Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

45. Já s válkou počítám králi

Thranduil nervózně přecházel po cvičišti a pozoroval výcvik svých vojáků. V posledních dnech dbal na to, aby byl jejich výcvik intenzivnější, už jen proto, aby byl schopen v případě nutnosti nějak obhájit Hvozd. To by byl schopen i bez toho, ale pokud Talon něco chystala, musel mít i nějakou rezervu navíc. Sem tam jej i píchlo u srdce, když mu došlo, že s ženou, do které se zamiloval musí bojovat. Dokonce to pro něj byla větší bolest oproti úmrtí jeho bývalé manželky. „Ty!" křikl po jednom mladém elfovi, „drž ten meč pořádně!" napomenul jej nevraživě. Mladík jen přikývl, načež se opět pustil do boje se svým sokem. Thal jen něco zamručel a dál si přecházel sem tam.

Galadriel, která nějakou dobu zůstávala ve Hvozdu, mířila za králem. Jakmile došla ke cvičišti, chvíli jen tak postávala opodál a sledovala výcvik, nakonec se však znova rozešla a zastavila se až vedle Thala. „Jak jde výcvik králi?" optala se sledujíc vojáky před sebou. „A jak se cítíte vy?" pootočila hlavu a pohlédla na něj.

Thranduil jen něco zavrčel. Pak se ale zastavil ve svém přecházení a zadíval se elfce do očí. „Přijde mi, že tahle generace je více a více neschopná, jako kdyby tomu tak osud chtěl a nedopřál nám dobré vojáky, zrovna když je potřebujeme," lamentoval, ale pak si povzdychl, „a nebo jsem jen zaslepený a mám strach z toho, co přijde," sklopil hlavu k zemi.

„Myslím, že je to spíše ta druhá varianta," povzdechla si a zlehka mu položila ruku na rameno, „a já vás plně chápu. I já mám jisté obavy," přiznala. Chtěla ještě něco říct, ale všimla si, že se k nim blížil Legolas.

„Otče," lehce se uklonil, když k nim došel, „hlídka na hranicích viděla skupinu jezdců blížících se ke království. Jde asi o 6 jezdců v pláštích s kápi na hlavě a mám zlé tušení, že je to Talon," pronesl s pohledem na Thala.

Thranduil se vyrovnal v zádech a zadíval se jak na svého syna, tak i na elfku. „Tak je to tady, myslel jsem si, že na sebe nenechá dlouho čekat," sykl. „Zůstaneme v paláci. Nebudu riskovat život svých vojáků. Na to dojde až když se odváží sem," pronesl pevným tónem, načež se otočil na patě a zamířil zpět do paláce. Věděl, že pokud by se něco dělo, tak mu dají jeho vojáci, jež stojí na stráži vědět.

Legolas se spolu s otcem a Galadriel vydali dovnitř, nelíbila se mu celá tahle situace. Především měl ale obavy o otce, už jen kvůli tomu, že po tom všem měl stát tváří v tvář Talon.

...

Talon zastavila koně a rozhlížela se kolem. Tušila, že poblíž bude hlídka, určitě už všichni věděli, že se blížili, proto jen tiše vyčkávala a poslouchala. „Zdá se, že překvapení nebude, už o nás vědí. Uděláme to tedy jinak," ušklíbla se hledíc na Nasse a stráže, jež je doprovázeli.

Nasius se k ní zlehka naklonil. „Zasvěť mě, sladká královno," zašeptal, snad i svůdně a s dlaní na jílci meče se rozhlížel kolem sebe, byl v pozoru, kdyby přeci jen i Thal něco chystal.

Dívka na něj pohlédla a usmála se. „Pošlu vás tam napřed a sama se objevím až po chvíli. Nikdo z vás však nebude útočit, to je rozkaz," pronesla, „tohle je zdvořilá návštěva takže se tak budeme všichni chovat, rozumíme si?" sledovala je všechny.

Nasius, stejně jako tak zbytek vojáků, se na ni zadívali a přikývli. „Rozkaz, královno," pronesl Nasius a stále v pozoru se vydal směrem, který jim Talon určila.

Thranduil, jako kdyby je snad očekával. Seděl na svém trůně, ve svém královském, dlouhé, stříbrno-rudém oděvu. Na hlavě měl posazenou svou korunu a v rukou svíral královskou hůl. Čekal, kdy se objeví Talon, jako kdyby její přítomnost v sídle cítil. Pohlédl krátce na Legolase a Galadriel, jež postávali pod trůnem, o něco pozornější, než byl on.