Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

28. Budu se o tebe bát

Vstala velmi brzy, aniž by probudila Thala. Už nějakou chvíli seděla před krbem a přemýšlela. Dávno byla oblečená do světle zelených přiléhavých kalhot, bílé delší košile s dlouhým rukávem, hnědou koženou vestou a vysokými botami hnědé barvy. Vlasy si nechala zapletené do jednoho copu. Přes opěradlo lenošky měla přehozený zelený plášť s kápi a položený svůj meč v pouzdře. Stále si nebyla jistá tím, zda má jít. Váhala. Nervózně si pohrávala s prsty na rukou a zírala před sebe.

Thranduil se probral chvilku poté. Nejprve se převalil v posteli a plácl rukou vedle sebe do prostoru tam, kde by měla být Talon. Místo ale bylo prázdné, což ho donutilo i se zavřenýma očima se zamračit. Nespokojeně si povzdechl, ale oči neotevřel, nemohl tušit, že Talon sedí kousek od něj. Proto se přetočil na bok a s nevrlým zamručením objal polštář.

Ze zamyšlení jí vytrhl zvuk za ní. Pootočila hlavu a musela se pousmát, když ho viděla objímat polštář. Vstala, popošla k posteli a hned se posadil na její okraj, poblíž místa, kde ležel Thal. „Měla bych snad žárlit?" pronesla tichým hlasem a uculila se při tom pohledu.

Thal, který nečekal její přítomnost, sebou silně škubl a pak si jí sjel pohledem od hlavy až k patě. „U Valar, ne, jen jsem myslel, že jsi už pryč," odfrkl si, „nerad zůstávám v prázdné posteli po ránu sám, to přece dobře víš," svraštil obočí a lehl si na záda, hledíc do stropu nad sebou.

„Ještě nejsem pryč, přemýšlela jsem a nechtěla jsem tě vylekat," sledovala ho, „vím, že jsi nerad v posteli sám po ránu, musím říct, že sis teda rychle zvykl," pousmála se a chytila jeho ruku, „slibuju, že zítra ráno tu sám nebudeš a navíc tě probudím něžněji."

Sevřel víčka, povzdechl si, ale pak k ní natáhl ruce. „Pojď ještě na chvilku ke mně," zaškemral a než stačila odpovědět, už si ji k sobě stáhl a okamžitě si jí přitáhl do objetí. „Za chvilku tě nechám jít," zavrněl, „možná," dodal ještě.

Se smíchem se mu přivinula do náruče a objímala si ho, jako kdyby to mělo být naposled. „Vůbec bych se nezlobila, kdybys mě nenechal jít," špitla s úsměvem na rtech, „uměla bych si představit lepší věci, co by šlo dělat," pohlédla na něj, pak se sklonila a lehce ho kousla do rtu.

Úsměv jí opětoval. „To já taky, ale přeci jen, nevypadalo by dobře kdybys na svou první hlídku přišla pozdě," mrkl na ní, ale i tak se přetočil tak, že ji uvěznil pod sebou a pro změnu on kousl do rtu jí.

Zachichotala se a své ruce si dala kolem jeho krku. „Ještě mám chvilku, než budu muset jít," potutelně se pousmála a pak si ho přitáhla k sobě k polibku. Předtím než měla jít, chtěla alespoň na malou chvíli cítit jeho rty na těch svých a jeho doteky na svém těle.

Sjel si ji pohledem a ušklíbl se. „Hm, když jinak nedáš," zazubil se a opět se přitiskl svými rty na ty její, laskajíc je v něžném, jemném polibku. Vkládal do něj vše, co cítil, hlavně ale svou lásku a strach, se kterým ji měl dnes nechat odejít. „Jestli tě nedoveze Legolas v pořádku," zavrněl mezi polibky, „tak pozná peklo na zemi," zasmál se. Říkal to ale s nadsázkou. Talon i svému synovi věřil.

„Ale doveze o to se neboj a i kdyby mě ztratil, já si k tobě vždycky najdu cestu, to přece víš," pousmála se a pohladila ho po tváři, „díky poutu, které spolu máme a naší lásce," teď to byla ona, kdo se k jeho rtům přitiskla těmi svými. Tak moc ho potřebovala. S láskou a něhou ho líbala, zatímco mu rukama bloudila po těle.

Legolas už nechal vše připravit, dokonce i čtyřčlenná stráž byla nastoupena, čekajíc na další rozkazy. Proto se odebral chodbami ke královským komnatám, aby vyzvedl Talon, která s ním měla jet. Došel až ke dveřím, nadechl se a následně na to zaklepal.