Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

41. Nemáte tu co pohledávat

Královna vstala již za rozbřesku. Minulý den si naplánovala spoustu věcí, které chtěla dneska rozběhnout. Proto se nehodlala zdržovat něčím, jako bylo vyspávání do pozdních dopoledních hodin. I hned co vstala se převlékla do černých přiléhavých kalhot, béžové košile a vysokých kožených bot. Opláchla se, vlasy si sepla do drdolu a vydala se ze své komnaty na nádvoří, kde měla mít další trénink s Rye. Potřebovala se se svou mocí sžít do takové míry, aby jí nikdo nedokázal porazit, ani Galadriel. Uměla ji ovládat, ale stále měla jist mezery, které prostě potřebovala vypilovat. Musela si být zcela jistá, že jí nikdo ničím nepřekvapí. Její plány prostě musely vyjít, tak jak si je plánovala.

Elfka už zde čekala, oblečená do černých, upnutých kožených kalhot a zelené tuniky. Když zaregistrovala přítomnost Talon, jen se otočila přes rameno. „Konečně," protáhla tiše a nakonec se otočila celá. „Spala jste dobře?" optala se s úsměvem, ovšem jed byl jak slyšet, tak i vidět na jejím obličeji.

Talon došla až k ní a jen se usmála, složila si ruce přes prsa a pohledem si elfku sjela odshora dolů. „Jsem královna a i kdybych přišla o hodinu později, tak tobě to může být jedno a ano vyspala jsem se dobře, což o tobě se asi říct nedá, když jsi tak jedovatá," schválně ji ještě popíchla. „Začneme nebo máš ještě něco na srdci?" provokativně se ušklíbla.

Ryessa se jen uculila. „Začneme, pokud se na to tedy vaše výsost cítí," usmála se a probodla ji vražedným pohledem. „Magii je těžké ovládnout, obzvláště tu temnou, chce to hodně kuráže a taky i jistou psychickou sílu a stabilitu," sjela si královnu pohledem od hlavy až k patě. I ona ji popichovala. A naschvál.

„Pokud narážíš na můj minulý život a mou lidskou stránku, tak to se neboj, po tom už není ani památky," uculila se, stačilo se jí jen lehce soustředit a oči ji potemněly, na rukou a krku se ji žily zbarvily do černa, což byl znak, že jí tělem proudí samotná temnota. „Řekni mi, copak tě tak naštvalo hm?" začala kolem Rye kroužit jako hladový lev. „Copak ti nedá spát a hlodá tu tvou hezkou elfskou hlavičku?" sykla posměšně.

Elfka ji nemusela ani sledovat. Nechtěla dát najevo žádnou slabinu a proto ani nenavázala oční kontakt. Držela si odtažitý přístup, ačkoliv byla královna mocná, Rye věděla, jak naopak s magií zacházet a proto strach moc neměla. „Je to jednoduché, vy a Nasius," pronesla zcela otevřeně.

Talon se rozesmála. „Tak odtud vítr vane, ty žárlíš," uculila se, lehce pohnula rukou a jako na povel se z ní linul proud temné magie, který se jako liána plazil po zemi směrem k nohou Rye, „proto ta otázka na můj spánek," s úsměvem dál sledovala elfku.

Ryessa se otočila na Talon a pouhým mávnutím dlaně, kterou poté držela napnutou směrem k zemi zabránila pramenu temné magie, aby se dál šířil. „Možná že ano, no, ne možná, ale určitě. Ono totiž, když někdo přijde na nové místo a začne někomu lézt do zelí, je to," zamyslela se a i ona se rozešla do kruhu stejně jako Talon, „hm, více než nevhodné," naklonila hlavu na stranu a zazubila se. Odmítala královně ukazovat, že umí být slabá, a v tuto chvíli možná i zapomínala na to, že Talon královnou byla.

Talon však nezůstala pozadu a svůj tlak zesílila tak, že se temná magie dala znova do pohybu a pomalu se omotávala Ryesse kolem nohou a postupovala výš. „Chceš tím říct, že ty a Nasius?" rozesmála se a její pokožka začala blednout. „Zvláštní je na tom ten fakt, že se nezmínil. To bude asi tím, že žádné vy není. Žárlíš, že tebe si ani nevšimne, zatímco se mnou strávil noc," znova pomalými kroky kráčela kolem ní. Temnota se pomalu stahovala kolem Rye, už ji neměla jen kolem nohou, ale i pasu. Mezitím se nebe zatáhlo a v dálce bylo slyšet hřmění.