Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

13. Je to nádherné | 𝟏𝟖+

Povzdechl si, jeho domněnky byly pravdivé. Chvilku vyčkával, než se i on zvedl a vydal se za Talon. Netrvalo mu dlouho ji najít, hned, jak se k ní dostal, se posadil za ní, obmotal jí ruce kolem pasu a položil hlavu na rameno. Dotkl se citlivého tématu a nechtěl jí teď nechávat samotnou. „To je mi líto," špitl pouze, ale pak se opět podíval na oceán před sebou. „Tohle je taky krásné, já vidím většinu života jenom les a to je vše," podotkl, když sledoval vodu před sebou.

Jen co ho ucítila za sebou, hned se mu schoulila v náručí. Nechápala jak to dělal, ale pokaždé jí dokázal nějak uklidnit, jako tehdy, když jí zpíval. Měl na ní zvláštní vliv. V jeho blízkosti měla pocit, že je zase celá, že už není jen prázdná schránka. A i když si to uvědomovala, nechtěla si to přiznat, bála se. Bála se pustit si ho více do srdce, věděla, že jejich světy jsou jiné a dřív nebo později je to rozdělí, když se bude muset vrátit. Nemohla se zamilovat. Bránila se tomu i když to bylo čím dál těžší. Stejně jako on koukala před sebe. „Ano je to kouzelné, ráda sem chodívám, hlavně západ slunce je nádherný. A je tu ticho a klid," pověděla a opřela si hlavu o tu jeho.

Pousmál se. „Stejně mi poslední dobou přijde že nejkrásněji je tam, kde jsem s tebou," zašvitořil tiše a vtiskl jí polibek na stranu krku pod ucho. Odtamtud pokračoval dolů, přes rameno, zvedl si jednu její ruku aby i tu mohl obsypat polibky a skončil až u její dlaně, do které jí zlehka políbil. Musel se sám pro sebe usmát. Takhle dobře mu nebylo velice dlouho.

Začervenala se a koukla na něj. Pohladila ho po tváři. „Jsi milý," pousmála se a vtiskla mu na tvář letmý polibek, „mě je s tebou taky moc hezky, jak už dlouho ne," přiznala a objala ho kolem krku. „Thale, můžu se na něco zeptat? Uměl by sis představit, že bys tu se mnou zůstal?" optala se.

Usmál se, ale jakmile mu položila tu otázku, tak si povzdechl. „Je to tu hezké, to se musí nechat, ale," zarazil se, „mám své království, nějakou vazbu vem klidně čert, ale jsem tam králem, nemohl bych jen tak zmizet, navíc Legolas je sice chytrý a důvtipný, ale do role krále se bude ještě nějakou dobu dostávat," podotkl a zadíval se před sebe.

Ještě dřív než se zeptala, věděla, že něco takového odpoví. „ To chápu," řekla tichým hlasem. Chvíli na něj koukala, než se také zadívala před sebe. Slunce zrovna zapadalo za obzor a zbarvilo oblohu do krásných barev. Lehce se pousmála, tyhle okamžiky měla ráda. A zrovna tenhle, s ním, si chtěla užít a hlavně zapamatovat.

„To ale neznamená, že bych se sem rád nevracel, ale zkrátka domov je domov," pověděl tiše pak se postavil a protáhl se. „Víš, že jsem v moři ještě nikdy nebyl? Ano, plavil jsem se na lodích a tak, ale nikdy jsem nezkusil si v něm zaplavat, půjdeš se mnou?" než by ale stačila odpovědět, tak proti ní vykopl vodu od břehu a pobaveně se zasmál, když si s potěšením všiml že jí celou zmáčel.

„Tohle ti nedaruju," se smíchem se postavila a udělala přesně to samé, jen její proud vody, který na něj vykopla, byl větší, protože to udělala dvakrát za sebou. „A teď kdo je tady víc zmáčenej," rozesmála se ještě víc a sledovala ho. Čekala, co si zase vymyslím, přece jen jeho úsměv mluvil za vše.

Snažil se před studenou sprchou krýt, ale nakonec rezignoval. Jen se na ní podíval a nahodil uličnický výraz podobný výrazu malého, rozjařilého kluka, určitě ne prastarého krále elfů. Než se mohla Talon jakkoliv nadít, doběhl k ní, doslova si jí přehodil přes rameno a svižným krokem mířil dál do větší hloubky, až když stál po pas ve vodě, s dívkou prásknul o hladinu, nesnažíc se ani zadržet pobavený smích.

Nestačila ani nic udělat a už byla pod vodou. Když vyplavala, vykašlala přebytečnou vodu, kterou tak trochu spolkla víc než chtěla. Následně na to se znova rozesmála. „Takže ty takhle jo, však počkej," uculila se a když se zase jen smál, strčila do něj. Thal jen zavrávoral a poté sebou i on praštil do vody. Teď se bavila Talon.