Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

17. Nenechám tě v tom samotnou

Hleděla do jeho pronikavých modrých očí. „Já... chtěla bych tě někde vzít, mám totiž pro tebe takové jedno malé překvapení, je to něco, co bych ti ráda ukázala. A pak nám doma můžu udělat něco k jídlu a ty mi můžeš vyprávět, nebo si pustíme i něco v televizi, to je jedno," i přes to jak se cítila, se na něj pousmála. Potřebovala přijít na jiné myšlenky a navíc, chtěla udělat radost hlavně jemu. Proto hned pak nasedli do auta a vyrazili.

Kývl hlavou. „Tak dobře, budu rád," pověděl. Tak nějak odtušil, že se o tom, co se stalo, Talon moc bavit nechce, ale to teď nechtěl ani on. Chtěl nějak odvést její pozornost pryč, měl špatné tušení, tušení, že až se vrátí do Hvozdu tak bude jejich klid ten tam. Sletí se na něj Galadriel, Legolas, ne-li i Elrond a budou požadovat vysvětlení. A po kom jiném, než po nich. A navíc jí bude muset ochránit před tím elfem, který se dle Nitorelle pohyboval po Hvozdu. Zabrán do svých myšlenek tiše sledoval okolí za oknem, čekajíc, až dojedou. „A kam se chystáme?" optal se a nadhodil letmý úsměv.

„Pamatuješ, jak jsi prvně říkal, že na vrcholu těch vysokých budov, by byl nádherný výhled?" lehce se pousmála a řídila dál, dokud nedojela před budovu Wilshire Grand Center a nezastavila u krajnice, „tak tě do jedné takové vezmu," dořekla to a vystoupila ven, došla na chodník a počkala až se k ní přidá. Pak se spolu odebrali dovnitř, kde se zastavili u recepce. Mladý muž, který seděl za pultem, jí hned poznal, s milým úsměvem jí pozdravil a když mu řekla, že by se potřebovala dostal úplně nahoru, s radostí jí vyhověl. S úsměvem mu poděkovala, vyfotila se s ním a dokonce mu dala i podpis, když jí požádal. Recepční, který samou radosti skoro nedýchal, jí řekl kudy jít a jak se nahoru dostat. Talon poděkovala a s Thalem se odebrala k výtahům.

Překvapeně zamrkal. „To vážně?" nějak neměl slov, a to mu stačil jen pohled zespoda silnice vzhůru na vysoký mrakodrap. Když nastoupili do výtahu, nervózně si promnul dlaně. Těšil se a zároveň se bál, pro něj to bylo něco nové, něco nového a přitom tak krásného. Když výtah cinknul, dveře se otevřely a oni stáli na střeše domu, nezmohl se na nic jiného než na zalapání po dechu. Vystoupil z kabiny a pomalu se vydal na prostranství kolem sebe. Hleděl dolů z mrakodrapu, kolem sebe a na moment zapomněl i dýchat, tak ho výhled ohromil. Sledoval město, ve kterém se všichni hemžili jako mravenci, hleděl na oceán, jež se rozprostíral v dálce a splýval s oblohou, hleděl na to vše, co se mu nabízelo, neschopen značnou chvilku nic říct. „To je nádhera," dostal ze sebe po chvilce tichým tónem plným ohromení z toho, co viděl. „Nádhera," zopakoval. Vše se najednou zdálo tak malé, tak vzdálené a nevýrazné. Dokonce i jejich problémy.

Když viděla jeho výraz, věděla, že s překvapením zabodovala. Chvíli stála opodál a jen ho pozorovala. Byl tak roztomilý. Pak přešla až k němu. „Je to úžasné viď," pronesla tichým hlasem a sama se zadívala na město pod sebou. Na malou chvíli z hlavy vypustila všechno. Prostě se jen soustředila na tento okamžik. Na nádherný výhled a na jeho blízkost.

Přitakal jen kývnutím hlavy. „To teda je, vše se zdá tak malé a vzdálené," řekl svou domněnku nahlas. „U nás se nic takového nevidí," možná v Gondoru, ale tam se dá vidět jen pláň a to je vše, tohle, ta města, moře, tohle ne," rozplýval se a poslepu našel Taloninu ruku. Propletl si s ní prsty a stiskl. „Tohle bych mohl sledovat pořád."

Stiskla ruku i jemu. „A to jsi neviděl noční město, to je teprve podívaná," zírala před sebe a na tváři se jí objevil nepatrný úsměv. Opravdu v tuhle chvíli úplně zapomněla, na vše co Nitorelle říkala. Zhluboka se nadechla a zavřela oči, aby ti tuhle chvíli mohla vychutnat ještě víc.

Neotočil se na ní, nešlo mu teď zkrátka odtrhnout zrak. „Tak doufám, že to mi ukážeš taky," pousmál se, než se konečně otočil k ní. „Jsem rád, že jsem tu právě s tebou," přitáhl si jí do objetí, opřel si své čelo o to její a na moment zavřel oči. Vítr mu pročechrával vlasy a jemu nezbylo nic jiného, než si danou situaci pořádně užít. Sklonil se a věnoval jí jemný polibek, než se odtáhl a usmál se na ní. „Děkuji," pronesl.