Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

10. Vy mě dokážete dostat domů?

Tal se zarazila, prudce se otočila zpět k elfce a podívala se na ni. Pak jen nesouhlasně zavrtěla hlavou. Nechtěla věřit tomu, co jí řekla. Nemohla. Protože pak by si musela připustit i fakt, že sny, které mívá, které jí skoro noc co noc děsí. Ty, ve kterých ničí celou Středozem, jsou pravdivé. A to nechtěla.

Povzdechla si. „Je toho potřeba spoustu zjistit, ale obávám se, že tyto odpovědi nebude možno nalézt tady," pronesla. Thranduil pokýval hlavou. „To vím, Legolas říkal, že tady nic nejspíš nebude," chtěl něco ještě říct, ale Galadriel mu do toho se zdvižením ruky skočila, „nemyslím tady, jako ve Hvozdu," pověděla a podívala se na Talon, „myslím v tom světě, odkud přichází Talon," uvedla na pravou míru.

„Vy chcete hledat informace na Zemi?" zeptala se zvědavě a hleděla na elfku před sebou. „Ráda bych pomohla najít co potřebujete, ale já sama netuším, jak jsem se sem dostala, natož jak se vrátit zpátky domů. A navíc, ani vlastně nevím, co bych měla u nás hledat nebo koho."

Legolas to všechno tiše sledoval a pak se sám do toho vložil. „Pokud tedy paní Galadriel, ví jak tě dostat zpět na tvůj svět, dám ti jména těch, kteří tam žijí nebo žili," pronesl, hledíc na dívku.

Tal jen přikývla. Najednou jí svitla naděje. „Vy mě dokážete dostat domů?" zeptala se s nadějí v hlase vznešené elfky.

Usmála se. „Ano, to dokáži, ovšem nebude to nastálo," pronesla po chvilce, „budeš se muset vrátit, tvé pouto se Středozemí je velice silné, a stejně by si tě náš svět dřív nebo později opět přivolal," pronesla.

Thal, který vše mlčky poslouchal se ale zamračil. „A co když se jí něco stane? Nenechám jí vrátit se samotnou a ten úkol jí nechat řešit, půjdu také," prohlásil nekompromisně.

„Pouto? Jaké já bych mohla mít pouto," nechápavě se podívala na Galadriel, pak se ale zarazila, když slyšela co Thal prohlásil. Přešla proto až k němu. „Co by se mi mohlo stát u mě doma? Žiju tam 30 let, pro mě je to úplně normální," pousmála se na něj „to spíš já bych se měla bát o tebe, že chceš jít se mnou. Koukni jak jsi reagoval, jen na můj mobil, co budeš dělat až uvidíš, to všechno kolem," aniž by si to uvědomila, jako kdyby ti dva nebyli ani poblíž a nekoukali na ně, vzala Thala lehce za ruku, „chci jen říct, že," odmlčela se na chvíli a pohlédla mu do očí, „se o tebe bojím," zašeptala.

Ušklíbl se a stisk jí opětoval. „Nemusíš mít strach, tvůj svět se budu snažit pochopit a respektovat," pronesl, aby jí přesvědčil, ale stejně si myslel, že to nebude tak jednoduché. Pak se otočil na Galadriel. „Kdy máme vyrazit?" optal se jí.

Elfka střelila pohledem z Talon na Thala, pak na Legolase a opět na krále. Pak sklopila hlavu na znak poklony. „Kdy jen budete chtít, čím dříve, tím lépe," pověděla.

„Tvůj svět jsem přijala, i když to nebylo jednoduché. Jenže já měla to malé plus, že u nás o těchto věcech čteme v knihách a jsou o tom filmy a prostě se o tom tak nějak ví a i když je realita trochu jiná. Ale u vás není o Zemi ani zmínka a pro tebe to bude docela šok," pronesla. Když se otočila na Galadriel a Legolase a viděla jejich pohledy, její překvapený a jeho zamračený, došlo jí, co udělala. Celá zrudla a pustila Thalovi ruku. Tiše zaklela. „Jak dlouho budu moct zůstat doma?" zeptala se raději hned, aby tak zakryla své rozpaky.

Thal si jen odfrkl. „Určitě to nebude nic, co bych nezvládl, viděl jsem už spoustu věcí," pronesl odhodlaně a protestujíc proti její odtažitosti, jí za ruku po chvilce znovu, tentokrát on, chytil. Ať si Galadriel i Legolas myslí, co jen chtějí. On tu byl král.

Galadriel se podívala na Talon a pousmála se. „Hádám tak na dva dny, pak se vrátíš zpět, takže by sis měla pospíšit, vy oba," pokynula hlavou i Thalovi.

Pozvedla jedno obočí a vzhlédla k němu. „Fajn, buď si tedy tvrdohlavý a pojď, ale varuju tě, jestli přijde a věř, že přijde na onu větu „Já ti to říkala", budeš mlčet," mrkla pak na něj a pohlédla na jejich spojené ruce. Nechala to být i když se cítila nesvá. „Jen dva dny?" zeptala se po chvíli Galadriel, „to je docela málo doufala jsem, že déle," povzdechla si, její domov jí moc chyběl.

Chtěl se ohnat svou oblíbenou větou, že on je král a nikdo mu poroučet nebude, ale pak mu došlo, že to přeci je jen její svět, ne jeho. Jen si proto povzdechl a své ego pro tento moment umlčel. „Dobře, jak chceš," pokynul hlavou a počkal, co řekne Galadriel.

Ta si povzdechla. „Kéž by to šlo má milá, chápu, že ti domov chybí, ale tohle není v mé moci," posmutněla.

Smutně sklopila hlavu. „Ano domov mi velmi chybí i můj život a práce. Váš svět je krásný a zajímavý, ale já se zde stále cítím jen jako nezvaný host," řekla jí a letmo se pousmála, „ale i dva dny postačí. Snad tedy najdeme, co potřebujeme."

„Nechám sepsat informace, které budete potřebovat," zamručel Legolas, rozloučil se s Galadriel a pak se odebral pryč.

Thal i Galadriel mu pokynuli hlavou, než se na ně elfka otočila. „Přichystejte si sebou nějaké věci, hlavně spisy, co jste našli, ať víte, co hledáte, máte přeci jen málo času," podotkla, „až budete připraveni, počkám u bran," pověděla s úsměvem na rtech a pak se i ona vydala k odchodu.

Thal sevřel i Taloninu druhou ruku a trochu se zamračil, pak se ale zase pousmál, jako kdyby nad něčím uvažoval. „Tohle zvládneme," pověděl.

Pohlédla na něj. „Zřejmě ti nevymluvím, že bude lepší, když půjdu sama viď?" zeptala se. „Jsi hrozně tvrdohlavý," dodala, spíše jako fakt. Těšila se domů, doufala jen, že všechno vážně zvládnou, především on.

Usmál se. „Chytrá," pronesl tiše a sklonil se, aby jí mohl vtisknout polibek na čelo. „Vyrazíme ale co nejdříve," rozhodl, „pokud je to tak vážné, že kvůli tomu přišla i paní Galadriel, neměli bychom otálet," oznámil jí a poupravil si tuniku.

Raději se nebavila o tom, jak vážně to asi bylo, stále jí totiž v hlavě zněla její slova. „Já myslím, že bude nejlepší udělat to brzo ráno, přece jen objevit se u nás ve dne bude praktičtější a hlavně bezpečnější. Nevíme, kde se objevíme a já nechci riskovat," koukla na něj nahoru, přece jen byla proti němu dost maličká. „A musím si vzít svou tašku, mám tam peníze a klíč od domu a oboje budeme potřebovat, pokud se chceme dostat ke mně."

Pokýval hlavou. „Tak tedy zítra ráno, ale ne později," pronesl přísně a souhlasně se na ní pousmál. „Vezmeme vše, co bude potřeba," kývl hlavou a pak se ale zamračil. „Vypadáš rozhozená, děje se něco?" optal se a pak se ušklíbl, „tedy krom toho, co víme?"

Přikývla. „Co tím myslíš, kromě toho co víme?" pozvedla obočí a sledovala ho. Nechtěla mu moc říkat pravdu, ani o svých snech, ani o tom, co jí Galadriel řekla. „A jsem v pořádku, to se ti jen něco zdá," pousmála se sladce.

„Myslím tím krom toho, co nám řekla Galadriel a Legolas," pronesl, ale jakmile mu řekla, že je vše v pořádku, pro tentokrát se jí rozhodl uvěřit, ačkoliv měl jisté obavy. „Dobrá tedy," pronesl a nadechl se, „když to teď máme odbité, co takhle projížďku na koni?" zazubil se na ní.

„Víš, že už to umím a tak se nebudeš moct bavit," culila se na něj i ona, „fajn tak, jdeme," oba si to tedy zamířili do stáji, kde na ně už kupodivu čekali jejich koně, zcela připraveni, jen vyrazit. Talon přešla ke své oblíbené kobylce a pohladila ji. „Ahoj holka, ráda tě zase vidím," pousmála se, za tu dobu, si jí velice zamilovala.

Thal se zazubil. „Však ono se najde něco jiného," pronesl a vyšvihl se do sedla svého koně a hodil po ní uličnický úsměv.

Nelíbil se jí ten jeho úsměv, věděla, že měl něco za lubem. S úsměvem, se také vyšvihla do sedla, i když v šatech to bylo trochu obtížnější, jezdit v nich však uměla také. „Tak se ukaž," mrkla na něj, pobídla kobylku a už byla pryč.