Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

23. Pomohla bys mi?

Bylo už dopoledne a slunce zářilo vysoko na obloze, ale Tal byla po minulém dni unavená natolik, že ještě nevstala. Poklidně spala na břiše, s jednou nohou lehce pokrčenou. Když se mírně zavrtěla, shodila tak ze sebe přikrývku. Jediné co teď potřebovala byl spánek a odpočinek, sice neměla zlé sny a její temnota díky bohu spala, ale i tak se občas cítila až moc vysílená, jako kdyby něco podvědomě vysávalo její energii.

Thal si stejně jako ona dal se vstáváním na čase. Ležel vedle ní na boku čelem ke dveřím a zády k Talon, ještě stále spal, jelikož toho na něj bylo moc. Svou práci nestihl ani dodělat, neměl na to energii. Večer doufal, že to dokončí dnes

Ze spánku něco zamručela a otočila se k němu, kde ho zezadu objala. Pak pomalu pootevřela oči a zívla si. Spala dlouho a i tak si připadala, jako kdyby usnula teprve před chvíli. Pousmála se, letmo jej políbila na rameno. Chtěla ho nechat prospat, věděla, že toho má hodně, tak se tiše odtáhla a vstala. Protáhla se a po špičkách přešla vedle, kde si vybírala co na sebe.

I ten nepatrný dotek jej probudil. Neochotně rozlepil jedno, a pak i druhé oko, a když mu došlo, že už je bílý den, tak oči zase zavřel a přetočil se na záda. Rukama si promnul obličej a nechal na něm položené své ruce. „Kdyby se mi chtělo tak jak se mi nechce, tak už tu buduji nové království," přiznal se.

Chvíli přemýšlela co si vzít na sebe. Šaty měla ráda, ale dneska se na ně nějak necítila. Takže nakonec sáhla po hnědých kožených kalhotách, vyšších botách a bíle tunice s dlouhými rukávy. Vlasy si sepnula do drdolu. Pak se vrátila zpátky do pokoje a posadila se vedle něj na postel. „Ani mě se nic nechce. Cítím se jako kdybych zrovna přitáhla z boje," pohlédla na něj, „a omlouvám se, jestli jsem tě vzbudila."

Zavrtěl hlavou. „Mám slabé spaní, vzbudil bych se stejně sám," konstatoval a pak konečně sundal dlaně z obličeje. „Musím ještě dodělat nějaké záležitosti, nevím, kde budeš, ale pak si tě najdu," pronesl a zívl si.

„Dobře, já se budu někde toulat, dnes trénink vynechám asi, necítím se na něj," než však stačil něco říct, dodala, „a neboj se ven sama nepůjdu, slibuju," pousmála se na něj a pohladila jej po tváři. Viděla na něm, že je toho na něj jako na krále moc. „Lásko, máš toho hodně a sám jsi unavený, proč neřekneš Legolasovi, aby ti s těmi záležitostmi pomohl?" zeptala se.

Zavrtěl hlavou na gesto nesouhlasu. „Na to tahat ho do těchto záležitostí je ještě brzo, zatím zástava roli bojovníka, tak ať je to tak dál," zamručel. „Každopádně než se na to vrhnu, poležím si, protože jak jsem řekl dříve," zavrněl a otočil se na druhý bok, „já jsem tady král," řekl už v polospánku.

„Tak spi, ty můj sladký králi," zašeptala a dala mu pusu na tvář, „nechám ti poslat něco dobrého k jídlu," dodala a pak vstala. Tichým krokem se odebrala ke dveřím. Ještě jednou na něj koukla a pak vyklouzla z komnat ven. Mrzelo jí, že byl takový paličák a nenechal si pomoct od syna. Měla o něj starost.

Jen něco zamručel, opět propadal do světa snů. Netrvalo to dlouho, než znovu usnul mělkým spánkem.

Procházela se chodbami království a přemýšlela. Došla až na místo, kde vždy trénovala s Legolasem. Zrovna ho i viděla, trénoval s Tauriel a tak došla až k nim. „Jdeš pozdě," pronesl Leggy, když si jí všiml a hned i přestal s bojem. „Já vím, omlouvám se, ale dneska bych to vynechala, necítím se na trénink," odpověděla a koukala na oba. Tauriel si jí jen prohlížela. Ty dvě se viděly teprve podruhé. „Dobře tedy, ale počítej s tím, že zítra jedeš se mnou na hlídku," pousmál se, založil si ruce na prsou a sledoval Talon, „a mimochodem, otec je kde?" zeptal se, zvykal si na to, že ti dva tvořili pár. „Jo počítám, pojedu s tebou a pokud jde o Thala tak ještě spí," odpověděla.