Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

38. Co mám podle tebe dělat

Mladá elfka Lenais třídila v kuchyni bylinky, které ji donesli. Různě je zpracovávala, vázala a dávala sušit a u toho si prozpěvovala jednu starou elfskou píseň.

Nasius vešel do kuchyně a se zívnutím se sesunul na jednu z židlí. Byl po dnešku vcelku unavený, a ještě aby ne. Den se ještě ani nechýlil ke konci, a on už by dal cokoliv za koupel a postel. Prsty si promnul oči a znaveně zamžoural před sebe. „Nemáš tu něco k jídlu, Len? Něco bych snědl," prohodil k dívce. Znal jí, několikrát se už s ní potkal a jako jednu z mála jí měl v oblibě.

„Něco ti donesu, je toho dost," usmála se na něj, když ho viděla a hned zašla vedle do místnosti a když se vracela nesla s sebou plný talíř jídla, který následně položila před něj. Ještě mu do sklenky nalila víno a pak se posadila zpět na své místo a pokračovala ve své práci. „Tak jsem slyšela, že jsi dneska trávil den s královnou," uculila se elfka.

Uznale se podíval na jídlo před sebou, do kterého se hned pustil. „To je pravda, ano," přitakal souhlasně, „a nelituji toho, jen je toho moc, a začínám být unavený," přiznal se Nass.

„To víš, motat se kolem někoho, kdo se ti líbí dá docela práci," uculila se Lenais a svazovala další bylinky. Nasse znala a také věděla o tom, jak moc toužil po trůnu, přece jen je jednou slyšela s Rye mluvit a když se ho pak na to zeptala, nepopřel to.

Nasius se na elfku zamračil, jako kdyby snad řekla něco, co neměla, ale nakonec nad tím jen zavrtěl hlavou. „Tomu nemůžeš rozumět, Len," prohodil pouze, házíc si do úst kuličku vína, pohodlně se zapřel do židle a přehodil si nohu přes nohu. „Nepopírám to, že je královna krásná, ale až moc vznešená, pro někoho, jako jsem já," ušklíbl se.

„A čemu nerozumím? Že se ti líbí, že bys jí chtěl? A co, že je královna a ty jen velitel stráží, není to v tomhle nakonec jedno?" mrkla na něj. „Jestli takhle budeš přemýšlet dál, nakonec ji dostane někdo jiný a věř mi, že v pevnosti nejsi jediný, koho okouzlila."

Nasius okamžitě zpozorněl. „Koho?" Byl by dokonce i schopný svou konkurenci eliminovat, bylo-li by to potřebné. Dokonce přitom vyskočil i ze židle, jak jej ten fakt nadzvedl. „A co mám tedy podle tebe dělat? Ona je královna! A jak říkáš, já JEN velitel stráží," schválně dal důraz na to jedno slovo a pak začal nervózně přecházet sem a tam.

Len pozvedla jedno obočí, když vyskočil ze židle jako čertík z krabičky. „Byla krásna už předtím, ale po proměně jako kdyby zkrásněla ještě víc a to co nosí na sobě, kdo z mužů by se za ní neotočil," pronesla sledujíc elfa přecházet po kuchyni, „půlka mužů skoro slintá, když ji vidí a vím, že jsou i odvážní jedinci, kteří se budou o ni snažit. Tak se sakra seber jestli jí chceš. Ano jsi velitel stráží a také celého vojska Nassi, to přece není málo," napila se vína, „a co máš dělat? Chceš vážně radu ode mě? Fajn, jen mi řekni, co chceš víc, trůn nebo jí?" zeptala se.

Nasius se zarazil a pomalu došel k elfce. Opřel se o stůl vedle ní a zadíval se jí zpříma do očí. „Myslím že odpověď znáš dobře, jako kdyby mi šlo o něco, jako je láska. Dostat se k ní by znamenalo skvělý postup vzhůru, a až budu mít trůn, bude jedno, jestli se královně stane nějaká nehoda nebo ne, kdo ví," zaculil se. Možná, že ji svěřoval až moc velká tajemství, ale stejně tak jako znal ji, tak znal i její příbuzné a sama Len věděla, že pokud by se mu pokusila postavit, tak by to dopadlo zle.

Len se usmála a hleděla na něj. „Přemýšlíš dobře, ale nezapomeň od koho čerpáme sílu a tu trochu moci, co dokážeme ovládat. Od ní. A pokud se jí stane nehoda, jak říkáš, co nám zbude? Vím, že ti jde o trůn, ale také jako žena poznám, že ti není lhostejná ani ona, takže mi tu prosím tě nevěš bulíky na nos," uculila se. „Možná ti poradím lépe, co udělat," mrkla na něj.