Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

44. Je čas vyrazit

Bylo ráno, slunce se teprve probouzelo. Kolem vál jemný vánek a ptáci tiše štěbetali. Slyšet byl jen zurčící vodopád a praskání ohně, jež díky magii plápolal celou noc. Talon ležela na boku zády k Nassovi a ještě spala.

Nasius si držel královnu u sebe v pevném objetí, svým nahým tělem se tiskl na to její nahé, ještě než usnuli jí totiž svlékl svou košili, aby mohl cítit její hebkou kůži a klidně oddechoval. V noci se párkrát vzbudil a zkontroloval, zda je okolí místa, kde spali, bezpečné.

Dívka se ze spánku lehce zavrtěla svým pozadím v jeho klíně a víc se k němu natiskla, načež dál spokojeně oddechovala.

Rye pobídla koně a dál ujížděla lesní cestou, hledajíc Nasse. Od včera se neobjevil a jí se to moc nezdálo, proto se rozhodla jej najít, už prohledala místa, kde se většinou rád zdržoval, až na jedno a na to teď mířila.

Nasius se zlehka uculil. Natáhl se a jemně políbil dívku na krku. Pak se ale nadzvedl, postavil se, natáhl si kalhoty a protáhl si tělo, načež začal zahlazovat místo po jejich ohništi.

Čarodějka vyjela z lesa na malou louku a jako první spatřila dva pasoucí se koně, ovšem její pohled ihned padl na Nasse, jež postával o kus dál u něčeho, co bývalo ohniště. Chtěla na něj zavolat, ale pak si všimla ještě někoho. Už podle hnědých vlasů, jež splývaly přes sedlo, poznala, že se jednalo o královnu. Rye tiše zavrčela a stiskla pevně otěže v rukou. Nečekala, že budou spolu. Věděla, že královna někam jela, ale myslela si, že se večer už vrátila.

Talon se znova zavrtěla. Promnula si ospale oči a pohlédla na něj. „Nějak brzo vzhůru ne?" zívla si a posadila se přidržujíc si přikrývku u těla.

Nasius se na ni zlehka usmál a vydal se zpátky k ní. Posadil se po boku královny a přitáhl si jí do objetí. „Jako každý den, síla zvyku," pronesl, načež ji vzal jemně za bradu a donutil jí tak se na něj otočit. Své rty přitiskl na ty její v hlubokém polibku. „Spala jsi dobře?"

„Musím uznat, že docela dobře, jen mi byla trochu zima," pousmála se na něj a další polibek si tentokrát ukradla ona, načež jej kousla do rtu a jen se šibalsky uculila.

Rye seskočila z koně a došla k nim blíž. „Jak nechutné," zhnuseně se ušklíbla, „všichni královnu hledají, zatímco se tady válí s tebou," zavrčela s pohledem upřeným na Nasse.

Nasius chtěl něco dopovědět Talon, ovšem jakmile zaslechl hlas Rye, tak se jen zamračil. Víc přitáhl deku, jež měla Talon kolem ramen, ke královnině krku, aby jí tak ještě více zahřívala, načež si ji pevněji objal pažemi, aby jí o to více hřál. „Neměla by sis před královnou dávat pozor na pusu, Ryesso?" pronesl, aniž by se na ní zadíval, jen si dál objímal královnu, jen tak s hlavou opřenou o její rameno.

Rye se zamračila a založila si ruce na prsou. „Nemyslím si," zavrčela a propalovala oba pohledem.

Talon jen tiše zavrčela a odtáhla se od něj, chytila si víc deku a postavila se. „Možná bych tě měla naučit jak se mnou správně mluvit," pohlédla na čarodějku, „protože se mi zdá, že jsi čím dál tím víc drzejší a já tě varovala Rye," mračila se královna, přičemž její oči potemněly.

Jmenovaná se jen ušklíbla a dál zlostně propalovala Talon pohledem. Už jen vidina toho, že tu spolu byli v ní probouzela až nezdravou žárlivost.

I Nass se postavil a královnu zlehka zezadu objal kolem pasu. „Je tu nějaký důvod, proč tu jsi, Rye?" optal se a jako kdyby tam snad nebyla, dal Talon na stranu vlasy z krku a následně na její kůži přitiskl své rty.

Rye svěsila ruce podél těla a jakmile viděla, co Nass udělal, stiskla je v pěst, na tváři i přes veškerou zlobu nasadila úsměv. „Zapomněl jsi snad? Dneska jsi měl vést trénink, vojáci na tebe čekají," ušklíbla se.