Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

3. O tvém osudu rozhoduji já

Thranduil si k sobě nechal zavolat Talon hned další den. Skoro celou noc nespal, snažil se přemýšlet, přijít na to, kde se tu ta dívka mohla jen tak z ničeho nic vzít a co má společného s jejich lidem. Přeci jen, o prolnutí světů slyšel, to ano, ale nikdy toho nebyl svědkem. Spíš o tom četl jako malé dítě v dávných bájích a pohádkách. Tím ale, že se to nejspíše ve skutečnosti stalo, byl více než fascinován. Nechal tedy přinést o jednu číši navíc a ta byla společně s tou jeho a džbánkem vína položená na stolečku v prostředku místnosti.

Talon se hned po probuzení lehce opláchla, na to, že byla v jiném světě a milion věcí jí nedávalo smysl, měla poměrně dobrou náladu, zřejmě na tom měl podíl dobrý spánek v docela kvalitní posteli. Cestou zpět si ze stolu vzala nějaké ovoce a když se posadila na postel, aby si zapletla vlasy do copu, pomalu z něj uždibovala a přemýšlela. Když dokončila své dílo, vstala a přešla k místu, kde byly nachystané šaty, přesně věděla, které si na sebe vezme. Odložila košilku, ve které spala a pomalu se oblékala do šatů. Ty byly celé světle modré barvy, s vlečkou dlouhou, že i s její výškou je lehce potáhne za sebou. Oblékla si je a pousmála se, skoro je ani necítila, jak byly lehounké, rukávy byly delší a hezky schovávaly ruce i ramena, za to výstřih ten spíše odhaloval, stejně jako vykrojené boky, ale to se jí na tom líbilo nejvíce. Řekla si, proč jimi nepoškádlit krále. Ještě se popravila a když pro ni přišli, následovala je. Cestou se rozhlížela všude kolem, její zvědavost, byla stále větší a větší jak to tady asi vypadá. Po chvíli došli na místo, stráže otevřely dveře a ona vešla dovnitř. 

Thranduil švihl pohledem ke dveřím a musel se velice přemáhat, aby na Talon nezůstal viset pohledem. Hlavně tedy na jejím výstřihu. Odvrátil se a se ztěžknutým dechem se nadechl. „Prosím, posaď se," pokynul jí k místu na židli u stolečku, než se otočil i on a přišel k ní. Na sobě měl tuniku v barvě šedé, protkávané stříbrnou nití, vlasy měl jako vždy volně rozpuštěné kolem ramen a zad a kolem ramen měl přehozený rudý plášť. Posadil se na místo naproti ní a oběma nalil víno. „Spala jsi dobře?" optal se stroze.

Musela se uculit, když viděla jak se zatvářil, když jí spatřil, velmi dobře si toho všimla. „Oproti předminulé noci, přímo královsky," mrkla a lehce si poupravila šaty. Hned na to svůj zrak opět upřela na něj. „Za to ty vypadáš, jako kdybys oka nezamhouřil. Copak ti nedalo spát?" usmívala se sladce a měřila si ho pohledem, ač nerada, musela uznat, že i když to byl elf, tak to byl vážně pořádný kus chlapa. 

Nadzvedl jedno obočí. „Způsobila jsi tu celkem rozruch, musí se to nějak vyřešit, přeci jen, někoho jako ty tu nemáme každý den," pronesl a naprosto přešel ten fakt, že mu už i začala tykat. Nechtěl se k tomu vyjadřovat, nejspíše by to zase skončilo nějakou menší hádkou. Pokud o ní něco věděl už teď, bylo to to, že byla zatraceně tvrdohlavá. A nejenom to, tvrdohlavá a zároveň překrásná.

Zasmála se. „No na rozruch jsem mistr. Bez toho by můj život byl naprostá nuda. A nudu já nesnáším. Takže většinou ano, způsobuji rozruch a to nejen svou drzostí, ale i zvědavostí a nejen tím, prostě se stačí někde jen objevit, tak jako teď a tady i když tohle bylo vážně neplánované," pronesla s úsměvem a sledovala ho.

Souhlasně pokýval hlavou a předklonil se, aby mohl jak sobě, tak i Talon nalít do číše červeného vína. „Prosím," poposunul sklenici blíž k ní a pak se na ní zadíval. „Vyprávěj mi o svém světě, v čem je tak jiný?" vyzval jí, teď už se zájmem.

„Děkuji," opatrně si vzala číši s vínem a lehce se napila, byla překvapená, když chutnalo lépe než některá vína, co znala na zemi. Poté sklenku položila na stolek před sebou a pohlédla na Thranduila. „Jiný je v mnoha věcech, v oblékání, bydlení, v technologii, to je to, čemu říkáš černá magie, jako mému mobilu," pousmála se, vzpomněla si na jeho reakci, „takových věcí máme všude plno. Celé naše obydlí je propojené technologii a nejen to, ale vlastně celičký svět. Třeba nepoužíváme svíčky nebo louče, abychom měli světlo, jako vy. My máme elektřinu, tomu se říká zdroj světla a ten napájí spoustu věcí, aby fungovaly. Když nevíš o čem mluvím, je těžké si to představit nebo ti to popsat, tohle člověk musí zažít, aby to pochopil," napila se znova vína a přemýšlela jak to říct. „Náš svět je chaotické místo, ale když se v něm naučíš žít, přijde ti velmi krásné. Lidé kdysi žili na hradech a v chatrčích, ale postupem času se zdokonalili a dokázali neuvěřitelné věci. Představ si, že vám tady cesta trvá z nějakého místa na další několik měsíců nebo týdnu, ale stroje, které máme to zvládnout v řádu hodin. Je to neuvěřitelné. Lidé se dostali i ke hvězdám, na měsíc. Žijí v domech, které se tyčí až do nebe. Měst a vesnic je tolik, že si to neumíš ani představit a jsou plné lidí, doslova jsou to mraveniště. Všude je tak moc lidí. A i přesto existují na zemi místa, která jsou lidmi nedotčená, stále si drží svou divokost a volnost. Je to jako ráj na zemi," vyprávěla mu zasněně, hned si vzpomněla na svůj poslední výlet, do takové části světa.