Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

19. Nemůžu a nechci tě ztratit

Galadriel zavrtěla hlavou. „Já nevím má milá, ale já to z tebe dostat nemůžu," hlesla omluvně, „snažit se dál, přišla bys o život, a to nechce nikdo z nás," sklopila omluvně hlavu.

Talon si povzdechla. „Možná by to bylo to nejjednodušší řešení," zašeptala, „dřív, když jsem tohle cítila, bylo to jednodušší potlačit, stačilo být jen ve střehu, ale teď," stále hleděla na své ruce, „teď je to silnější, neumím se tomu bránit. Prosím, zkuste to ještě jednou," žadonila smutně.

Ve stínech schovaný, stál a čekal. Úsměv na tváři se mu mihnul, cítil jak její moc nabírá na síle. Jak jí brzo pohltí a on si pak dojde pro svou královnu a odvede jí tam, kam doopravdy patří.

Thranduil nadupal do místnosti jako velká voda. „Co se tu děje?" zavrčel přísně, ovšem jakmile spatřil vysílenou Galadriel a Talon, došlo mu to. „Ty jsi se úplně zbláznila, ne?" prskl po Talon. „Chceš se nechat zabít?" zamračil se a přistoupil k oběma ženám, aby zkontroloval, jak na tom jsou. Galadriel podepřel a na Talon se zamračil. „Nedělej hlouposti Talon, není to zapotřebí, přijdeme na to."

„Nevybíjej si na mě zlost, jen proto že tě naštval tvůj syn," zavrčela teď ona na něj, „a jo možná jsem se zbláznila! Možná jsem to prostě jen chtěla vyřešit takhle a co je na tom!" prohrábla si frustrovaně vlasy. Bylo vidět, že není ve své kůží, že to není tak úplně ona, ale že z ní mluví, to co jí proudilo v žilách.

Zamračil se. „Nic si na tobě nevybíjím, jen o tebe nechci přijít a nechci ani sledovat to, jak se ničíš!" opětoval jí nazpět stejným tónem. Galadriel chtěla něco říct, ale Thranduil ji přerušil. „Ne, najdeme jiné řešení, nejlépe nějaké, při kterém nepřijde Talon o život."

Talon se jen rozesmála, ale nebyl to její smích, ten který on dobře znal. Teď zněl jinak. „Nechceš sledovat, jak se ničím? A co říkáš na tohle," přešla k němu blíž, temnota už postoupila přes paže na ramena a šířila se už na krk. „Víš, jak mě teď tohle ničí zevnitř? Nemáš ani ponětí."

„Vím, že je něco špatně, ale nevím, co mám zatím dělat, prozatím bych se rád držel jen toho zlatého pravidla neumřít," zabodl se svým modrým pohledem do jejích očí. „Tak nevyváděj hlouposti," zavrčel.

Nadechovala se k tomu, že mu něco odpoví, ale nakonec neřekla nic. Jen se otočila a bez jakýkoliv dalších slov jemu, či snad Galadriel, která je mlčky sledovala, odešla pryč. Cestou si pobrala svoje věci a došla až do svých komnat, nezapomněla však pořádně třísknout dveřmi. Hodila tašku na stolek a vytáhla z něj svoje oblíbené vytahané černé tričko. Svlékla si věci, co měla na sobě, nechala si jen kalhotky a k tomu dooblékla ono triko, které si připravila. Poté se odebrala k posteli, kde si lehla na bok, zády ke dveřím. Snažila se aspoň trochu soustředit, aby to, co jí kolovalo v žilách zase zmizelo. Ale ač se snažila sebevíc, nic se nedělo. Tiše zanadávala.

Poté, co odvedl Galadriel do jedné z komnaty aby si odpočinula, se vydal za Talon. Nechtěl jí nechávat v tomhle naladění, ne teď, ne už žádný další den. Cítil strašnou potřebu být u ní. Zaklepal na dveře a vešel dovnitř. Pohled mu padl okamžitě na ní, jak ležela zády k němu. „Talon," hlesl tiše, ale když se mu nedostalo odpovědi, tak si přisedl na postel. „Talon mrzí mě to, nedovedu si představit, čím si procházíš, nedokážu to, jediné co chci je, abys byla v pořádku," zašeptal, „já vím, jsem strašný paličák, to skutečně ano," ušklíbl se sám nad sebou, „ale pokud tím ochráním tebe, budu jím dál a rád," nasucho polkl, dál se ale nenatahoval, jen seděl a hleděl na ní. „Ztratil jsem spoustu lidí a spoustu citů, a teď, když se mé srdce zase začíná otevírat, nemůžu ztratit tu jedinou, které jsem se podvolil, nechci a nemůžu tě ztratit, neodpustil bych si to, protože pro mě znamenáš víc, než si můžeš myslet. Přirostla jsi mi k srdci, dostala jsi se do něj a nedostanu tě z něj, ani kdybych chtěl," přerývavě se nadechl. Bylo to tady. Velký král elfů tady plakal jako malé dítě. Setřel si slzy do hřbetu ruky a zadíval se na ně, snad jako kdyby tomu sám nemohl ani uvěřit. Když mu ale nadále neodpovídala, zvedl se k odchodu, už nějak se smiřujíc s tím, že neobstál.