Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

32. Máš právo mít pochyby

Hned jakmile stráž spatřila Nasiuse, běželi k Ryesse, aby jí ohlásili, že konečně dorazili. Ta když to uslyšela, s úsměvem se hned hnala do trůnního sálu, kde chtěla na vzácnou návštěvu počkat. Konečně se vše obracela v jejich prospěch a královna se vracela tam, kam patří. Procházela se sem a tam a netrpělivě je očekávala.

Talon se jen zmateně rozhlížela všude kolem. Moc se jí tohle místo nezamlouvalo, bylo tak pochmurné a temné. Smutné. „Tohle není můj domov," zašeptala trochu vyděšeně, „prosím nenechávej mě tu, odvez mě zpátky," nevědomky a snad tím, jak jí tohle místo děsilo, se k němu přivinula.

Nereagoval na její prosby, jakmile ale vjeli do stájí, sesedl a stáhl se sebou i Talon. Ke koni hned přiběhlo pár strážců, zatímco Nasius popadl Talon za paži tak, aby mu nemohla utéct a táhl ji chodbou směrem k místnosti, kde na něj měla čekat Ryessa. Už se nemohl dočkat až jí ukáže, že konečně uspěl, že konečně získal tu, o kterou tak dlouho usilovali.

Sykla bolestí, když ji držel pevně a skoro za ním klopýtala. „Nasiusi, prosím," žadonila a snažila se mu vytrhnout, leč marně. On jen mlčel a dál jí táhnul chodbou, dokud oba nedošli k velkým dveřím, které ihned dva strážní otevřeli. Nass i s Talon vešli dovnitř a když se tak stalo, dveře se opět zavřely. Talon si jen povzdechla.

Ryessa se spokojeně usmála, když je viděla. „Vítám tě doma, drahá Talon," došla až k nim a s úsměvem hleděla na dívku, před sebou. „Ani nevíš, jak moc jsme se na tento den těšili," dodala a pak svůj zrak stočila na Nasse. „Dobrá práce, věděla jsem, že to zvládneš," uculila se.

Nass se pousmál a konečně Talon pustil. Ustoupil o pár kroků od ní a pokynul Rye hlavou. „Bez tvé pomoci by se to nejspíš nepovedlo," přiznal a zlehka se na ni usmál. Pak pohlédl na Talon. „Sice jsme trochu soupeřili, ale nic zásadního, vše je v pořádku," pokynul elfce hlavou.

Rye se usmála. „To se dalo čekat, že bude vzpurná a bojovná," rozesmála se elfka a znova pohlédla na Talon. „Dovol, abych se představila, jsem Ryessa a budu ti ve všem pomáhat," usmála se, „uvidíš, že si zde velmi rychle zvykneš a budeš to brát jako domov, kterým to pro tebe už teď je."

Tal se zamračila. „Já dobře vím, kdo jsi, kdo oba jste," odstoupila od nich, „a nechci od tebe žádnou pomoc, nic. Jediné co chci, je abyste mi oba dali pokoj a nechali mě odejít. Nepatřím sem!" zavrčela.

Nass protočil očima a pohlédl na Talon. „Já vím, já vím, zdá se to být všechno jako ze zlého snu, ale věř mi, že z toho zlého snu jsem tě já dostal sem, do pravého opaku," zamručel, „i když ti bylo řečeno, že my jsme ti špatní, není to tak," podíval se na Ryessu, jako kdyby čekal, že ho podpoří, „máš právo mít pochyby, ale z těch tě rádi vyvedeme," usmál se nakonec na Talon.

„Na tyhle kecy vám seru, já se vrátím tam, kam skutečně patřím a věřte, že tohle místo, to není," mračila se na oba.

„Nasius má pravdu, tady jsi v naprostém bezpečí, jsi mezi svými, nám můžeš věřit," usmála se na Talon elfka, s její povahou už byla obeznámena a věděla, že to nebude lehké. No i tak věděla, jak si s ní poradit. „Víš co, jsi určitě unavená a budeš se chtít určitě převléknout a dát se dohromady, co kdyby sis šla odpočinout do komnat, které jsou pro tebe připravené a později si všichni dáme večeři, určitě jsi hladová a žíznivá," Ryessa pokynula rukou a hned se vedle ní objevily dvě mladé elfky, jenž měly za úkol odvézt Talon do komnat a to také udělaly. Tal nejdřív nechtěla, ale nakonec přece jen šla, jen aby byla co nejdál od obou elfů.

Nass sledoval, jak Talon odvádějí. Chvilku počkal, než se otočil na Ryessu. „Přísahám ti, že jestli bude takhle vyvádět pokaždé, tak se stane něco hodně ošklivého," zavrčel a obešel ji, aby si mohl sednout na jednu ze židlí a nalít si do poháru víno, „musíme na ní zapracovat co nejdříve, nejen kvůli tomu, že každou hodinou je jejich pouto silnější, ale taky proto, že je děsně otravná," zhodnotil a napil se.