestu, kterou by znala, aby se mohla vrátit zpět za svými známými. Byla tak vyvedená z míry, že si ani nevšimla návštěvníku, kteří se k ní přiblížili. Když si jich Talon všimla, už bylo pozdě. Oba jí popadli a táhli bůhvi kde. Pohledem těkala z jednoho na druhého. „Mohli byste mě prosím pustit? Já umím chodit sama!" zamračila se a statečně se jim snažila vytrhnout. „Halo, já mluvím s vámi vy chodící maškary. Con v San Diegu už byl a vůbec, kde mě to táhnete?" zavrčela opile snažíc se znova dostat na vlastní nohy. Ale marně, ti podivní týpci jí vlekli dál.

Nedbali pozornost na její protesty, dál jí vedli až do síní samotného krále. „Budeš se zodpovídat králi," zavrčel jeden z mužů přísným hlasem a silně s ní škubl, snad jako kdyby se snažil uklidnit její divočení. Druhý se od něj oddělil a vydal se vyhledat krále, aby mu mohl podat zprávu o návštěvnici Hvozdu, jež tu neměla co dělat, zatímco druhý jí dál táhl spletitými chodbami podzemního sídla přímo ke královskému trůnu.