Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

24. Bude zase příběh

Talon dodělala poslední koláče a dala je péct. Pak pohlédla na elfku. „To přece nevadí," pousmála se, „navíc je kouzelná," přešla k Amarien a dřepla si k ní. Začala jí pomáhat stavět stavebnici znova. „Napadlo mě, pokud bys někdy potřebovala pohlídat malou, ráda to udělám," poznamenala Tal s úsměvem.

Giri se zazubila. „To bych byla ráda, ona Amarien si tě i tak docela oblíbila, takže ani ona by neměla problém, že ano, sluníčko?" optala se malé elfky, která jako odpověď padla Talon do pevné náruče.

„A já si oblíbila tuhle malou princeznu," mrkla a objala maličkou, dala ji pusu do vlásku. Za Girithe a její malou dceru byla moc vděčná. Rozuměla si s elfkou a mohla konečně říct, že má tady nějakou přítelkyni. Chybělo jí to, když Thal pracoval, byla většinu času sama, ale pak poznala Giri a hned se cítila lépe. Ráda pobývala v její společnosti.

Giri se usmála. „Ona tebe taky, něco pro tebe i má, že jo Am?" usmála se na dívenku, která trochu nervózně spojila ruce za zády a nakonec z kapsáře vytáhla malou panenku z větviček, listů a kůry, která byla podobná Talon a beze slov jí i Talon podala. Hned pak ustoupila a schovala se matce za sukni. „Je stydlivá," zasmála se nad tím.

Talon si prohlédla panenku, kterou dostala a dojatě se usmála. „Tohle je opravdu moc krásné Am, to jsi udělala sama?" usmívala se. „Jsi opravdu moc šikovná." S úsměvem přešla ke stolu, kde už chladly koláče a vzala ten největší s tím nejsladším ovocem. „Někdo mi tady řekl, že máš ráda moje dobroty a já pro tebe mám tu největší," usmála se a sledovala Am.

Amarien sledovala koláč a oči se jí rozzářily samým štěstím. Natáhla se pro něj a okamžitě se do něj zakousla. „Hmmmmm! Děláš lepší koláče než maminka," pronesla s úsměvem. Giri se zasmála, a pohladila malou elfku po vlasech. „Je to zlatíčko, jak říkám," pronesla, ale pak se zarazila. „U bohů," zamračila se, „zapomněla jsem, že dnes mám pomoct při přípravě slavnosti Svitu Hvězd, přípravy jsou dlouhé a připravují se několik týdnů dopředu," zmizela jí z tváře veškerá barva a otočila se na Talon. „Bylo by nezdvořilé či nějak nevhodné požádat tě o pomoc při hlídání Amarien?" pronesla.

Slova Amarien jí velmi těšila. Pohladila ji po vláskách a usmála se na ni, pak svůj pohled směřovala na Girithe. „Určitě ti moc ráda malou pohlídám, vezmu koláče a půjdeme za dětmi, budeme si zase vyprávět pohádky, takže se neboj," mrkla na elfku, „my si to užijeme, viď Am," uculila se na holčičku a pak přešla ke stolku, kde na větší podnos nakládala koláče.

Giri se usmála, poděkovala a pak se dala k odchodu. Amarien došla k Talon a zatahala jí za košili. „Půjdeš se mnou? Něco ti ukážu," vyzvala jí.

„To víš, že půjdu," pousmála se, do jedné ruky, vzala dobroty a druhou chytila Amarien za ruku, „tak mě veď zlatíčko, copak mi chceš ukázat?"

Amarien vyběhla lesním sídlem o dost dál, než teď oko dohlédlo, a jak by také ne, když místo, kam jí vedla, bylo schované za zelenými šlahouny břečťanu a dalších jiných rostlin. Vše zde vypadalo jinak než tam, kde byly předtím. Vše tu bylo zelené, krásné a svěží, dokonce sem tam i proletěl motýl. „Dneska je tu hodně dětí, rodiče pracují na slavnosti," pronesla a zatočila se kolem své vlastní osy.

Talon se rozhlížela všude kolem, tolik se jí tu líbilo. „V tom případě, je jen dobře, že jsme udělali tolik dobrot," mrkla na ni a šli dál, dokud neviděli hrající si děti. V některých poznala známe tváře, které potkávala už jinde a kterým vždy vyprávěla příběhy. S Am došli až k nim a když je děti spatřily, se smíchem se rozeběhli k nim.

Nějakou dobu už měl Thranduil svou práci hotovou, a teď hledal po království svou Talon. Stačilo mu doptat se pár elfů a stál už před obytnou částí Hvozdu. Usmál se a protáhl si ruce, pomalu se vydajíc směrem dovnitř.

Talon se usmála a jakmile měla hlouček dětí kolem sebe, dřepla si a nabídla jím sladké koláče. „Jééé dobroty," zazněl hlas malé elfí holčičky, načež se ozval i další, tentokrát kluka, který Talon už znal, „bude zase příběh," jásal vesele a cpal si už do úst první sousto. „To víte, že bude," mrkla na ně a pak se posadila na kmen stromu, Amarien jí seděla na klíně a sama se cpala koláčem, stejně jako ostatní děti, které teď již seděly před Talon v půl kruhu čekajíc, co si dneska pro ně připravila. S úsměvem na tváři se pomalu dala do vyprávění. Dnes to byla pohádka o Sněhurce. Děti jen tiše seděly s plnými ústy, hltajíc každé její slovo. Místy pokud to bylo třeba měnila hlasy a jindy zase vysvětlila, co je co, pokud nevěděly. Am se k ní přivinula a poslouchala pozorně. Občas se u nich zastavil někdo z dospělých pokud šel kolem a s úsměvem je chvíli pozoroval, než se opět vydal, kde měl. Talon vyprávěla dál celý příběh. „A pokud neumřeli, žijí šťastně dodnes," ukončila to těmito slovy a pousmála se. „To bylo moc hezké," usmívala se na ni Am. „A znáš jich ještě hodně?" ozvala se holčička sedící před Tal. „A kdo je vyprávěl tobě?" ozvalo se další zvídavé dítko po její pravé ruce. „Ano znám jich spoustu," mrkla na ně, „když jsem byla malá jako vy, mí rodiče mi je vyprávěli před spaním. Každý večer jinou pohádku na dobrou noc," odpověděla. „A co když už nám všechny řekneš? Co nám budeš vyprávět pak?" ozvalo se znova z hloučku malých zvědavců. „V tom případě si pak nějaký příběh vymyslíme společně," usmívala se na ně. Jen co to dořekla, ozvalo se skoro jednohlasné, ale radostné „ano", hned na to se všechny děti seběhly kolem Tal a objaly jí. Tohle jí opravdu dojalo.

Netrvalo to ani moc dlouho, co Thal Talon spatřil. Viděl jí sedět v hloučku dětí, které kolem ní tvořily doslova kruh objetí, a klidně je pozoroval. Pak se posadil na jednu z větví a pozoroval tiše, co se bude dít dál.

Po chvíli si děti zase sedli kolem ní. Až na Amarien, která jí opět seděla na klíně. „Takže si můžeme vymyslet cokoliv budeme chtít?" zeptal se jeden z elfích chlapců. Přikývla. „Naprosto cokoliv, co jen si budete přát," dodala s úsměvem. „Tak to chci být velký bojovník, který bude bojovat s draky," očička mu zazářila. „A já budu mít magickou moc a budu s ní pomáhat ostatním," vložila se do toho holčička, sedící před Tal. „A já budu král," ozval se další," a já budu bojovat se zlými skřety," postavil se další chlapec, vzal do ruky malou větev a dělal, že je to meč, ten který chtěl být bojovník se k němu přidal a hned si začali hrát, stejně jako ostatní, kteří si vymýšleli své postavy. Talon se postavila a s úsměvem je pozorovala, pak pohlédla na Am, kterou držela na rukou. „A copak budeš ty, princezna?" optala se jí zvědavě, ale Amarien jen zavrtěla hlavou a víc se k ní naklonila. „Já budu královna, jako ty," zašeptala a tvářičky jí zrudly. „Ale já nejsem královna, zlatíčko," pronesla Tal a pousmála se. „Ale pro mě ano," dodala Amarien a objala Tal kolem krku.